§ e2 Rozsah dokazování a použitelnost důkazu

(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:

a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,

b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,

c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,

d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,

e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činem a rozsahu bezdůvodného obohacení,

f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.

(2) Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí nebo odmítnutí jeho provedení.

(3) Jako důkaz v trestním řízení nemůže být použit poznatek získaný procesním dokazováním, pokud při jeho obstarávání nebo provádění došlo k porušení právního předpisu, které mělo povahu podstatné vady řízení. Takový důkaz je třeba považovat za absolutně neúčinný, což znamená, že k němu nelze přihlížet a musí být vyloučen z hodnocení při zjišťování skutkového stavu věci.

(4) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být v trestním řízení použit, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.

Žádný komentář

Napsat komentář