Díl 1

Obecná ustanovení

§ e0

Zásady dokazování

(1) Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti v rozsahu vyžadovaném zákonem zjistit všechny rozhodné skutečnosti.

(2) Orgány činné v trestním řízení v každé fázi řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu tak, aby dospěly k věcně správnému a spravedlivému rozhodnutí. Přitom hodnotí zejména jejich zákonnost, závažnost a věrohodnost.

§ e1[TLM1] 

Vymezení pojmů dokazování[TLM2] 

 (1) Pramenem důkazu je osoba nebo věc, která je nositelem nebo nosičem informace o skutečnosti, která má být dokazováním zjištěna.

(2) Důkazním prostředkem je procesní činnost orgánu činného v trestním řízení nebo k tomu oprávněné strany, která slouží k poznání skutečnosti, jež má být dokazováním zjištěna. Může jít zejména o výslech, rekognici, konfrontaci, ohledání, provedení vyšetřovacího pokusu, rekonstrukci, prověrku na místě, čtení znaleckého posudku nebo jiné listiny, přehrání obrazového a zvukového záznamu nebo provedení pachové zkoušky.

(3) Důkazem je přímý poznatek získaný z provedeného důkazního prostředku o předmětu dokazování. Může jít zejména o obsah výpovědi vyslýchané osoby, obsah znaleckého posudku a odpověď znalce na položené otázky, obsah jiné listiny, výsledek získaný rekognicí, konfrontací, ohledáním, vyšetřovacím pokusem, rekonstrukcí nebo prověrkou na místě.

§ e2

Přípustnost důkazu

(1) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k náležitému objasnění věci, není-li to vyloučeno pro nezákonnost nebo nepřípustnost důkazu.

(2) Jako důkaz nesmí být v trestním řízení použit poznatek získaný na základě pramene důkazu nebo důkazního prostředku, za účelem jehož opatření nebo při jehož provádění byla osoba, vůči které úkon směřoval, vystavena

  1. mučení nebo jinému nelidskému a krutému zacházení,
  2. nezákonnému použití násilí nebo vyhrožování, nebo
  3. jinému nedovolenému ovlivnění, zejména nedovoleným příslibům, uvádění klamavých a nepravdivých skutečností nebo použití omamných a psychotropních prostředků způsobilých ovlivnit schopnost jejího myšlení nebo její svobodnou vůli.

(3) Jako důkaz nesmí být v trestním řízení použit ani poznatek získaný na základě pramene důkazu nebo důkazního prostředku, za účelem jehož opatření nebo při jehož provádění byl porušen zákaz donucování k sebeobviňování osoby, vůči které úkon směřoval.

(4) Důkaz získaný způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 nesmí být v trestním řízení použit, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takový nedovolený způsob k získání důkazu použila, nebo pokud z něj vyplývají poznatky svědčící o nevině obviněného a vada nemá vliv na pravdivost a věrohodnost důkazu.

§ e3

Předmět a rozsah dokazování

(1) V trestním řízení je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:

a) zda se stal skutek, pro který se trestní řízení vede,

b) zda je skutek, pro který se trestní řízení vede, trestným činem,

c) zda tento skutek spáchal obviněný a zda je obviněný za něj trestně odpovědný,

d) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu, včetně okolností, které vedly ke spáchání činu nebo umožnily jeho spáchání,          

e) podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného a další okolnosti významné pro ukládání trestních sankcí obviněnému nebo zúčastněné osobě, a

f) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody nebo jiné újmy způsobené činem a rozsahu bezdůvodného obohacení.

§ e4

Důkazní oprávnění stran

 Každá ze stran může pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést. Skutečnost, že pramen důkazu nebo důkazní prostředek nevyhledal, neopatřil nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí nebo odmítnutí jeho provedení.

Díl 2

Výslech

Oddíl 1

Obecná ustanovení o výslechu

§ e4a

Provádění výslechu

(1) Výslech se provádí tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz
o skutečnostech důležitých pro trestní řízení.

(2) Je-li vyslýchaných osob více, vyslýchají se odděleně.

(3) Pokud lze předpokládat, že výslech svědka nebo jiné osoby nebude v řízení před soudem možné provést za účasti obviněného nebo jeho obhájce, nebo jeho opakování není vhodné s ohledem na nízký věk nebo zvláštní zranitelnost vyslýchané osoby, orgán činný v trestním řízení umožní obviněnému nebo jeho obhájci, aby byl přítomen při výslechu takové osoby, ledaže provedení výslechu nelze odložit a jejich vyrozumění zajistit.

(4) Osoby k tomu oprávněné podle trestněprocesního zákona mohou klást otázky vyslýchané osobě teprve tehdy, až jim vyslýchající orgán k tomu udělí slovo. Námitky proti způsobu provádění výslechu mohou vznášet kdykoli v jeho průběhu.

§ e5

Osobní výslech[TLM3] 

Pokud je to možné a podle § 52a stávajícího tr. ř. nebo § e7 nejsou dány důvody pro provedení výslechu jiným způsobem, který trestněprocesní zákon připouští, provede se výslech ústně za osobní přítomnosti vyslýchané osoby.

§ e6

Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení[TLM4] 

(1) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí prostřednictvím videokonferenčního zařízení výslech obviněného, vyrozumí jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu jiné osoby než obviněného tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v trestním řízení.

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí výslech osoby prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.

(3) Totožnost vyslýchané osoby, jejíž totožnost je utajována a jejíž výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací určený
k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází osoba, jejíž totožnost je utajována.

(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.

(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.

§ e7

Výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu

Nesnese-li věc odkladu nebo jsou-li dány jiné vážné důvody, pro které nelze výslech provést způsobem uvedeným v § e5 nebo e6, orgán činný v trestním řízení může provést výslech také pomocí videotelefonu nebo telefonu anebo jiného technického zařízení umožňujícího přenos zvuku nebo přenos zvuku a obrazu. Výslech tímto způsobem lze provést jen tehdy, jestliže vyslýchaná osoba s provedením takového výslechu souhlasí. Na to je třeba se jí výslovně dotázat[TLM5] .

Oddíl 2

Výslech obviněného

§ e7a

Obecné ustanovení

(1) Obviněný není povinen vypovídat. K výpovědi nebo doznání nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2).

(2) Obviněný při výpovědi není vázán státem uloženou nebo uznanou povinností mlčenlivosti a povinností zachovávat v tajnosti utajované informace, je však povinen upozornit na to, že se jedná o takové informace.

§ e8

Počátek výslechu a poučení obviněného

(1) Před prvním výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost obviněného, objasní mu podstatu sděleného obvinění a poučí jej o jeho právech a o trestních následcích křivého obvinění a pomluvy. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové údaje, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.

(2) V rámci poučení orgán činný v trestním řízení upozorní obviněného, že jeho výpověď slouží k jeho obhajobě, ale může být použita i jako důkaz proti němu. V případech, kdy to přichází v úvahu, upozorní orgán činný v trestním řízení v rámci poučení obviněného také na skutečnost, že

a) může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud; přitom je třeba jej poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválí dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil, a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném majetkovém nároku poškozeného, a

b) v řízení o zločinu může být označen za spolupracujícího obviněného; přitom je třeba jej poučit o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo
v řízení před soudem poruší své závazky, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného[TLM6] .

§ e9

Provedení výslechu obviněného

(1) Při výslechu je třeba se podrobně dotázat obviněného na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny všechny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestní sankce a její výměry nebo rozsahu. Dále je třeba se dotázat obviněného na předchozí odsouzení a uložené tresty a správní tresty, jakož i na další trestní stíhání.

(2) Obviněnému poté musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazní prostředky.

(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplností, nejasností a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.  

(4) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než odpoví na otázku položenou při výslechu, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokolu poznamenána[TLM7] [K8] .

(5) Obviněný se nesmí s obhájcem radit o tom, jak má odpovědět na položenou otázku.

