Díl 1

Obecné zásady

§ 1

Zásada zákonnosti

Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestněprocesní zákon.

§ 2

Presumpce neviny

(1) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

(2) Ten, proti němuž se řízení vede, není povinen dokazovat svoji nevinu.

(3) Jsou-li po provedení a zhodnocení všech důkazů pochybnosti o jakékoli důležité skutečnosti z hlediska viny, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.

§ 3

Zásada přiměřenosti a zdrženlivosti

(1) Trestní věci se projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona, v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení a s ohledem na povahu a závažnost činu, osobu, vůči níž úkon směřuje, jakož i závažnost zásahu do těchto práv.

(2) Lze-li účelu sledovaného úkonem dosáhnout způsobem, který pro dotčenou osobu znamená méně závažný zásah do těchto práv, je třeba takový způsob použít přednostně.

§ 4

Zásada materiální pravdy

Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestněprocesním zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

§ 5

Rychlé projednání věci

Trestní věci musí být projednávány urychleně v době přiměřené konkrétním okolnostem případu, zejména složitosti věci, požadavkům na provádění dokazování, jednání obviněného v průběhu řízení a povaze a závažnosti zajišťovacích úkonů směřujících vůči obviněnému.

§ 6

Zásada oficiality

Jestliže trestněprocesní zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.                             

§ 7

Zásada vyhledávací

(1) V přípravném řízení státní zástupce a policejní orgán objasňují způsobem uvedeným v trestněprocesním zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.

(2) Soud je povinen doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

§ 8

Kontradiktornost řízení

(1) Obviněný má právo být způsobem a za podmínek uvedených v trestněprocesním zákoně seznámen s tím, co je mu kladeno za vinu a jaký trestný čin je v tom spatřován, a s  důkazy, které orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení opatřily, a to jak v jeho prospěch, tak i v neprospěch, a vyjádřit se k nim.

(2) Strany mají právo pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést, klást vyslýchaným osobám otázky a vyjádřit se k provedeným důkazním prostředkům a k důkazům z nich vyplývajícím.

§ 9

Zákaz opakovaného trestního stíhání

Trestní stíhání téže osoby za týž skutek, o kterém již soud nebo jiný orgán veřejné moci pravomocně rozhodl, je vyloučeno, s výjimkou případů výslovně stanovených v zákoně.

Díl 2

Společná ustanovení

§ 9a

Zákaz zneužití práva

(1) Ustanovení trestněprocesního zákona musí být vykládána a používána ve shodě s ústavním pořádkem, zejména s Listinou základních práv a svobod, jakož i s jeho účelem a smyslem tak, aby nedocházelo k jeho zneužívání.

(2) Postup osob zúčastněných na trestním řízení, který je v rozporu s účelem a smyslem ustanovení, kterého se dovolávají, nebo postup, který se příčí obecným právním principům a zásadám trestního řízení, je zneužitím práva a nelze jej považovat za oprávněný.

§ 10

Výkladové ustanovení[TLM1] 

(1) Trestněprocesním zákonem se rozumí tento zákon a podle povahy věci i zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

(2) Trestním řízením se rozumí řízení podle trestněprocesního zákona, s výjimkou postupu před zahájením přípravného řízení.

(3) Trestním stíháním se rozumí úsek trestního řízení od sdělení obvinění až do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.

 (4) Skutkem podle trestněprocesního zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak. Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

(5) Orgánem činným v trestním řízení se rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

(6) Soudem se pro účely trestněprocesního zákona rozumí podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud.

(7) Soudcem pro přípravné řízení se rozumí soudce okresního soudu, který je rozvrhem práce soudu pověřen v přípravném řízení v případech stanovených trestněprocesním zákonem rozhodovat o závažných zásazích do základních práv a svobod, rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce nebo policejního orgánu nebo činit jiné úkony.

(8) Nadřízeným soudem se rozumí soud nejblíže vyššího stupně, v jehož obvodu má sídlo soud, vůči kterému je nadřízený. Nadřízeným státním zastupitelstvím se rozumí státní zastupitelství nejblíže vyššího stupně, v jehož obvodu má sídlo státní zastupitelství, vůči kterému je nadřízené.

(9) Nevyplývá-li z povahy věci nebo trestněprocesního zákona něco jiného, obžalobou se rozumí i návrh na schválení dohody o vině a trestu a návrh na uložení ochranného opatření.

§ 11

Jednací jazyk, tlumočení a překlady

(1) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují své písemnosti v českém jazyce.

(2) Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak.

(3) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně
a dlouhodobě žije na území České republiky, který prohlásí, že chce používat jazyk své národnostní menšiny, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak.

(4) Orgán, který vede řízení, přibere tlumočníka na náklady státu, pokud

a) je třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu, nebo

b) zadržený podezřelý anebo obviněný využije právo uvedené v odstavci 2;

v případě osoby, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, orgán přibere tlumočníka ovládajícího příslušný komunikační systém.

