§ e10 Právo odepřít výpověď

(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď ohledně jiných obviněných jen tehdy, nelze-li oddělit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.

(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku).

(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má ohledně trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.

Jeden komentář
  1. V souvislosti s účinností zákona č. 418/2011 Sb., o trestním stíhání právnických osob a řízení proti nim by měla existovat zákonná možnost odmítnutí svědecké výpovědi také vůči právnické osobě jako osobě blízké. Zákon č. 418/2011 Sb. nemá ve vztahu k ustanovení § 100 odst. 2 trestního řádu žádný dopad, takže otázka charakteristiky právnické osoby jako možné další „osoby v poměru obdobném“ není v oboru trestního práva nikde explicitně řešena. Je třeba to ale chápat jako legislativní mezeru – specifická situace přece může existovat zvláště u dlouholetých vrcholných manažerů obchodních korporací – jedná se zde o vztah zvláštní kvality (finanční závislost, osobní úzká zainteresovanost na dlouhodobé prosperitě obchodní korporace, apod.). Budeme tyto osoby nutit pod hrozbou sankcí, aby vypovídali proti „své“ právnické osobě, které intenzivně věnovali třeba celý svůj profesní život ?

    Připomínám :

    § 125 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník :

    „Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo o b d o b n é m se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“

    § 100 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád :
    „Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo o b d o b n é m, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.“

    Zejména v oborech obchodního a finančního práva již existují rozhodnutí, která připouštějí osobu právnickou jako možnou osobu blízkou. Tento pojem by tedy podle mého názoru měl mít homogenní platnost v celém právním systému, tedy i v právu trestním.

    Vybraná judikatura :

    Rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1.8.2002.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 530/2001 ze dne 7.3.2002.
    Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 89/04 ze dne 2.2.2006.
    Rozsudek NSS čj. 1 Afs 58/2009 ze dne 31.3.2010.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4822/2008 ze dne 27.1.2010.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1212/2012 ze dne 26.11.2013.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 ICdo 80/2014 ze dne 16.4.2015.

    Na závěr je třeba konstatovat, že právo odepřít výpověď svědka je jeho právem z c e l a s u b j e k t i v n í m
    a tato jeho individuální kompetence nemůže být n a h r a z o v á n a žádnou odlišnou úvahou orgánu činného v trestním řízení. Dosavadní praxe ukazuje, že orgány činné v trestním řízení mají v tomto smyslu s právnickou „osobou blízkou“ problémy a bylo by proto vhodné situaci řešit explicitně legislativně.

Komentáře jsou uzavřeny.