Oddíl 3

Výslech svědka

§ e10

Povinnost svědčit

Každý je povinen dostavit se na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

§ e11

Zákaz výslechu

(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech týkajících se utajovaných informací klasifikovaných zákonem o ochraně utajovaných informací stupněm utajení „Tajné“ nebo „Přísně tajné“, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila vážnou újmu nebo mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky.

(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Zákaz výslechu z tohoto důvodu se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činu, ohledně kterého má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona.

§ e12

Právo odepřít výpověď

(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď ohledně jiných obviněných jen tehdy, nelze-li oddělit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.

(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku[TLM9] ). Na výzvu orgánu činného v trestním řízení je povinen tento důvod věrohodně doložit.

(3) Odepřít výpověď jako svědek podle odstavců 1 a 2 však nemůže ten, kdo má ohledně trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.

(4) Je-li jako svědek vyslýchán poslanec, senátor nebo soudce Ústavního soudu, je oprávněn odepřít vypovídat v rozsahu uvedeném v Ústavě České republiky.

§ e13

Provedení výslechu svědka

(1) Před výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost svědka a jeho poměr k obviněnému. Nelze-li totožnost svědka ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové údaje, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.

(2) Orgán činný v trestním řízení svědka dále poučí o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti požádat o utajení podle § e18, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále svědka poučí o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýcháno dítě, je třeba je poučit přiměřeně jeho věku.

(3) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho věrohodnosti, zejména jde-li o utajeného svědka. Svědkovi poté musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné.

(4) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplností, nejasností a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.  

(5) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného svědka lze klást jen, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech ohledně těchto skutečností opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka.

(6) Svědkovi může být dovoleno, aby dříve než odpoví na otázku položenou při výslechu, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokolu poznamenána[TLM10] .

(7) Svědek má právo se v průběhu výslechu poradit se svým právním zástupcem, nesmí se však radit o tom, jak má odpovědět na položenou otázku.

§ e14

Výslech dítěte

(1) Je-li jako svědek vyslýcháno dítě o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou dětí, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchaného dítěte přispěla k správnému vedení výslechu. Může -li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.

(2) V dalším řízení má být dítě vyslechnuto znovu jen v nutných případech.

(3) Dítěti lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

§ e15[TLM11] 

Svědečné

(1) Svědek má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku. Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do 3 dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.

(2) Nárok na svědečné podle odstavce 1 má svědek též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.

(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výši vyúčtovaného svědečného, rozhodne o výši svědečného usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Oddíl 4

Zvláštní ustanovení o výslechu poškozeného a zúčastněné osoby

§ e16

Výslech poškozeného

Poškozený se vyslýchá v postavení svědka; před prvním výslechem se poučí také o právech, která má v trestním řízení jako poškozený, pokud o nich dosud nebyl poučen.

§ e17

Výslech zúčastněné osoby

Zúčastněná osoba se vyslýchá v postavení svědka; před prvním výslechem se poučí také o právech, která má v trestním řízení jako zúčastněná osoba, pokud o nich dosud nebyla poučena.

Oddíl 5

Opatření na ochranu vyslýchané osoby

§ e18

Utajený svědek[TLM12] 

(1) Nasvědčují-li zjištěné konkrétní skutečnosti tomu, že svědkovi nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku) v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu učiní bezodkladně všechna potřebná opatření k utajení podoby, hlasu, totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka. Svědek se utajuje vždy pouze v  rozsahu zcela nezbytném k zajištění jeho ochrany a takovým způsobem, aby práva obhajoby byla co nejméně omezena.

(2) Činí-li utajený svědek nebo osoba mu blízká osobně úkon v řízení, je třeba bezodkladně učinit potřebná opatření za účelem jejich ochrany nejen v průběhu úkonu, ale i před takovým úkonem a po jeho ukončení; státní zástupce nebo předseda senátu v nezbytných případech požádá o ochranu uvedených osob zpravidla Policii České republiky. Orgán činný v trestním řízení, před kterým utajený svědek činí úkon, učiní všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti.

(3) Je-li utajována totožnost nebo jiné osobní údaje svědka, osobní údaje svědka se v rozsahu, v jakém jsou utajovány, do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. V řízení s utajovaným svědkem je třeba dbát na to, aby písemnosti neobsahovaly údaje, ze kterých lze zjistit utajované údaje.

 (4) Jsou-li dány důvody pro utajení totožnosti svědka a svědek takový postup neodmítne, podepíše protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li utajena totožnost poškozeného, kterému soud přiznal zcela nebo zčásti jeho majetkový nárok pod smyšleným jménem a příjmením nebo jej s tímto nárokem anebo jeho částí odkázal na občanskoprávní řízení, soud vydá poškozenému na jeho žádost potvrzení, že je osobou vedenou pod tímto smyšleným jménem a příjmením.

(5) Pominou-li důvody pro utajení totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení osobních údajů, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a totožnost svědka nebo jiné osobní údaje se nadále neutajují. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka, jeho podoba se nadále neutajuje.  
Ustanovení věty první a druhé se nepoužijí, je-li utajována osoba uvedená v § e19.

(6) Neshledá-li policejní orgán důvod k utajení svědka, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce zachází se svědkem jako s utajovaným.

§ e19

Výslech agenta nebo jiného specializovaného policisty

(1) Jako utajovaný svědek, jehož podoba, totožnost a jiné osobní údaje jsou utajovány, je vyslýchána osoba, která je služebně činná v specializovaném útvaru policie pověřeném policejním prezidentem podle § 158b starého tr.ř. nebo je služebně činná v Generální inspekci bezpečnostních sborů anebo je policistou jiného státu a v trestním řízení

a) byla použita jako agent anebo prováděla předstíraný převod, nebo

b) bezprostředně se podílela na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu.

(2) Podoba, totožnost a jiné osobní údaje osoby uvedené v odstavci 1 jsou utajovány způsobem, který co nejméně zasahuje do práv obhajoby.

(3) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti, podoby nebo jiných osobních údajů, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.

§ e20

Právo ohroženého svědka na informace

(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného na svobodě, může požádat o informaci o

a) jeho propuštění nebo uprchnutí z vazby,

b) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu trestu odnětí svobody,

c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

d) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu ústavního ochranného léčení,

e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

f) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu zabezpečovací detence,

g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

h) jeho vydání do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí obviněného.

(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně použijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.

Díl 3

Zvláštní způsoby výslechu

Oddíl 1

Konfrontace

§ e20a

Vymezení konfrontace a podmínky jejího provedení

(1) Jestliže výpověď osoby v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí jiné osoby, mohou být tyto osoby postaveny tváří v tvář.

(2) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním obžaloby lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.

§ e21

Provedení konfrontace

(1) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci orgán činný v trestním řízení vyslýchanou osobu vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář si mohou klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.

(2) Dítě lze postavit tváří v tvář jen zcela výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se použije přiměřeně § e14. Tváří v tvář nelze postavit poškozeného, který je dítětem, s obviněným v případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Tváří v tvář nelze postavit osobu, jejíž podoba se utajuje.

(3) Na provedení konfrontace se jinak obdobně použijí ustanovení o výslechu obviněného a o výslechu svědka. Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně[K13] .

Oddíl 2

Rekognice

§ e21a

Důvody pro provedení rekognice

Rekognice se provede, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost.

§ e22

Výslech před rekognicí

Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Od výslechu před provedením rekognice může orgán činný v trestním řízení upustit, pokud poznávající osoba již byla k  okolnostem uvedeným ve větě první vyslechnuta v rámci jiného výslechu v daném trestním řízení a souhlasí s tím, aby byl protokol o takovém výslechu použit i pro účely rekognice. Součástí protokolu o rekognici je v takovém případě i opis příslušné části protokolu o předchozím výslechu[TLM14]  poznávající osoby. Do protokolu se dále zaznamená souhlas poznávající osoby s použitím protokolu o přechozím výslechu pro účely rekognice.