(5) Neuvede-li zadržený podezřelý nebo obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li jazyk anebo dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu soudních tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li zadržený podezřelý nebo obviněný právo uvedené v odstavci 2, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů[TLM2]  a v přímé souvislosti s nimi.

(6) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba obviněnému na náklady státu písemně přeložit záznam o sdělení obvinění, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, návrh na schválení dohody o vině a trestu, dohodu o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání, rozhodnutí
o schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se taková písemnost více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních částí. Pořízení překladu písemnosti a její doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, o jehož rozhodnutí nebo jinou písemnost se jedná.

(7) Jestliže je s doručením písemnosti uvedené v odstavci 6 spojen počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takové písemnosti, považuje se za doručenou až doručením jejího písemného překladu.

(8) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba zadrženému podezřelému nebo obviněnému na náklady státu písemně přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 6, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k jeho seznámení se skutečnostmi, jež jsou mu kladeny za vinu. Není-li odůvodněnému návrhu zadrženého podezřelého nebo obviněného, který využil právo uvedené v odstavci 2, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Namísto písemného překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Pořízení překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který vede řízení.

(9) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba osobě, která je zadržena nebo zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit poučení o jejích právech.

Díl 3

Účast veřejnosti na trestním řízení a zveřejňování a poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných

§ 12

Neveřejnost přípravného řízení

(1) Přípravné řízení je neveřejné.

(2) Osoby účastnící se úkonu konaného v přípravném řízení nesmějí pořizovat obrazový přenos, ani obrazový záznam o průběhu úkonu. Zvukový přenos nebo záznam o průběhu takového úkonu mohou pořizovat s vědomím orgánu činného v trestním řízení v případě, že jej nepořizuje orgán činný v trestním řízení nebo jeho pořizování nezakáže z důvodu, že by jeho pořizováním byla ohrožena mravnost, bezpečnost anebo jiný důležitý zájem osob zúčastněných na trestním řízení. O tom musí být osoby účastnící se úkonu poučeny a upozorněny na následky porušení tohoto zákazu (§ 66 starého tr.ř./§ d91).

(3) Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v souvislosti se součinností požadovanou orgány činnými v trestním řízení podle § 8 starého tr.ř.; povinností mlčenlivosti není vázán v rozsahu nezbytném pro ochranu svých práv nebo pro výkon svých povinností. O této povinnosti a o následcích spojených s jejím porušením musí být poučen[TLM3] .

§ 13

Veřejnost řízení před soudem

(1) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se každý mohl projednávání zúčastnit a jednání sledovat. V líčení a ve veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v trestněprocesním zákoně. Rozsudek v líčení a rozhodnutí ve věci ve veřejném zasedání musí být vyhlášeny vždy veřejně, i když byla veřejnost vyloučena.

(2) S vědomím předsedy senátu lze pořizovat zvukové záznamy. Pořizování obrazových nebo zvukových přenosů a pořizování obrazových záznamů v průběhu soudního jednání je možné jen na základě předchozího povolení předsedy senátu. Předseda senátu zakáže pořizování zvukových záznamů nebo nepovolí pořizování obrazových nebo zvukových přenosů a pořizování obrazových záznamů zejména v případě, že umožnění jejich pořizování by ohrozilo dosažení účelu trestního řízení, mravnost, nerušený průběh jednání, bezpečnost anebo jiný důležitý zájem osob zúčastněných na trestním řízení[TLM4] , zejména jde-li o děti nebo zvlášť zranitelné oběti.

§ 14

Zveřejňování informací orgány činnými v trestním řízení

(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu presumpce neviny. V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti podezřelého, obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a vyslýchaných osob.

(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí dětí a zvlášť zranitelných obětí.

(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.

§ 15

Zákaz dalšího poskytování informací

Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musejí být tyto osoby poučeny.

§ 16

Zákaz zveřejňování informací o poškozeném

(1) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je dítětem nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý
z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193b trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte
a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).

(2) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových přenosů a záznamů nebo jiných informací o průběhu líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 1, je zakázáno.

(3) Nikdo nesmí zveřejnit pravomocný rozsudek ve veřejných sdělovacích prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného v odstavci 1. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového poškozeného.

§ 17

Další omezení zveřejňování informací

Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 starého tr.ř. nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a starého tr. ř., nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3 starého tr. ř., umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.

§ 18

Výjimky ze zákazu zveřejnění

(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to trestněprocesní zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů dětí a zvlášť zranitelných obětí.

(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče; v případě dítěte nebo osoby s omezenou svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě, jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, nebo která byla obviněna ze spáchání takového trestného činu.

(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.


 [TLM1]Zde jsou vysvětleny pojmy společné pro celé řízení, dále u jednotlivých částí či dílů jsou vyloženy některé další pojmy. Konečná koncepce umístnění pojmů bude rozhodnuta při závěrečné finalizaci textu podle jejich počtu a obsahu.

  1.  [TLM2]Bude upraveno dle finální podoby tisku 74

 [TLM3]Následkem je přestupek.

 [TLM4]Návazně upravit § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích