Úvodní stránka

Proč potřebujeme nový trestní řád?

Stávající právní úprava trestního práva procesního pochází z počátku 60. let. Přestože byla mnohokrát novelizována, její současná podoba neodpovídá potřebám trestního procesu počátku 21. století. Je pravdou, že již záhy po roce 1989 v souvislosti se zásadními společenskými změnami došlo k výrazným a zásadním úpravám trestního řádu, kdy byly odstraněny jeho nejzávažnější nedostatky, které v nových podmínkách demokratického právního státu a tržního hospodářství nemohly obstát. Pod tlakem okamžitých požadavků praxe však nebylo možné přistoupit k rekodifikaci trestního práva procesního, a proto se přistupovalo k větším či menším novelám trestního řádu. Dodnes však přetrvává značné množství problémů, jež brání efektivnímu průběhu trestního procesu, který je tak komplikovaný a zdlouhavý. To spolu s vysokými nároky na formální aspekty dokazování způsobuje, že systém trestní justice není schopen zvládnout některé velmi závažné formy kriminality a potýká se i s kriminalitou běžnou. Jedním z hlavních cílů nového trestního řádu je zrychlení a zjednodušení trestního řízení tak, aby doba mezi spácháním trestného činu a potrestáním pachatele byla co nejkratší. Nový trestní řád bude usilovat o odbřemenění orgánů činných v trestním řízení od zbytečných administrativních úkonů, a to i v návaznosti na projekt elektronizace justice. Přitom je kladen důraz na to, aby bylo plně zachováno právo obviněného na spravedlivý proces.

Jaké jsou hlavní změny ve zveřejněných částech trestního řádu?

Základní zásady

I nadále se předpokládá zakotvení základních zásad trestního řízení, jejich systematické zařazení bude ještě řešeno. Některá ustanovení dosud obsažená v § 2 stávajícího trestního řádu, který shrnuje jeho základní zásady, nebyla do základních zásad návrhu nového trestního řádu zahrnuta, neboť v jejich případě bylo více než sporné, zda se vůbec jedná o základní zásady (např. zákaz ovlivňování orgánů činných v trestním řízení peticemi, spolupráce se zájmovými sdruženími, zásady týkající se složení soudu).

Přípravné řízení

O zahájení trestního řízení již nebude sepisován záznam, ale trestní řízení bude zahájeno provedením prvního úkonu, o kterém bude policejní orgán informovat státního zástupce (informace bude mít formulářovou podobu a bude zasílána elektronickou cestou prostřednictvím informačního systému sloužícímu k dokumentování průběhu trestního řízení – ETŘ)
Jedná se o zbytečnou administrativní zátěž, kdy praxe postupně na záznam, který měl být zcela neformální, začala klást čím dál větší formální požadavky a nyní se pomalu blíží usnesení o zahájení trestního stíhání.

Omezuje se dozor státního zástupce u přečinů – ve fázi prověřování bude dozor fakultativní, obligatorně začne být vykonáván až od zahájení trestního stíhání nebo od obdržení žádosti policejního orgánu o vydání rozhodnutí, udělení souhlasu nebo podání návrhu soudci pro přípravné řízení, nezačal-li státní zástupce vykonávat dozor sám již dříve z jiného důvodu, zejména na základě žádosti poškozeného o přezkoumání postupu státního zástupce
Zohledňuje se, že v praxi nebývá dozor vykonáván stejně intenzivně ve všech věcech, neboť z poznatků praxe je zřejmé, že některé věci (např. bagatelní krádeže bez důvodného předpokladu zjištění pachatele, většina trestných činů zanedbání povinné výživy) žádný výkon dozoru ve fázi prověřování nepotřebují a zpravidla jsou policejními orgány zpracovávány v dostatečné kvalitě. Je třeba vyjít z teze, že státní zástupce by měl vykonávat dozor ve věcech vyšší společenské škodlivosti nebo ve věcech skutkově nebo právně složitých nebo tam, kde jsou zjevné signály o průtazích nebo závadách postupu policejního orgánu – zde je jeho úloha a zde je možné plně uplatnit jeho odbornost. Státní zástupce nemá být formálním administrátorem trestních spisů. Tento přístup je znám i jiných zemí, např. ze Spolkové republiky Německo.
Odformalizovává se ukončení postupu před zahájením trestního stíhání (prověřování), kdy až na odložení věci z oportunních důvodů tak bude činěno opatřením; posiluje se zároveň právo osoby, vůči které byly v prověřování prováděny úkony za účelem zjištění, zda se nedopustila trestného činu, na informace
Odložení věci bude prováděno neformálně opatřením, policejní orgán uvedené vyznačí v trestním spisu a informuje státního zástupce elektronickou cestou; státní zástupce pak má možnost zasáhnout v rámci dozoru ex offo nebo na základě žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu. Odložit věc z oportunních důvodů bude moci jen státní zástupce, a to usnesením, proti kterému má poškozený, který je znám, právo podat stížnost.