§ e23

Provedení rekognice

 (1) Osoba nebo věc, která má být poznána, nesmí být poznávající osobě před provedením rekognice ukázána. Před provedením rekognice se poznávající osoba poučí o tom, že poznávaná osoba nebo věc nemusí být mezi osobami nebo věcmi, které jí budou ukázány.

(2) K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna nezúčastněná osoba, pokud není o úkonu pořizován zvukový a obrazový záznam.

(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se poznávající osobě mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují ani v obecných, ani ve zvláštních vlastnostech, na jejichž základě mají být poznány. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila
v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.

(4) Není-li možné ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle její fotografie nebo jiného zobrazení, které se předloží poznávající osobě s obdobnými fotografiemi nebo jinými zobrazeními nejméně tří dalších osob. Jestliže má být osoba poznána podle hlasu, lze rekognici provést na základě hlasové nahrávky stejných slov, která se předloží poznávající osobě s hlasovými nahrávkami nejméně tří dalších osob s podobnými hlasovými vlastnostmi. Pokud byla rekognice provedena podle věty první nebo druhé, je možné ji následně opakovat způsobem uvedeným v odstavci 3; rekognice založená na poznání podoby osoby však nesmí být prováděna bezprostředně nebo v krátké době po provedení rekognice podle fotografie nebo jiného zobrazení a rekognice založená na poznání hlasu bezprostředně nebo v krátké době po provedení rekognice podle hlasové nahrávky.

(5) Má-li být poznána věc, ukáže se poznávající osobě ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.

(6) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti dítěte, použije se přiměřeně § e14. Rekognici za přítomnosti osoby, jejíž podoba se utajuje, lze za podmínek utajení její podoby provést, pokud je utajená osoba poznávající osobou.

(7) Jsou-li vážné pochybnosti o věrohodnosti poznávající osoby, je možné jí za účelem prověření její věrohodnosti nejdříve ukázat osoby nebo věci, mezi které poznávaná osoba nebo věc není zařazena. Pokud poznávající osoba některou z takových osob nebo věcí pozná, nelze s ní v daném trestním řízení provést další rekognici vůči osobě nebo věci, která má být znovupoznána.

(8) Pokud má být rekognice provedena v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a z její povahy vyplývá, že ji nelze provést jinde, a ten, u koho se má rekognice provést, k ní nedal souhlas, postupuje se přiměřeně podle …./§ 83, 83a, 85 a 85a starého tr. ř. Má-li být rekognice provedena v obydlí nebo jiné prostoře, v nichž advokát vykonává advokacii, provádí se za účasti zástupce České advokátní komory.

(9) Je-li to možné, o průběhu rekognice se pořídí zvukový a obrazový záznam[TLM15] .

§ e24

Výslech po provedení rekognice

Po provedení rekognice se poznávající osoba vyslechne znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi její výpovědí a výsledky rekognice; ustanovení o výslechu obviněného a svědka se použijí obdobně.

Díl 4

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků

§ e25

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků podezřelého a obviněného

            (1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2). Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu obviněného s hlasem na zvukových záznamech, může být obviněný vyzván, aby pronesl potřebný počet slov za účelem jejich záznamu; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2). Pro účel uvedený ve větě první však může být bez souhlasu obviněného použit záznam jeho dřívějšího hlasového projevu, pokud byl poučen, že je o jeho projevu pořizován zvukový záznam, nebo pokud byl takový záznam pořízen při úkonu provedeném zákonným způsobem podle trestněprocesního zákona.

(3) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu obviněného.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně použijí na podezřelého.

§ e26

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků svědka

(1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu svědka s hlasem na zvukových záznamech, může být svědkovi přikázáno, aby pronesl potřebný počet slov za účelem jejich záznamu.

(3) Svědek má právo odmítnout poskytnutí součinnosti z důvodů uvedených v § e12; o tomto právu a o důsledcích neuposlechnutí příkazu v jiných případech je třeba jej poučit.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 se přiměřeně použijí i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu svědka.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně použijí i na jinou osobu, která byla nebo má být vyslechnuta, nejde-li o podezřelého.

Díl 5

Odborné vyjádření

§ e27

Vyžádání odborného vyjádření

(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření; toho, od něhož vyžaduje odborné vyjádření, upozorní na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti uvedené v odstavci 3, které mu brání podat v dané věci odborné vyjádření, a poučí jej o trestních následcích křivé výpovědi a nepravdivého odborného vyjádření[TLM16] . 

(2) O odborné vyjádření lze požádat státní orgán, vysokou školu, specializovaný ústav nebo fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Odborné vyjádření může podat i ten, kdo je podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechzapsán v seznamu znalců.

(3) Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení posoudí, zda ten, od něhož vyžaduje odborné vyjádření, není podjatý s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci a pokud shledá takové skutečnosti, vyžádá si odborné vyjádření od jiného orgánu nebo osoby. Ten, kdo má podat odborné vyjádření, je povinen bezodkladně orgánu činnému v trestním řízení takové skutečnosti sdělit.

(4) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny[TLM17]  za odborné vyjádření podané na žádost orgánu činného v trestním řízení. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.

(5) Státní orgán, vysoká škola, specializovaný ústav a právnická osoba uvede v odborném vyjádření osobu, která odborné vyjádření zpracovala.

(6) Osoba, která odborné vyjádření zpracovala, může být v případě potřeby vyslechnuta; při jejím výslechu se postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících výslech znalce. Tato osoba má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku; ustanovení § e15 se použije obdobně.

§ e28

Vady odborného vyjádření

Je-li pochybnost o správnosti odborného vyjádření, je nutno požádat zpracovatele o písemné vysvětlení. Nepodaří-li se pochybnosti odstranit, a to ani případným výslechem zpracovatele, je třeba vyžádat nové odborné vyjádření nebo znalecký posudek.

Díl 6

Znalecké zkoumání

Oddíl 1

Přibrání znalce, zpracování znaleckého posudku a výslech znalce

§ e29

Přibrání znalce

(1) Jestliže pro složitost posuzované otázky není vyžádání odborného vyjádření postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, který považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li
k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.

(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které je podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechznalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavecha také z důvodů uvedených v § e11 a e12. O vyloučení znalce rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu.

(3) Znalec musí být již v opatření o přibrání upozorněn na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalci musí být též připomenut význam znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a trestní následky křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

(4) Vyžaduje-li to obtížnost znaleckého posouzení nebo jsou dány jiné obdobné důvody, může orgán činný v trestním řízení přibrat dva znalce. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly.

            (5) Orgán činný v trestním řízení může v případech uvedených v zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechpřibrat k zpracování znaleckého posudku i osobu vykonávající jednorázově znaleckou činnost; v takovém případě se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona o znalcích.

§ e30

Námitky

Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.

§ e31

Zpracování znaleckého posudku

(1) Znalci, který je pověřen úkonem, orgán činný v trestním řízení poskytne potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, orgán činný v trestním řízení dovolí znalci nahlédnout do spisů nebo mu spisy zapůjčí. Může mu též dovolit, aby byl přítomen při výslechu osob a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech orgán činný v trestním řízení znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly napřed opatřeny prameny důkazu a důkazní prostředky, které objasňují okolnosti potřebné k podání znaleckého posudku.

 (2) Znalec, který zpracovává znalecký posudek o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby, je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených jiným zákonem.

(3) Orgán činný v trestním řízení znalci zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Znalecký posudek se doručuje též dotčeným stranám a obhájci.

§ e32

Výslech znalce

(1) Před výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost znalce a poučí jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále jej poučí o významu znalecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

(2) Na počátku výslechu musí být znalec dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho věrohodnosti.

(3) Pokud znalec vypracoval znalecký posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li znalecký posudek vypracován písemně anebo se znalec od něj odchyluje nebo jej doplňuje, může mu orgán činný v trestním řízení uložit, aby znalecký posudek nebo jeho doplněk nadiktoval při výslechu do protokolu nebo jej sám napsal.

(4) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným závěrům, podá za všechny znalecký posudek ten z nich, kterého k tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.

