§ y36a Prohlášení viny

(1) Obžalovaný může prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě; před učiněním prohlášení se může poradit se svým obhájcem.

(2) Pokud obžalovaný učiní prohlášení podle odstavce 1, soud v rozsahu prohlášení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3.

(3) Předseda senátu před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni při hlavním líčení.

(4) Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Pokud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu.

(5) Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.

(6) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží.

Jeden komentář
  1. Ad odst. 1: „[…] před učiněním prohlášení [o vině] se může poradit se svým obhájcem.“ To snad může před jakýmkoli prohlášením před soudem, ne?!
    Ad odst. 4 první věta: slušelo by se popsat podmínky, za jakých soud (ne)přijme prohlášení. Čím se bude soud řídit při rozhodování? Vzhledem k neodvolatelnosti přijetí by stálo za to podmínky přijetí upřesnit.
    Ad odst. 5: trochu drsné a přísný předpoklad racionality obžalovaného je odtržený od reality. V praxi nejsou neznámé případy hysteriků, kteří se furiantsky přiznávají, ač přiznání není míněno vážně.

Napsat komentář