Bude rozšířena informační povinnost vůči osobě, proti které byly činěny úkony v prověřování za účelem zjištění, zda se nedopustila trestného činu, pokud to neohrozí účel řízení, aby se dozvěděla, že bylo trestní řízení ukončeno a nežila v nejistotě, zda ještě nějaké prověřování probíhá či nikoli.
Odformalizovává se zahájení trestního stíhání, které již nebude zahajováno usnesením, proti kterému bude možné podat stížnost, ale formou sdělení obvinění na počátku výslechu (sdělení bude zaznamenáno do protokolu o výslechu)
Uvedená úprava je zcela po vzoru ostatních evropských států, kdy např. Estonsko, Chorvatsko, Německo, Francie, Švýcarsko, Rakousko nebo Nizozemsko nezahajují trestní stíhání formou usnesení a proti takovému postupu nepřipouští opravný prostředek.  Všude se jedná o ústní informaci vůči osobě, že je obviněna a z jakého skutku. Takový požadavek neplyne ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Obviněný má přitom zachovanou možnost žádat o přezkoumání postupu policejního orgánu dozorového státního zástupce a případně i postupu dozorového státního zástupce v rámci žádosti o výkon dohledu (a případně i dohledu nad dohledem), není tedy na svých právech nijak zkrácen. Naopak se odstraní stávající nežádoucí stav, kdy, pokud dá dozorový státní zástupce jakýkoli, byť i nepřímý, pokyn nebo souhlas v prověřování policejnímu orgánu vztahující se k zahájení trestního stíhání, je vyloučen z rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. V praxi pak obviněný navíc mnohdy podá stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a následně ještě požádá o výkon dohledu. Není obvyklé ani v jiných řízeních, aby osoba na počátku řízení brojila proti tomu, že se ocitá v určitém procesním postavení, ve kterém má navíc oproti postavení podezřelého přiznáno více práv a může se účinněji hájit proti vznesenému obvinění.  Obviněnému budou sděleny základní skutkové okolnosti (s menšími nároky, než je tomu dosud) a jaký trestný čin je ve skutku spatřován a bude poučen o právech obviněného. Od tohoto okamžiku může nahlížet do spisu.
Upravuje se zkrácené přípravné řízení

Nově bude konáno zjednodušené vyšetřování o všech přečinech (úmyslné trestné činy se sazbou do 5 let a všechny nedbalostní trestné činy), i zde bude sdělováno obvinění (od standardního vyšetřování se zjednodušené vyšetřování kromě lhůty pro skončení liší tím, že není spojeno s prostudováním spisu po skončení vyšetřování a podává se zjednodušená obžaloba bez odůvodnění). Nebudou stanoveny žádné omezující podmínky, pouze lhůta ke skončení 14 dnů tuto lhůtu nebude možné prodloužit, pokud věc nebude skončena, bude se po uplynutí této lhůty vést standardní vyšetřování, které musí být skončeno do 1 měsíce od sdělení obvinění; lhůtu lze nicméně v takovém případě prodlužovat.
Nepřebírá se institut rozšířeného vyšetřování upravující některé odchylky pro vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, s výjimkou šestiměsíční lhůty ke skončení vyšetřování (stávající § 168 – 170 tr. ř.).