(5) Jinak se na výslech znalce přiměřeně použijí ustanovení o výslechu svědka.

(6) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti.

§ e33

Vady posudku

(1) Je-li pochybnost o správnosti znaleckého posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, orgán činný v trestním řízení požádá znalce o vysvětlení. Nepovažuje-li orgán činný v trestním řízení podané vysvětlení za dostatečné, přibere jiného znalce.

(2) Pokud znalecký posudek trpí formálními vadami, zejména neobsahuje-li znaleckou doložku, orgán činný v trestním řízení vyzve znalce, aby znalecký posudek v jím stanovené lhůtě opravil nebo doplnil stanovené náležitosti posudku.

Oddíl 2

Znalecká kancelář, znalecký ústav a osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost

§ e34

Znalecká kancelář

 (1) K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízení přibrat také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého posudku, podá posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva, může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký posudek musí vypracovat dva znalci.

(2) Ustanovení § e29 až e33 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.

§ e35

Znalecký ústav

(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem.

(2) Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty. Takovou osobou nesmí být ten, kdo podal posudek, který je přezkoumáván znaleckým ústavem.Je-li třeba přibrat znalce dva, může znalecký posudek podat jeden znalecký ústav, ale posudek musejí vypracovat dvě osoby.

  (3) Ustanovení § e29 až e33 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy
a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.

§ e36

Osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost

Ustanovení § e29 až e35 se přiměřeně použijí i v případě, že orgán činný v trestním řízení přibere k podání znaleckého posudku osobu jednorázově vykonávající znaleckou činnost.

Oddíl 3

Znalecký posudek vyžádaný stranou

§ e37

(1) Znalecký posudek může být vyžádán a předložen v řízení před soudem kteroukoli stranou. V přípravném řízení může znalecký posudek vyžádat a předložit obviněný, poškozený a zúčastněná osoba.

(2) Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala
o znalecký posudek, nahlédnout do spisu, nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Jinak postupuje přiměřeně podle § e31 odst. 1 a 2 a § e35.

 (3) Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ustanovení § e29 odst. 3 se použije přiměřeně.

(4) V případě vad posudku postupuje orgán činný v trestním řízení přiměřeně podle § e33.

Oddíl 4

Vyšetření duševního stavu

§ e38

Vyšetření duševního stavu obviněného

(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.

(2) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, uvede zároveň, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný a zda navrhuje uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence anebo jiné vhodné opatření.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně použijí na vyšetření duševního stavu podezřelého.

§ e39

Pozorování obviněného

(1) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován v zařízení poskytovatele zdravotní péče, nebo je-li ve vazbě, též ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(2) Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než 2 měsíce. Znalecký posudek je třeba podat do 1 měsíce po skončení pozorování. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce lhůtu uvedenou v odstavci 1 nebo 2 prodloužit, nejdéle však o 1 měsíc. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.

§ e40

Vyšetření duševního stavu jiné osoby

Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u osoby, jejíž výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možné vyšetřit znalecky duševní stav takové osoby. Pozorování duševního stavu takové osoby však není přípustné.

Oddíl 5

Znalečné

§ e41

Určení výše znalečného

(1) Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne o výši znalečného usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek[TLM18] .

 (2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně použije i na určení výše odměny a náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času osoby vykonávající znaleckou činnost jednorázově.

Díl 7

Věc, listina a data a ohledání

§ e42

Vymezení pojmů

(1) Věcí se pro účely dokazování rozumí předmět, kterým nebo na kterém byl trestný čin spáchán, nebo jiný předmět, který prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost a může být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.

(2) Ustanovení o věcech se vztahují i na data uchovávaná v elektronické podobě, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestněprocesního zákona něco jiného.  

(3) Listinou se pro účely dokazování rozumí listina, která svým obsahem prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.

§ e43

Ohledání

(1) Ohledání se provede, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání lze přibrat znalce[K19] .

(2) Má-li být ohledání provedeno v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a nejsou dány důvody pro vstup do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek podle § 83c starého trestního řádu a ani ten, u koho se má ohledání provést, nedal ke vstupu do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek za tímto účelem souhlas, provede se po předchozím souhlasu státního zástupce a v případě, že jde o obydlí nebo o prostoru, která není veřejně přístupná a ve které může dojít k zásahu do soukromí ve srovnatelné míře jako u obydlí, po předchozím souhlasu soudce.

§ e44

Prohlídka těla a jiné podobné úkony

(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba stejného pohlaví.

(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.

(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.

(5) Orgán činný v trestním řízení poučí osobu, o kterou jde, o povinnosti strpět úkony podle odstavců 1 až 4 a upozorní ji na následky nevyhovění (§ 66-§ d91), podezřelého nebo obviněného poučí také o možnosti postupovat podle odstavce 4.

§ e45

Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace

(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.

(2) Prohlídku ani pitvu mrtvoly nesmí jako znalec provádět ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.

(3) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení na návrh státního zástupce.

Díl 8

Vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka na místě

§ e46

Vyšetřovací pokus

(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.

(2) K provedení vyšetřovacího pokusu orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě, se kterou má být proveden vyšetřovací pokus, nevhodné, anebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.

(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný nebo svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu dítě, použije se přiměřeně § e14.

 (4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni (§ e2).

§ e47

Rekonstrukce

(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď osoby, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.

 (2) K provedení rekonstrukce orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě toho, kdo učinil výpověď, nemožné nebo nevhodné, anebo lze-li účelu rekonstrukce dosáhnout jinak.

(3) K rekonstrukci, která je prováděna v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, orgán činný v trestním řízení přibere k rekonstrukci znalce, popřípadě podezřelého, obviněného nebo svědka. Jejich účast při rekonstrukci se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se rekonstrukce dítě, použije se přiměřeně § e14.

(4) K úkonům, které souvisejí s rekonstrukcí, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni
(§ e2).

§ e48

Prověrka na místě

(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.

(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně použijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu[K20] .

§ e49

Společné ustanovení

Pokud má být vyšetřovací pokus, rekonstrukce nebo prověrka na místě provedena v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a z jejich povahy vyplývá, že je nelze provést jinde, a ten, u koho se má takový úkon provést, k němu nedal souhlas, postupuje se obdobně podle …./§ 83, 83a, 85 a 85a starého tr. ř.  Mají-li být tyto úkony provedeny v obydlí nebo jiné prostoře, v nichž advokát vykonává advokacii, provádějí se za účasti zástupce České advokátní komory.


 [TLM1]V návaznosti na výsledek projednávání novely trestních předpisů bude případně na vhodné místo doplněna použitelnost zpravodajských informací jako důkazu

 [TLM2]Je třeba upravit trestný čin maření spravedlnosti

 [TLM3]Do protokolace a k úkonům:

Výslech se může zaznamenat
s pomocí technických prostředků, zejména pořízením zvukového záznamu nebo zvukového a obrazového záznamu.

V protokolu o výslechu je třeba kromě údajů uvedených v § 55 uvést i skutečnost, že byl výslech zaznamenán s pomocí technických prostředků. Záznam výslechu se připojí k protokolu.

 [TLM4]Pozn:Je třeba upřesnit definici videokonferenčního zařízení (nyní v § 52a tr.ř.):

§ 52a

                Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízení využívat technické zařízení pro přenos a záznam obrazu a zvuku, které umožňuje vzájemnou komunikaci více osob prostřednictvím obousměrných video a audio přenosů (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a je-li to technicky možné.

 [TLM5]Do protokolace:

Vyjádření vyslýchané osoby o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu.

K protokolu o výslechu se připojí i zvukový záznam o průběhu hovoru (musí být vždy zaznamenáno).

 [TLM6]Do protokolace:

Obsah poučení se zaznamená v protokolu.

 [TLM7]Do protokolace

 [K8]V obecných ustanoveních o protokolaci: Protokolace výpovědi obviněného

            (1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.

            (2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení, nebo není-li to možné anebo požádá-li o to, musí mu být přečten; obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby
v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného poučit.