Jde o zbytečnou reglementaci právní úpravy vyšetřování, pro kterou není důvod. Nově bude konáno pouze zjednodušené vyšetřování o přečinech (nahrazující zkrácené přípravné řízení) a standardní vyšetřování o zločinech a přečinech, u kterých nebude skončeno zjednodušené vyšetřování v čtrnáctidenní lhůtě.
Upravují se lhůty pro skončení prověřování a standardního vyšetřování
Na základě praktických poznatků se zkracují lhůty pro skončení prověřování a vyšetřování u přečinů, u kterých řízení v prvním stupni koná okresní soud, z dvou měsíců na jeden měsíc. Tuto lhůtu lze nicméně stejně jako podle stávající právní úpravy prodloužit, odůvodňují-li to okolnosti. Zákon již striktně nestanoví, o kolik mají být lhůty pro skončení prověřování a vyšetřování prodlouženy, ale ponechává tuto otázku na úvaze státního zástupce s ohledem na konkrétní okolnosti bránící skončení prověřování či vyšetřování ve stanovené lhůtě.
Posilují se oportunní prvky v přípravném řízení
I nadále zůstává zachována zásada legality, nicméně se posilují oportunní prvky v přípravném řízení po vzoru německé a rakouské právní úpravy. Státní zástupce bude mít nově možnost odložit trestní věc nebo zastavit trestní stíhání, pokud shromážděné důkazy nejsou dostatečným podkladem pro úspěšné zastupování veřejné žaloby v řízení před soudem, aby osoby zbytečně nebyly stavěny před soud, když je zřejmé, že by to vedlo ke zproštění obžaloby. Dalším důvodem pro odložení věci nebo zastavení trestního stíhání bude skutečnost, že na dalším trestním stíhání není veřejný zájem, přičemž se variantně navrhuje buď, že tento důvod nebude dále specifikován a výklad pojmu veřejný zájem bude na státním zástupci, který tento zájem ostatně v trestním řízení zastupuje, nebo bude tento důvod příkladmo specifikován tak, že půjde zejména o případ, kdy náklady spojené s dalším vedením trestního řízení nebo předpokládaná doba jeho dalšího trvání jsou neúměrné významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán.
Zavádí se oprávnění poškozeného domoci se soudního přezkumu rozhodnutí o odložení věci nebo zastavení trestního stíhání z oportunních prvků
Namísto varianty zavedení subsidiární žaloby poškozeného, kterou by se mohl domoci soudního rozhodnutí ve věci, byla zvolena varianta, kdy u usnesení státního zástupce o odložení věci nebo zastavení trestního stíhání z oportunních důvodů se může poškozený po vyčerpání stížnosti požádat nejvyššího státního zástupce o zrušení takového rozhodnutí pro nezákonnost obrátit na soudce pro přípravné řízení se stejnou žádostí. Do určité míry obdobnou úpravu, kdy poškozený může iniciovat soudní přezkum cestou opravného prostředku, má např. Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Estonsko, Španělsko a Rakousko.
Zakotvuje se soudce pro přípravné řízení
Úprava počítá se zakotvením institutu soudce pro přípravné řízení, kterým by byl soudce určený rozvrhem práce, který by byl činný v přípravném řízení v případech stanovených zákonem (šlo by zejména o rozhodování o závažných zásazích do základních práv a svobod osob a o přezkum zastavení trestního stíhání z oportunních důvodů). Přesná podoba úpravy bude ještě diskutována s ohledem na potřebu nastavit co nejefektivnější model a s ohledem na finanční a personální možnosti, kdy je zvažováno, že by soudci pro přípravné řízení byli koncentrováni např. jen u okresních soudů v sídle krajských soudů, kde by byli na tuto agendu specializovaní a vykonávali by jen ji.
Rozšiřuje se využitelnost dohody o vině a trestu a posiluje se motivace osoby být spolupracujícím obviněným
Na základě praktických poznatků se umožňuje sjednat dohodu o vině a trestu u všech trestných činů bez omezení (podle stávající právní úpravy ji nelze sjednat u zvlášť závažných zločinů) a bude možné ji sjednat i v hlavním líčení (podle stávající právní úpravy ji lze sjednat jen v přípravném řízení nebo při předběžném projednání obžaloby soudem, nikoli už v hlavním líčení).

Zároveň se navrhuje, za účelem posílení motivace obviněného, aby institut dohody o vině a trestu a spolupracujícího obviněného byl spojen s výraznějším, předem jistým benefitem, tj. aby bylo výslovně zakotveno, že dolní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody, který může být uložen za daný skutek, se v případě využití uvedených institutů snižuje o jednu třetinu.

Dokazování a použitelnost důkazů v řízení před soudem
Pokud jde o použitelnost důkazů z přípravného řízení v řízení před soudem, navrhují se dvě varianty:
Varianta 1 – výslovná úprava použitelnosti důkazů z přípravného řízení v řízení před soudem

Daná varianta vychází z úpravy v německém a rakouském trestním řádu a navazuje na způsob úpravy provádění dokazování v dosavadním trestním řádu. Tato varianta předpokládá, že v trestním řádu budou výslovně upravena pravidla použitelnosti důkazů v hlavním líčení opatřených v předcházejícím trestním řízení.

Při zvolení této varianty obsahuje nová úprava následující změny:
Opouští se institut úředních záznamů o podání vysvětlení a nahrazuje se záznamem o šetření a protokolem o výslechu osoby
Uvedené úřední záznamy byly původně zamýšleny jako záznamy činěné policejním orgánem o vlastních provedených šetřeních. Postupně se však zformalizovaly a touto cestou začaly být vyslýchány osoby, přičemž výslechy v této formě nebyly použitelné v řízení před soudem jako důkaz, což v praxi vyvolávalo tlak na posílení jejich důkazní použitelnosti, přestože nesplňovaly stejné požadavky jako protokoly o výslechu osob.

Tento institut bude nahrazen záznamem o šetření, což bude záznam policejního orgánu o jeho vlastních poznatcích a šetřeních, přičemž jeho obsahem nesmí být výslech osob. Takový záznam bude v řízení před soudem použitelný jako listinný důkaz.

Osoby budou moci být i ve fázi prověřování, tj. před zahájením trestního stíhání, vyslechnuty do protokolu, budou mít právo na právní pomoc a budou poučeny obdobně jako svědek; osoba, která je vyslýchána pro své protiprávní jednání (podezřelý), bude poučena, že nemusí vypovídat, ale pokud bude, může být vše, co řekne, použito proti ní.
Umožňuje se použití záznamu policejního orgánu o spontánním projevu osoby na místě činu jako listinného důkazu v řízení před soudem
Navrhuje se umožnit, aby jako listinný důkaz bylo možné použít záznam sepsaný policejním orgánem, ve kterém zachycuje spontánní projev osob na místě činu, tj. projev nevyvolaný žádnou, ani neformální, předchozí aktivitou policejního orgánu, ale učiněný zcela svobodně a bez předchozí interakce, pokud je významný z hlediska dokazovaných skutečností („jsem nevinný, já jsem ho zabil“). Policista, který takový záznam sepsal, by pak měl být k obsahu záznamu vyslechnut, aby byly verifikovány všechny okolnosti. Takový záznam bude samozřejmě mít velmi omezenou důkazní hodnotu. Použití takového záznamu jako důkazu v řízení před soudem připouští např. švýcarská, francouzská a nizozemská právní úprava.
Rozšiřuje se použitelnost protokolů o výslechu jiných osob než obviněného nebo podezřelého z přípravného řízení v řízení před soudem
Protokoly o výslechu jiných osob než podezřelého či obviněného z přípravného řízení (včetně fáze před zahájením trestního stíhání) budou v řízení před soudem omezeně použitelné jako důkaz (zejména pokud nebude možné docílit osobního výslechu v řízení před soudem pro určitou překážku, hlavní strany s použitím protokolu o výslechu souhlasí, osoba se bude při osobním výslechu podstatně odchylovat od toho, co uvedla v prověřování nebo odepře výpověď, neboť bude ovlivněna průběhem hlavního líčení, vystavena zastrašování, uplácení aj.). V jiných případech mohou být osobě vyslýchané v řízení před soudem tyto protokoly pouze předestřeny za účelem vysvětlení rozporů mezi výpověďmi a k posouzení věrohodnosti, nejsou přímo použitelné jako důkaz.