            (3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané nezúčastněné osoby a výsledek projednání zaznamenat do protokolu.

 [TLM9]Vymezení osoby blízké v § 125 TZ bude po vzoru zahraničních úprav změněno následovně:

Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel, partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství a druh, pokud žije ve společné domácnosti.

Co pěstoun? V zahraničí jsou to dost i ty sešvagřené osoby a příbuzní v nepřímé linii do třetího stupně, min. tety a strýcové, neteře a synovci, bratranci a sestřenice.

 [TLM10]Do protokolace

 [TLM11]Řešit utajeného svědka

 [TLM12]v protokolu je třeba uvést důvod, pro který je svědek utajen.

 [K13]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; dále se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité.

 [TLM14]Do protokolace

 [TLM15]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány poznávající osobě, doba a podmínky jejího pozorování a její vyjádření.

K protokolu o rekognici se připojí i obrazový a zvukový záznam o provedení rekognice.

 [TLM16]Pozn. je třeba doplnit trestný čin podle § 346 TZ také o odborné vyjádření.

 [TLM17]Zvážit zvýšení odměny

  •  [TLM18]Do zákona o znalcích doplnit, že pokud se až následně ukáže, že byl znalecký posudek vadný, je znalec povinen znalečné vrátit.

 [K19]do protokolace:

Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání;
je proto třeba k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.

 [K20]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazních prostředků výslovně v zákoně neupravených.

BUDE DOPLNĚNO V NÁVAZNOSTI NA TO, JAKÁ VARIANTA PŘEZKUMU BUDE ZVOLENA PŘI PROJEDNÁVÁNÍ PROBLEMITKY ODPOSLECHŮ A SLEDOVÁNÍ OSOB A VĚCÍ

§ f22

Pokračování v řízení

(1) Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil.

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soud nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízení, aby pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před jejich porušením.

§ f23

Zrušení rozhodnutí ve prospěch obviněného

Pokud Ústavní soud zrušil rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,

a) doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,

b) v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch; jde-li o jiné rozhodnutí, ustanovení o01 a o02 odst. 1/§ 150 starého tr. ř. se použije přiměřeně,

c) jeho smrt nebo prohlášení za mrtvého nebrání konání dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit jen proto, že obviněný zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

§ f24

Zrušení odsuzujícího rozsudku ve vztahu k některému z trestných činů

Pokud Ústavní soud zrušil rozsudek soudu, jen pokud jde o některý z trestných činů, za které byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.

§ f25

Důsledky zrušení rozhodnutí pro jeho výkon

(1) Pokud obviněný vykonává trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým byl zrušen výrok
o tomto trestu, o vazbě.

(2) Pokud se vykonává jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu, rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení po doručení nálezu, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.

§ f19

Obecné ustanovení

 (1) Řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.

(2) Obhájce obviněného má v řízení proti uprchlému stejná práva jako obviněný, nemůže však za něj prohlásit vinu, ani se k činu doznat.

(3) Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují pouze obhájci.

(4) Předvolání k líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným způsobem uveřejní. Líčení nebo veřejné zasedání se provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o jeho konání dozvěděl.

§ f20

Zahájení řízení proti uprchlému

(1) Řízení proti uprchlému se zahajuje doručením sdělení obhájci, že je obviněný stíhán.  Sdělení musí mít shodné obsahové náležitosti jako záznam o sdělení obvinění a dále v něm musí být uvedeny důvody, pro které má být vedeno řízení proti uprchlému. Na sdělení podle věty první se jinak obdobně použijí ustanovení tohoto zákona o záznamu o sdělení obvinění.

(2) Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po sdělení obvinění obviněnému do podání obžaloby, o konání řízení proti uprchlému rozhoduje státního zástupce.

(3) O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit už v obžalobě.

(4) Usnesení, kterým se zahajuje řízení proti uprchlému, se doručí obhájci obviněného.

§ f21

Pominutí důvodů pro konání řízení proti uprchlému

(1) Pominou-li důvody pro konání řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazní prostředky provedené v předchozím soudním řízení, pokud to jejich povaha připouští a pokud opakování dokazování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému přečtou protokoly o provedení těchto důkazních prostředků nebo se mu přehrají záznamy pořízené o úkonech a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.

(2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do 15 dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Soud postupuje přiměřeně podle věty první a druhé také v případě, že to vyžaduje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.

(3) Pokud nastaly důvody pro vedení řízení proti uprchlému až po pravomocném odsouzení obviněného a ve vykonávacím řízení bylo rozhodnuto o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu, o přeměně uloženého trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody nebo o tom, že bude vykonán uložený náhradní nepodmíněný trest odnětí svobody, a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, použije se přiměřeně odstavec 2.

 (4) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

§ f17

Postup v přípravném řízení

(1) Pokud si zadržený obviněný, který není propuštěn ze zadržení, ale má být předán podle odstavce 2 soudu, ve stanovené lhůtě nezvolí obhájce pro účely řízení před soudem, je třeba mu obhájce ustanovit již v přípravném řízení, je-li to možné. O tom je třeba obviněného poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.

(2) Státní zástupce spolu s obžalobou nebo návrhem na schválení dohody o vině a trestu předá soudu i zadrženého obviněného, a to nejpozději do 48 hodin od jeho zadržení; jinak, nepropustí-li jej ze zadržení, podá soudu návrh na rozhodnutí o vazbě.

§ f18

Řízení před soudem

(1) Konalo-li se ve věci zkrácené přípravné řízení a soudu byl s doručením obžaloby nebo s návrhem na schválení dohody o vině a trestu předán zadržený obviněný, předseda senátu doručí zadrženému obviněnému obžalobu nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, § y7 a y7a se nepoužijí. Pokud si obviněný dosud nezvolil obhájce, ani mu nebyl ustanoven, předseda senátu obviněnému umožní, aby si jej zvolil ve stanovené lhůtě, a pokud tak neučiní, obhájce mu ustanoví.

(2) Po přezkoumání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu předseda senátu vyslechne zadrženého obviněného k okolnostem zadržení a důvodům vazby a v případě, že je předán s obžalobou, též ke skutečnostem uvedeným v § y7; o vazbě musí rozhodnout do 24 hodin od předání soudu. O době konání výslechu předseda senátu vhodným způsobem vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, je-li dosažitelný ve lhůtě uvedené ve větě první.

(3) Pokud předseda senátu neučiní některé z rozhodnutí uvedených v § y10 nebo nevydá trestní příkaz, doručí obviněnému předvolání k hlavnímu líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci nebo zabrání části majetku náležející jiné osobě než obžalovanému, předseda senátu doručí opis obžaloby též zúčastněné osobě. Koná-li se hlavní líčení ihned, předseda senátu o jeho konání vhodným způsobem vyrozumí státního zástupce, opatrovníka obžalovaného a jeho obhájce; zúčastněnou osobu a poškozeného s majetkovým nárokem nebo jejich zmocněnce vhodným způsobem vyrozumí, jsou-li dosažitelní. Ustanovení § y15 odst. 1 a 2 se v takovém případě nepoužijí.

(3) Pokud předseda senátu neučiní některé z rozhodnutí uvedených v § f4 nebo nevydá trestní příkaz, doručí obviněnému předvolání k veřejnému zasedání, které se může se souhlasem obviněného konat ihned. Koná-li se veřejné zasedání ihned, předseda senátu o jeho konání vhodným způsobem vyrozumí státního zástupce, opatrovníka obviněného a jeho obhájce; poškozeného nebo jeho zmocněnce vhodným způsobem vyrozumí, jsou-li dosažitelní. Ustanovení § y62 odst. 2 se v takovém případě nepoužije.

§ f8

Podmínky pro vydání trestního příkazu

(1) Samosoudce[TLM1]  může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz v řízení o přečinu, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.                                               

(2) Trestní příkaz nelze vydat, jestliže jde o řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena.