Jako jedna z variant se nově navrhuje připustit, aby v soudním řízení o zločinu bylo možné použít jako důkaz i protokol o dřívějším výslechu osoby, která má v řízení před soudem postavení poškozeného, svědka nebo zúčastněné osoby, jestliže soud nepovažuje osobní výslech za nutný, státní zástupce s tím souhlasí a obžalovaný nebo jeho obhájce výslovně nepožádal o opakování výslechu takové osoby po prostudování spisu, ačkoli byl poučen o důsledcích s tím spojených. Jde o zavedení určitého prvku koncentrace do trestního řízení, taková úprava se nicméně objevuje i v zahraničních právních úpravách (např. Slovensko).

Nově se po vzoru německé právní úpravy umožňuje předestřít svědkovi, poškozenému či zúčastněné osobě část jejich výpovědi učiněné v přípravném řízení k podpoře paměti. Předestíraná část výpovědi však nemůže být použita v řízení před soudem jako důkaz. Uvedené vychází z praktických poznatků, kdy se tak v praxi mnohdy i děje, neboť v trestním řízení o složité trestní věci, které trvá poměrně dlouhou dobu, si svědci vypovídající v řízení před soudem již přesně nepamatují všechny podrobnosti.
Rozšiřuje se použitelnost protokolu o výslechu podezřelého v řízení před soudem
Úprava použitelnosti protokolu o výslechu obviněného z přípravného řízení v řízení před soudem zůstává stejná. Pokud jde o protokol o výslechu podezřelého, nově se navrhuje připustit, aby mohl být obžalovanému předestřen za účelem objasnění rozporů mezi tím, co obžalovaný vypovídá před soudem a co uvedl v prověřování. Takový protokol nelze použít jako důkaz, slouží jen k posouzení věrohodnosti výpovědi obžalovaného v řízení před soudem (není přitom zcela ojedinělé v zahraničních úpravách, že připouštějí dokonce použitelnost takové výpovědi jako důkazu).
Rozšiřuje se možnost soudu prohlásit určité skutečnosti za nesporné
Se souhlasem hlavních stran se umožňuje soudu prohlásit určité skutečnosti za nesporné v řízení o všech trestných činech.

Varianta 2 – absence výslovné úpravy použitelnosti důkazů z přípravného řízení v řízení před soudem

Tato varianta vychází z důsledného uplatnění zásady volného hodnocení důkazů a reaguje na skutečnost, že soudní judikatura týkající se otázek dokazování se poměrně často vyvíjí a posouvá, přičemž v některých případech dochází i k dosti podstatné změně. Tento mnohdy rychlý vývoj judikatury je obtížné plně v textu zákona reflektovat, a proto se navrhuje v zákoně pravidla použitelnosti důkazů pořízených v přípravném řízení v řízení před soudem vůbec neupravovat s tím, že použitelnost si v souladu s judikaturou vyhodnotí soud. V této variantě by tak samosoudce/předseda senátu seznámil před zahájením dokazování strany s plánem dokazování a oznámil by jim, které z dříve pořízených důkazů považuje již v této fázi za nepoužitelné v řízení před soudem (např. z důvodu nezákonnosti jejich obstarání) – jde o ty důkazy, u kterých už v této fázi ví, že je nelze použít. Strany by pak měly prostor do skončení hlavního líčení prokázat tvrzené skutečnosti jiným způsobem nebo soud přesvědčit o použitelnosti takových důkazů.

Zákon by pak upravoval pouze nesporné skutečnosti, opatření při výslechu a způsob provádění důkazů.