§ f9

Náležitosti trestního příkazu

Trestní příkaz obsahuje

a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,

b) den a místo vydání trestního příkazu,

c) označení obviněného,

d) výrok o vině a uloženém trestu a o ochranném opatření, pokud bylo uloženo,

e) výrok o majetkovém nároku poškozeného, jestliže byl řádně uplatněn,

f) poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení.                                        

§ f10

Sankce ukládané trestním příkazem[TLM2] 

(1) Trestním příkazem lze uložit

a) trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,

b) trest domácího vězení do 1 roku,

c) trest obecně prospěšných prací,

d) peněžitý trest,

e) trest propadnutí věci,

f) trest zákazu činnosti do 5 let,

g) trest zákazu pobytu do 5 let,

h) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do 5 let,

i) trest vyhoštění do 5 let,

j) ochranné léčení ambulantní.

 (2) Trest domácího vězení a trest obecně prospěšných prací může samosoudce trestním příkazem uložit pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu; v případě trestu obecně prospěšných prací jsou součástí zprávy i zjištění o zdravotní způsobilosti obviněného. Samosoudce při zvažování uložení těchto druhů trestů k zprávě probačního úředníka přihlédne.

(3) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat 1 rok[TLM3] .

(4) Trestním příkazem může být uložen i souhrnný a společný trest a může jím být upuštěno od potrestání, podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem nebo upuštěno od uložení souhrnného trestu, a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem.

§ f11

Doručení trestního příkazu

(1) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil majetkový nárok. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu. Má-li poškozený zákonného zástupce, opatrovníka nebo zmocněnce, doručí se trestní příkaz jen zákonnému zástupci, opatrovníkovi nebo zmocněnci.

(2) Doručí-li předseda senátu ve lhůtě uvedené v § y6 trestní příkaz spolu s obžalobou, vyrozumění obviněného podle § y7 a výzvu k návrhům na provedení dalších důkazů podle § y7a učiní až s předvoláním k hlavnímu líčení nebo vyrozumění o něm.

§ f12

Zpětvzetí obžaloby

Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob, která má právo podat proti trestnímu příkazu odpor; zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší.

§ f13

Účinky vydání trestního příkazu

Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému, a to i tehdy, byl-li v mezidobí zrušen.

§ f14

Odpor proti trestnímu příkazu

(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor.

(2) Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do 15 dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně použije ustanovení § 61 stávajícího tr.ř.

(3) Po doručení trestního příkazu se oprávněná osoba může práva na podání odporu výslovně vzdát. Obviněný může prohlásit, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odpor osoby se samostatnými obhajovacími právy[TLM4] ; takové prohlášení může být učiněno nejpozději do doby, než je odpor podaný některou z takových osob doručen soudu.

(4) Pokud byl podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce zpravidla nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu ani druhem ochranného opatření obsaženými v trestním příkazu.

(5) Samosoudce odpor odmítne, pokud byl podán opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se práva na podání odporu výslovně vzdala nebo osobou se samostatnými obhajovacími právy, ačkoli obviněný učinil prohlášení podle odstavce 3. Proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost.

(6) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § x18 odst. 1/163 odst. 1, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.

§ f15

Právní moc a vykonatelnost trestního příkazu

Trestní příkaz je pravomocný a vykonatelný, pokud proti němu nebyl ve lhůtě podán oprávněnou osobou odpor nebo se osoby oprávněné podat odpor tohoto práva výslovně vzdaly.

§ f16

Oprava zřejmých nesprávností

(1) Samosoudce opraví zvláštním usnesením kdykoli i bez návrhu písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti v trestním příkazu.

(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, kterým byl doručen trestní příkaz. Proti rozhodnutí o opravě je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(3) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení trestního příkazu, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.

(4) Jestliže se oprava podstatně dotkla obsahu některého z výroků uvedených v trestním příkazu, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k podání odporu od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.


 [TLM1]Rozumí se u OS i KS, viz subjekty, § c3

 [TLM2]

Upravit odchylky pro PO v TOPO

 [TLM3]Dle aktuální novely, která upravuje přeměnu místo náhradního trestu, bude po jejím schválení aktualizováno

 [TLM4]Bude vymezeno ve výkladových ustanoveních, jde o osoby uvedené v § 247 odst. 2 stávajícího trestního řádu, které tak nemohou učinit i proti jeho vůli

Díl 1

Sjednání dohody v přípravném řízení a podání návrhu na její schválení

§ f1

Podmínky a postup při sjednání dohody o vině a trestu

(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.

(2) K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného.

(3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení.

(4) Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § x33 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § x33 odst. 2 jen, pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu.

(5) Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného. Je-li poškozený při sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu uspokojení jeho majetkového nároku. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a majetkový nárok již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, majetkový nárok, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného majetkového nároku.

(6) Dohoda o vině a trestu obsahuje

a) označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem uspokojení svého majetkového nároku,

b) datum a místo jejího sepsání,

c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,

d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,

e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,

f) v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby a v případech stanovených trestním zákoníkem náhradního trestu, případně upuštění od potrestání, a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 trestního zákoníku),

g) rozsah a způsob uspokojení majetkového nároku poškozeného, byl-li dohodnut,

h) ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto, a

i) podpis státního zástupce a obviněného, podpis obhájce, byl-li přítomen při sjednávání dohody o vině a trestu, a podpis poškozeného, byl-li přítomen při sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem uspokojení svého majetkového nároku.

(7) Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas svůj majetkový nárok (§ 69 nového tr. ř.). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.

(8) Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení proti uprchlému a proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena.

§ f2

Návrh na schválení dohody o vině a trestu

(1) Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Nedošlo-li k dohodě o rozsahu a způsobu uspokojení majetkového nároku poškozeného, státní zástupce na tuto skutečnost v návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.

(2) K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a další písemnosti, které mají význam pro další řízení a rozhodnutí soudu.

(3) Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě; v řízení před samosoudcem až do doby, než počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci. Zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení.

Díl 2

Doručení a přezkoumání návrhu na schválení dohody o vině a trestu

§ f2a

Doručení návrhu

Na doručení návrhu na schválení dohody o vině a trestu se obdobně použije § y6; § y7 a y7a se nepoužijí.

§ f3

Hlediska přezkoumání návrhu

Předseda senátu přezkoumá návrh na schválení dohody o vině a trestu; přitom postupuje přiměřeně podle § y8 a § y9 odst. 1. Předseda senátu také přezkoumá, zda nejsou dány důvody uvedené v § f6 odst. 2.  

§ yf4

Rozhodnutí

(1) Předseda senátu po přezkoumání návrhu na schválení dohody o vině a trestu

a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § y10 odst. 1 písm. a) až d), f) nebo g), nebo

b) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady nebo z důvodů uvedených v § f6 odst. 2.

(2) V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Jakmile usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabude právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.

(3) Neučiní-li předseda senátu žádné z rozhodnutí uvedených v odstavci 1, nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, která má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může podat stížnost, která má odkladný účinek, též poškozený. Proti rozhodnutí o schválení narovnání může podat poškozený stížnost jen v případě, že rozhodnutí není v souladu s dohodou o narovnání, kterou uzavřel s obviněným. V případě rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 písm. b) doručí předseda senátu obviněnému spolu s rozhodnutím i opis návrhu na schválení dohody o vině a trestu.

(5) Ustanovení § y13 se použije přiměřeně.

Díl 3

Řízení o schválení dohody o vině a trestu

§ f5

Průběh veřejného zasedání

(1) O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.

(2) Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na schválení dohody o vině a trestu.

(3) Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda souhlasí se sjednanou dohodou o vině a trestu a zda

a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován,

b) prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,

c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu, zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.

(4) Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen, aby se vyjádřil.

(5) Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

§ f6

Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu

(1) Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného.