Tato varianta umožňuje pružněji reagovat na vývoj judikatury a ponechává soudu volnost posoudit si použitelnost konkrétních důkazů. Uvedený model se uplatňuje i v některých zahraničních právních úpravách (např. ve Švýcarsku).

Řízení před soudem 1. stupně

(Prvoinstanční řízení již nebude rozděleno na řízení před senátem a řízení před samosoudcem jako zvláštní způsob řízení, neboť řízení před samosoudcem je jednou ze standardních forem řízení. Obě formy řízení se tak navrhuje sloučit a upravit jednotně. Naopak řízení o schválení dohody o vině a trestu bude i nadále upraveno jako zvláštní způsob řízení)
Posiluje se procesní aktivita stran a kontradiktornost řízení před soudem:
Hlavní strany si zpravidla provádějí důkazy, jejichž provedení navrhly

I nadále zůstává koncepce, podle níž s ohledem na uplatnění zásady materiální pravdy je za dokazování v konečném důsledku odpovědný soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3235/15, bod 27), který stanoví rozsah dokazování a řídí průběh dokazování tak, aby mohl spravedlivě rozhodnout. Tato koncepce ostatně naprosto převažuje i v zahraničních právních řádech. Navržená úprava nicméně posiluje procesní aktivitu stran, kdy by mělo být pravidlem, že důkazy, které si navrhly, si hlavní strany i provedou (státní zástupce a obžalovaný, resp. jeho obhájce). Z tohoto pravidla je samozřejmě zapotřebí připustit výjimky, zejména s ohledem na potřebu řádně zjistit skutkový stav, zajistit řádný průběh dokazování či chránit práva zranitelných osob, kdy je třeba provádění dokazování svěřit do rukou samosoudce/předsedy senátu.