(2) Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná z hlediska souladu se skutkovým stavem vyplývajícím ze spisu nebo nepřiměřená z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu uspokojení majetkového nároku poškozeného, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. Soud neschválí dohodu o vině a trestu také v případě, že v řízení před soudem vyjde najevo, že státní zástupce nebo obviněný nesouhlasí s jejím schválením. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(3) Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci
do přípravného řízení umožnit státnímu zástupci a obviněnému, aby na základě vznesených výhrad navrhli nové znění dohody o vině a trestu. Za tímto účelem předseda senátu přeruší nebo odročí veřejné zasedání. Pokud nedojde k sjednání nového znění dohody o vině a trestu ve stanovené lhůtě, postupuje soud podle odstavce 2.

(4) Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o majetkovém nároku poškozeného soud uvede v souladu s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného; jinak soud postupuje podle § y58/§ 228, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle § y59/ 229.

(5) Ustanovení § y50 až y53 se použijí přiměřeně.

§ f7

Vrácení věci do přípravného řízení

 Byla-li věc vrácena do přípravného řízení, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení o vině obviněným, nepřihlíží; ledaže obviněný požádá, aby takové prohlášení bylo posouzeno jako prohlášení viny podle § y27. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout nejvyšší doby trvání vazby uvedené v § d41 až d43/§ 72a odst. 1 až 3.

§ f05

Obecné ustanovení

(1) Práva poškozeného pro účely schválení narovnání nepříslušejí tomu, na koho pouze přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

(2) Nebylo-li narovnání samosoudcem nebo v přípravném řízení státním zástupcem schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § f06 odst. 1, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším řízení přihlížet jako k důkazu.

(3) Ustanovení § f00 odst. 1 a § f04 se použijí přiměřeně.

§ f06

Podmínky pro schválení narovnání

(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání, jestliže obviněný

a) prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a

b) nahradil, případně jinak odčinil, poškozenému škodu nebo újmu způsobenou přečinem nebo učinil jiné potřebné úkony k její náhradě, anebo nahradil alespoň 30% způsobené škody nebo újmy a zbytek se zavázal nahradit v dohodnuté době ve splátkách,

c) vydal bezdůvodné obohacení nebo učinil jiné potřebné úkony k jeho vydání, nebo vydal alespoň 30% bezdůvodného obohacení a zbytek se zavázal vydat v dohodnuté době ve splátkách,

a takový způsob vyřízení věci lze vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho poměrům považovat za dostačující.

 (2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o schválení narovnání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zákona o obětech trestných činů, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu, přičemž takový způsob vyřízení věci lze vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho poměrům považovat za dostačující.

(3) Obviněný a poškozený mohou vzít souhlas se schválením narovnání zpět do doby, než o něm rozhodne samosoudce soudu prvního stupně.

§ f07

Rozhodnutí o schválení narovnání[TLM1] 

(1) Rozhodnutí o schválení narovnání musí obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, a jeho právní posouzení, obsah narovnání zahrnující výši nahrazené nebo jinak odčiněné škody nebo újmy, nebo škody nebo újmy, k jejíž náhradě nebo jinému odčinění byly provedeny potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení, který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony, výši a splatnost splátek, v nichž má být nahrazena zbylá výše škody nebo újmy, anebo v nichž má být vydán zbytek bezdůvodného obohacení, a výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehož se narovnání týká.

(2) Rozhodnutí o schválení narovnání obsahující závazek podle § f06 odst. 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti a lhůtu, ve které má být tato částka složena na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství.

 (3) Proti rozhodnutí o schválení narovnání může obviněný podat stížnost, která má odkladný účinek. Rozhodne-li o schválení narovnání samosoudce, má toto právo též státní zástupce. Poškozený může proti tomuto rozhodnutí podat stížnost jen v případě, že rozhodnutí není v souladu s dohodou o narovnání, kterou uzavřel s obviněným.


 [TLM1] Výrok týkající se poškozeného bude exekučním titulem

 f06užije obdobně. m trestního stíhání.e samosoudce a v přípravném xekučním titulem

xx– upraví se v o.s.ř. a exekučním řádu

§ f00

Součinnost probačního úředníka

(1) Má-li orgán činný v trestním řízení s ohledem na okolnosti případu za to, že by bylo vhodné věc vyřídit podmíněným zastavením trestního stíhání, může pověřit Probační a mediační službu provedením úkonů mediace za tímto účelem, včetně projednání podmínek tohoto způsobu vyřízení věci a určení druhu a místa obecně prospěšné činnosti pro případ převzetí tohoto závazku obviněným.

(2) Pro účely podmíněného zastavení trestního stíhání probační úředník informuje obviněného, státního zástupce nebo soud na jeho žádost o možnostech výkonu obecně prospěšných činností v obvodu okresního soudu, kde obviněný bydlí.

§ f0

Podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání

(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný

a) se k činu doznal,

b) nahradil nebo jinak odčinil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě nebo jiném odčinění uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,

c) vydal bezdůvodné obohacení, pokud je činem získal, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a

a) zaváže se, že se po celou zkušební dobu nebo po její část zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu,

b) zaváže se, že vykoná během zkušební doby bezplatně ve volném čase obecně prospěšnou činnost v rozsahu nejvýše 150 hodin[TLM1]  za podmínek dohodnutých s probačním úředníkem, nebo

c) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zákona o obětech trestných činů, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu[K2] ,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

(3) Obviněný může vzít souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání zpět do doby, než samosoudce soudu prvního stupně rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání.

§ f01

Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání

 (1) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky, v případě rozhodnutí podle § f0 odst. 2 na 6 měsíců až 5 let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí.

 (2)Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o náhradě škody nebo o jiném jejím odčinění anebo o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby v dohodnutém rozsahu škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo jinak odčinil anebo aby v této době vydal bezdůvodné obohacení[TLM3] .

(3)Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obsahující závazek podle § f0 odst. 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se obviněný zavazuje zdržet, a dobu trvání závazku zdržet se určité činnosti. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.

 (4) Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obsahující závazek podle § f0 odst. 2 písm. b) musí obsahovat též rozsah obecně prospěšné činnosti, k jejímuž vykonání se obviněný zavázal. Obviněný musí být poučen o tom, že je povinen tuto činnost vykonat v průběhu zkušební doby za podmínek dohodnutých s  probačním úředníkem a že je povinen se dostavit na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby k projednání podmínek výkonu obecně prospěšné činnosti a spolupracovat s probačním úředníkem při výkonu kontroly nad dodržováním tohoto závazku, jakož
i o důsledcích nesplnění těchto povinností.

(5) Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obsahující závazek podle § f0 odst. 2 písm. c) musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

(6) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.Samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce může též stanovit nad obviněným dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně ustanovení § 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o obviněného ve věku blízkém věku mladistvých, může samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některé z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného použití podmínek stanovených pro mladistvé.

(7) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, která má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání samosoudce, má toto právo též státní zástupce.

§ f01a

Zápočet doby

(1) Do doby, po kterou se obviněnýzavázal zdržet se určité činnosti podle § f0 odst. 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k činnosti, která je předmětem závazku, v souvislosti s přečinem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.

(2) O započtení doby podle odstavce 1 rozhodne samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité činnosti. Proti tomuto rozhodnutí může obviněný podat stížnost. Rozhodne-li o započtení doby samosoudce, má toto právo též státní zástupce.

§ f01b

Výkon dohledu

 (1) Jestliže samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu obviněnému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce.

(2) Považuje-li to samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce za vhodné, požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, spolky a další orgány, instituce a osoby.

(3) Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k[TLM4] .

§ f01c

Kontrola plnění přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření

Jestliže samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného uložení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l stávajícího tr.ř[TLM5] .

§ f01d

Plnění závazku vykonat obecně prospěšnou činnost

(1) Jestliže samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného přijetí závazku podle § f0 odst. 2 písm. b), zašle opis pravomocného rozhodnutí středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém obviněný bydlí.

(2) Obviněný je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby k projednání podmínek výkonu obecně prospěšné činnosti.

(3) Po projednání podmínek výkonu obecně prospěšné činnosti probační úředník stanoví se souhlasem obviněného druh a místo výkonu obecně prospěšné činnosti, poskytovatele obecně prospěšné činnosti a den zahájení výkonu této činnosti. Probační úředník obviněného poučí o povinnosti nastoupit v dohodnutý den k výkonu obecně prospěšné činnosti ke stanovenému poskytovateli a upozorní jej na následky nesplnění této povinnosti.