Ostatní strany (poškozený a zúčastněná osoba) mohou v případě, že na tom mají zájem, žádat o provedení důkazů, které navrhly na podporu svých tvrzení.
Obžalovaný má nově právo vyjádřit se ke skutečnostem obsaženým v obžalobě již po jejím doručení soudem
Kontradiktornost řízení se posiluje v tom smyslu, že soudce zná stanovisko obhajoby k obžalobě ještě před zahájením hlavního líčení. Uvedené vyjádření strany obhajoby umožní soudci zvážit, jak organizovat hlavní líčení a jakým způsobem zaměřit dokazování. Jedná se o právo obžalovaného, nikoli o povinnost. Obžalovaný musí být poučen o důsledcích spojených s jednotlivými prohlášeními, přičemž soudce vždy na začátku hlavního líčení ověří, zda obžalovaný setrvává na vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
Zakotvuje se právo všech stran vyjádřit se k důkazu po jeho provedení
Nově se za účelem posílení kontradiktornosti řízení upravuje právo všech stran, včetně státního zástupce, vyjádřit se k provedenému důkazu neprodleně po jeho provedení.
V návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva se vymezují kritéria, která musí soud hodnotit při založení odsouzení výlučně nebo v převážné míře na nekontradiktorně provedeném výslechu osoby
V případě nekontradiktorně provedeného výslechu osoby soud musí zhodnotit, zda výslechu osoby v řízení před soudem za účasti obviněného nebo jeho obhájce bránil vážný důvod a zda řízení ve svém celku poskytlo obviněnému nebo jeho obhájci dostatečné vyvažující záruky z hlediska uplatnění práva na obhajobu, které zajistily, aby řízení jako celek bylo spravedlivé.
Zjednodušuje se přezkoumání obžaloby
Nově bude přezkoumání obžaloby v řízení před senátem provádět pouze předseda senátu, přičemž se nepřebírá dosavadní institut předběžného projednání obžaloby ve veřejném zasedání v senátu.
Trestní příkaz
Variantně se k diskuzi dává několik otázek:
Možnost připustit uložení trestního příkazu i pro mladistvé pachatele
Podle dosavadní právní úpravy není možné vydat trestní příkaz v řízení ve věci mladistvého, který nedovršil 18 let věku (§ 63 ZSM). Naopak ve Slovenské republice takovou možnost právní úprava připouští a jde o efektivní způsob vyřízení věci, kdy mladistvý velmi rychle pocítí důsledky svého protiprávního jednání, což posiluje účinky uložené sankce. Proti tomu stojí požadavek na to, aby bylo na mladistvého řádně výchovně působeno osobním projednáním věci v řízení před soudem. Sama skutečnost, že se mladistvý pachatel dostane v rámci hlavního líčení před soud, má pro většinu mladistvých výchovný efekt. V případě rozhodování formou trestního příkazu, kdy bude mladistvému trestní příkaz pouze doručen, se tento efekt vytratí. Počet trestních řízení vedených proti mladistvým pachatelům není příliš vysoký a ve většině případu je rozhodováno poměrně rychle.
Možnost upustit od potrestání trestním příkazem (s výjimkou upuštění od potrestání u spolupracujícího obviněného)
Stávající úprava takovou možnost nepřipouští. Připuštění této možnosti si lze představit zejména v případech upuštění od potrestání pachatele nezpůsobilé přípravy nebo pokusu podle § 46 odst. 3 tr. zák.  Pokud jde o upuštění od potrestání podle § 46 odst. 1 tr. zák., je otázka, zda samotný fakt odhalení trestného činu a jeho vyšetřování spojené s existující hrozbou uložení trestu soudem bez projednání věci před soudem bude mít postačující výchovný efekt a bude dostačovat z hlediska individuální a generální prevence a zda samosoudce bude mít možnost takovou otázku posoudit jen na základě spisového materiálu. Naopak vyloučeno je upuštění od potrestání trestním příkazem v případě spolupracujícího obviněného, neboť jednou z podmínek je i skutečnost, že spolupracující obviněný svojí výpovědí v řízení před soudem významně přispěl k objasnění organizovaného zločinu. Možnost upustit od uložení trestu trestním příkazem má upravenou např. Německo.
Možnost připustit uložení souhrnného a společného trestu trestním příkazem, i když byl předchozí trest uložen rozsudkem
Tato možnost není ve stávající právní úpravě připuštěna, neboť pokud byla určitá věc již projednána v hlavním líčení a následně o ní bylo rozhodnuto rozsudkem, nemělo by být do něj být zasahováno prostřednictvím trestního příkazu, který je zjednodušenou formu odsuzujícího rozsudku a je vydáván bez veřejného projednání věci. Nicméně je taková právní úprava představitelná, nejedná se o neprolomitelné pravidlo.
Možnost vzít odpor zpět
Stávající právní úprava neumožňuje zpětvzetí odporu. Taková úprava by v zásadě popřela stávající povahu účinků spojených s odporem, neboť jeho včasným podáním oprávněnou osobou se trestní příkaz ruší. Část praxe však požaduje, aby taková možnost byla připuštěna, neboť v praxi se stává, že obviněný, který podal odpor, si to následně rozmyslí (nebo jej bez jeho vědomí podal jeho obhájce) a je zbytečně konáno hlavní líčení.
Omezuje se čtení obžaloby, protokolů o výslechu a listinných důkazů a rozšiřuje se možnost soudu přerušit závěrečnou řeč či poslední slovo
V případě rozsáhlé obžaloby se umožňuje přednést jen její hlavní body a stručné odůvodnění a ve zbytku odkázat na písemné vyhotovení, které mají strany k dispozici.

Namísto čtení protokolu o výslechu lze konstatovat jeho obsah anebo přehrát záznam pořízený o výslechu. Je-li namísto čtení protokolu o výslechu konstatován jeho obsah, kterákoli ze stran může požádat o nahlédnutí do protokolu o výslechu nebo o přečtení jeho určité části, kterou považuje za významnou na podporu svých tvrzení. Předseda senátu takové žádosti vyhoví, není-li nedůvodná. Pro účely posouzení důvodnosti žádosti může předseda senátu stranu vyzvat, aby svůj návrh zdůvodnila. Podle stávající úpravy musí být protokol o výslechu vždy přečten nebo přehrán záznam o výslechu.