(4) Při stanovení druhu a místa výkonu obecně prospěšné činnosti, jejího poskytovatele a dne zahájení výkonu této činnosti vychází probační úředník z možností výkonu obecně prospěšných činností v obvodu okresního soudu, ve kterém obviněný bydlí, a přihlíží ke zdravotnímu stavu obviněného a k tomu, aby vykonával obecně prospěšnou činnost co nejblíže místu jeho bydliště; přitom postupuje v součinnosti s poskytovatelem,
u něhož bude obecně prospěšná činnost vykonávána, a pokud má být činnost vykonána mimo obvod okresního soudu, ve kterém obviněný bydlí, též v součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve kterém má být obecně prospěšná činnost vykonávána.

(4) O stanoveném druhu a místě výkonu obecně prospěšné činnosti a o dni zahájení jejího výkonu probační úředník neprodleně vyrozumí samosoudce a v přípravném řízení státního zástupce. Nesouhlasí-li obviněný se stanoveným druhem nebo místem výkonu obecně prospěšné činnosti nebo s tím, aby ji vykonával u stanoveného poskytovatele, probační úředník tuto skutečnost oznámí samosoudci a v přípravném řízení státnímu zástupci; obviněného upozorní na důsledky s tím spojené. Samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce po posouzení důvodů, pro které obviněný odmítl udělit souhlas, postupuje přiměřeně podle § f02 odst. 1 nebo § f03 odst. 2.

(5) Na změnu druhu nebo místa výkonu obecně prospěšné činnosti anebo poskytovatele se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4.

(6) Probační úředník postupuje při výkonu kontroly obecně prospěšné činnosti přiměřeně podle § 337 stávajícího tr. ř[TLM6] .

§ f01e

Plnění závazku zdržet se určité činnosti[TLM7] 

 (1) Jestliže se obviněný zavázal zdržet se po celou zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo po její část řízení motorových vozidel nebo jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku) nebo pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením motorového vozidla, samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce zašle bezodkladně obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu obviněného a nemá-li obviněný trvalý pobyt na území České republiky, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v sídle soudu nebo státního zastupitelství, opis pravomocného rozhodnutí o

a) podmíněném zastavení trestního stíhání; zavázal-li se obviněný zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel, připojí se i informace o předpokládaném datu ukončení doby trvání tohoto závazku, nepřichází-li v úvahu postup podle § f01a,

b) započtení doby podle § f01a,

b) tom, že závazek zdržet se po celou zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo po její část řízení motorových vozidel nebo jeho zbytek nebude dále vykonáván,

c) ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti,

d) přijetí prodloužení závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo o přijetí takového nového závazku, nebo

e) neosvědčení se ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání.

§ f01f

Rozhodnutí o zrušení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření anebo dohledu

(1) Jestliže obviněný vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností prokázal polepšení, může samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného zrušit uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit stanovený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování. Takové rozhodnutí může samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce učinit po uplynutí jedné třetiny zkušební doby; nejdříve však po 6 měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.

(2) Obviněný může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka. Není-li stanovisko k návrhu připojeno, samosoudce
a v přípravném řízení státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej obviněnému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh obviněného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí 6 měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 1.

 (4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný podat stížnost, která má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí samosoudce, má toto právo též státní zástupce.

§ f02

Rozhodnutí o upuštění od plnění závazku nebo o jeho změně

(1) Samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o upuštění od plnění závazku nebo jeho zbytku uvedeného v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o jeho změně nebo nahrazení jiným závazkem, dohledem, přiměřenou povinností, přiměřeným opatřením, výchovným opatřením, anebo o prodloužení zkušební doby, jestliže obviněný není schopen splnit v celém rozsahu nebo včas závazek, k jehož plnění se zavázal, v důsledku značné změny okolností nebo z jiného vážného důvodu. Tímto rozhodnutím není dotčena povinnost obviněného nahradit nebo jinak odčinit způsobenou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení v rozsahu uvedeném v dohodě s poškozeným.

(2) Po uplynutí poloviny doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle § f0 odst. 2 písm. a), může samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného rozhodnout, že bude upuštěno od plnění zbytku závazku, pokud obviněný v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího plnění není třeba. Při rozhodování samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce zohlední, zda se obviněný úspěšně podrobil vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § f0 odst. 2 písm. a).

 (3) Současně s rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 může samosoudce
a v přípravném řízení státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání až o 2 roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit 5 let.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 může obviněný podat stížnost. Učiní-li takové rozhodnutí samosoudce, má toto právo též státní zástupce; stížnost státního zástupce má odkladný účinek.

§ f03

Rozhodnutí činěná v souvislosti s rozhodováním o osvědčení obviněného

 (1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil všechny uložené povinnosti a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu, že se osvědčil.

(2) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1, rozhodne samosoudce
a v přípravném řízení státní zástupce, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a

a) stanovit nad obviněným dosud neuložený dohled,

b) prodloužit zkušební dobu až o 2 roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit 5 let,

c) stanovit obviněnému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,

d) stanovit obviněnému dosud neuložené výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,  

e) přijmout závazek nebo prodloužení závazku obviněného zdržet se určité činnosti podle § f0 odst. 2 písm. a),

f) přijmout závazek obviněného vykonat obecně prospěšnou činnost podle § f0 odst. 2 písm. b), pokud se obviněný k tomu dosud nezavázal, nebo

g) přijmout závazek obviněného složit na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětem trestné činnost.

(3) Rozhodnutím podle odstavce 2 není dotčena povinnost obviněného nahradit nebo jinak odčinit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení, nebo plnit přiměřené omezení, přiměřenou povinnosti nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se obviněný zavázal.

(4) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.

(5) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 4 nastávají účinky zastavení trestního stíhání.

(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 může obviněný podat stížnost, která má v případě rozhodnutí podle odstavce 2 odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí samosoudce, má právo podat stížnost též státní zástupce; stížnost proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek.

§ f04

Vrácení složené peněžité částky

 Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc určenou obětem trestné činnosti a samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce nerozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání anebo trestní stíhání obviněného, v němž se pokračovalo, protože obviněný nesplnil podmínky pro zastavení trestního stíhání, neskončilo vyslovením jeho viny, samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby mu byla složená peněžitá částka vrácena, pokud ji nezajistí pro jiný účel.


 [TLM1]Pro mladistvé upravit v nižším rozsahu.

 [K2]bude započteno do PT

 [TLM3]V doprovodné novele o. s.ř. a exekučního řádu bude upraveno, že tento výrok bude exekučním titulem

 [TLM4]Ve znění aktuální novely

 [TLM5]Ve znění aktuální novely

 [TLM6]Ve znění aktuální novely

 [TLM7]V TZ bude upraven zápočet do zákazu činnosti:

Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se započítává též doba, po kterou před právní mocí rozsudku nemohl pachatel vykonávat tuto činnost, která je předmětem zákazu, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného zastavení trestního stíhání.

Dále bude upraven zápočet závazku vykonat obecně prospěšnou činnost do trestu OPP v rozsahu, v jakém byla činnost vykonána.

§ y72

Obecné ustanovení

V neveřejném zasedání rozhoduje soud v senátních věcech v případě, kdy trestněprocesní zákon nestanoví jinou formu jednání. Samosoudce neveřejné zasedání nekoná.

§ y73

Průběh neveřejného zasedání

(1) Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.

(2) Po zahájení neveřejného zasedání podá předseda senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba v neveřejném zasedání řešit. Předseda senátu  provede v neveřejném zasedání důkazní prostředky, u nichž to považuje za potřebné. Omezení použitelnosti protokolu o výslechu a znaleckého posudku uvedené v § y32 a § y36 se nepoužije.

(3) Rozhodnutí se vždy vyhlásí.