Listinné důkazy se stranám předloží k nahlédnutí nebo se jinak zpřístupní, soud je může přečíst nebo jinak provést, považuje-li to za potřebné. Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny nebo přehrání, promítnutí nebo jiné zpřístupnění obsahu záznamu anebo jejich části, předseda senátu takovému návrhu vyhoví, není-li nedůvodný, nemusí však vyhovět požadovanému způsobu zpřístupnění záznamu, je-li to technicky obtížné. Pro účely posouzení důvodnosti návrhu může předseda senátu stranu vyzvat, aby svůj návrh zdůvodnila. Podle stávající právní úpravy musí soud listinu přečíst, pokud kterákoli strana navrhne její přečtení.

Nově se umožňuje, aby samosoudce/předseda senátu mohl přerušit závěrečnou řeč nebo poslední slovo i v případě, pokud řečník opakuje znovu to, co již říkal v závěrečné řeči nebo posledním slovu.
Zjednodušuje se způsob řízení hlavního líčení
Nový trestní řád vychází v řízení před soudem z koncepce, kdy průběh jednání nebo provádění úkonů (včetně způsobu a průběhu dokazování) řídí samosoudce/předseda senátu formou opatření, proti kterému mohou strany v řízení před senátem podat námitky k senátu.
Zakotvuje se možnost obžalovaného prohlásit v řízení před soudem svou vinu, důsledkem čehož je upuštěno od dokazování v rozsahu takového prohlášení a snížena dolní hranice trestu odnětí svobody o jednu třetinu
Prohlášení viny se bude týkat jak skutkových otázek, tak i právní kvalifikace, nikoli však trestu nebo ochranného opatření. Takové prohlášení upravuje např. slovenský trestní řád, nicméně jen o skutkových otázkách.

Obžalovaný činí prohlášení viny ústně před soudem po případné poradě s obhájcem. Obžalovaný prohlásí, že je vinný spácháním skutku a souhlasí s právní kvalifikací – je dána možnost prohlásit vinu, předpokládá se, že s prohlášením bude spojeno snížení trestu o jednu třetinu pod dolní hranici trestní sazby.

Půjde o jakýsi mezistupeň mezi označením určitých skutečností za nesporné (obžalovaný souhlasí s popisem skutku, jak je popsán v obžalobě, nebo alespoň s určitými skutkovými okolnostmi, označení určitých skutečností za nesporné lze považovat za určitou formu spolupráce obžalovaného a lze k ní přihlédnout jako k obecně polehčující okolnosti) a dohodou o vině a trestu (obžalovaný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, souhlasí s právní kvalifikací a s návrhem trestu, případně ochranného opatření, jak je obsažen v obžalobě, předpokládá se, že bude možné sjednat trest snížený o jednu třetinu pod dolní hranici trestní sazby).

Soud má povinnost ověřit obdobné skutečnosti, jaké ověřuje v řízení o schválení dohody o vině a trestu ve vztahu k takové dohodě (tj. zejména, zda byl obžalovaný poučen o právu na obhajobu, zda činí prohlášení dobrovolně bez nátlaku, zda jsou mu známy důsledky spojené s takovým prohlášením a zda rozumí, co je mu kladeno za vinu a jaká je právní kvalifikace). K prohlášení viny samosoudce/předseda senátu zjistí stanovisko ostatních přítomných stran, kterým nicméně není vázán. Následně soud usnesením rozhodne o tom, zda prohlášení viny přijme či nikoli, přičemž proti takovému rozhodnutí není přípustná stížnost. Pokud soud prohlášení přijme, upustí od dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, a dokazování zaměří na zbylé otázky, zejména je třeba objasnit skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o druhu a výši trestu nebo ochranného opatření, např. provést dokazování týkající se osobních nebo majetkových poměrů obžalovaného.

Přijaté prohlášení viny nelze odvolat a v opravných prostředcích, řádných i mimořádných, nelze napadat skutečnosti, které jsou obsahem prohlášení. Nepřijetí prohlášení soudem má za následek jeho naprostou nepoužitelnost v řízení a je třeba provést dokazování v celém rozsahu.