Díl 1

Výkladové ustanovení

§ 19 (c1)

Strana

 Stranou se rozumí osoba oprávněná vlastním jménem v řízení před soudem uplatňovat nebo podporovat obžalobu anebo sebe nebo jiného proti obžalobě hájit. V přípravném řízení má postavení strany osoba, pokud soud rozhoduje o jejích právech nebo povinnostech nebo o jí podaném návrhu, žádosti anebo opravném prostředku, a státní zástupce, pokud soud rozhoduje o jeho návrhu nebo opravném prostředku.

Díl 2

Soud

§ 20 (c2)

Výkon trestního soudnictví

Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud.

§ 21 (c3)

Obsazení soudu

(1) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu rozhoduje sám jen tam, kde to trestněprocesní zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce pro přípravné řízení.

(2) Řízení v prvním stupni koná u okresního a krajského soudu senát, jde-li o řízení o

a) zvlášť závažných zločinech, s výjimkou zvlášť závažných zločinů uvedených v části druhé hlavách V a VI trestního zákoníku, a

b) trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 3 trestního zákoníku a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3, 4 nebo 5 trestního zákoníku.

(3) V jiných případech než uvedených v odstavci 2 koná řízení v prvním stupni u okresního a krajského soudu samosoudce.

(4) Pokud má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem, rozhoduje soud v senátu, byť by jinak byl příslušný k rozhodnutí samosoudce; to neplatí, pokud je rozhodováno trestním příkazem.

§ 22 (c4)

Věcná příslušnost okresního soudu

Pokud trestněprocesní zákon nestanoví jinak, řízení v prvním stupni koná okresní soud.

§ 23 (c5)

Věcná příslušnost krajského soudu

(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně 5 let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest;  je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší, koná krajský soud řízení v prvním stupni o trestných činech

a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem a obchodování s lidmi,

b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,

c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků, a

d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje a plenění v prostoru válečných operací.

(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.

(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některým z trestných činů uvedených v odstavcích 1 nebo 2.

§ 24 (c6)

Místní příslušnost

(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.

(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.

(3) Nelze-li místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, zjistit, nebo je-li takové místo mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

§ 25 (c7)

Příslušnost několika soudů

Je-li podle ustanovení tohoto zákona dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo návrh, nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.

§ 26 (c8)

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

(1) K provádění úkonů v přípravném řízení, v němž je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti (dále jen „dozor“) příslušný státní zástupce okresního státního zastupitelství, je příslušný okresní soud, jehož místní příslušnost se určí podle obecných pravidel.

(2) K provádění úkonů v přípravném řízení, v němž je k výkonu dozoru příslušný státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je příslušný okresní soud v sídle krajského soudu nebo jeho pobočky, jejichž místní příslušnost se určí podle obecných pravidel; v případě Městského soudu v Praze je příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, v případě Krajského soudu v Praze je příslušný Okresní soud Praha-východ, v případě Krajského soudu v Plzni je příslušný Okresní soud Plzeň-město a v případě Krajského soudu v Brně je příslušný Městský soud v Brně.

(3) Je-li dána místní příslušnost několika soudů, je příslušný ten z nich, u kterého státní zástupce podal návrh na provedení úkonu.

(4) Případná pochybnost o příslušnosti nezbavuje soud, u něhož státní zástupce podal návrh na provedení úkonu, povinnosti rozhodnout o takovém návrhu v zákonné lhůtě a provést i další potřebné úkony, jež nesnesou odkladu, a to až do doby, než bude určen jiný příslušný soud.

(5) Soud určený podle odstavců 1 až 3 se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení; tím není dotčen § 30 a 31/c12 a § c13

§ 27 (c9)

Společné řízení

Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisejí, a o všech útocích pokračujícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.

§ 28 (c10)

Obsazení soudu a jeho příslušnost pro společné řízení

(1) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.

(2) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.

(3) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

§ 29 (c11)

Vyloučení a spojení věci

(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.

(3) Jsou-li dány podmínky pro konání společného řízení, může soud spojit ke společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby nebo návrhy.

§ 30 (c12)

Rozhodnutí o příslušnosti soudu

(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba nebo návrh nebo jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Při rozhodování o příslušnosti je soud vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 22 až 29/c4 až § c11). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.

(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 31/c13.

§ 31 (c13)

Odnětí a přikázání věci

(1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Za důležitý důvod se považuje zejména

a) vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování, zejména působí-li u soudu soudce nebo osoba jemu blízká, která je stranou řízení,

b) potřeba zajištění konání společného řízení v případě, že byly podány obžaloby nebo návrhy u různých soudů a jsou splněny podmínky pro konání společného řízení, a

c) hospodárnost a rychlost řízení, zejména v případě, že převážná většina z velkého počtu svědků bydlí v obvodu jiného vzdáleného soudu.

(2) V přípravném řízení může být věc z důležitých důvodů, zejména z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně ještě před podáním návrhu státního zástupce příslušnému soudu na provedení úkonu; návrh na přikázání věci podává státní zástupce nejbližšímu společně nadřízenému soudu.

Díl 3

Státní zástupce

§ 32 (c14)

Obecné ustanovení

(1) Státní zástupce působí v trestním řízení jako orgán veřejné žaloby, orgán dozoru nad dodržováním právních předpisů v přípravném řízení a plní další úkoly stanovené trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem.

(2) Státní zástupce může při zastupování obžaloby v řízení před soudem využít pomoc jiného státního zástupce, právního čekatele nebo asistenta.

§ 33 (c15)

Příslušnost k výkonu dozoru

(přesun z § 12 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) K výkonu dozoru je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci řízení v prvním stupni, pokud trestněprocesní zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. Nemůže-li úkon v rámci postupu před zahájením trestního stíhání pro jeho neodkladnost provést příslušný státní zástupce, provede jej státní zástupce nepříslušný, který v takovém případě příslušného státního zástupce o provedení úkonu bez zbytečného odkladu vyrozumí a věc mu předá.

(2) Nelze-li pro neúplnost skutkových zjištění určit příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru v době, kdy policejní orgán zahájil trestní řízení, policejní orgán doručí informaci o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci státnímu zástupci státního zastupitelství odpovídajícího stupně v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky. Policejní orgán s působností pro území celé České republiky doručí informaci o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci krajskému státnímu zastupitelství v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky, u něhož je činná osoba, která tento úkon učinila.

(3) Není-li trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak, státní zástupce, jemuž byla doručena informace o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci a který se nepovažuje za místně nebo věcně příslušného, učiní veškeré úkony, které nesnesou odkladu, včetně vydání rozhodnutí, jež činí státní zástupce podle trestněprocesního zákona při použití operativně pátracích prostředků, která náleží do působnosti státního zastupitelství a ke kterým je oprávněn, tak, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení. Po vykonání těchto úkonů postoupí věc k dalšímu řízení státnímu zastupitelství místně a věcně příslušnému.

§ 34 (c15a)

Zvláštní příslušnost k výkonu dozoru

(přesun z § 10 odst. 1, § 13 jednacího řádu státního zastupitelství, § 175 odst. 2 trestního řádu)

K výkonu dozoru v řízení konaném Generální inspekcí bezpečnostních sborů a k vyřizování věcí, v nichž zkrácené přípravné řízení konala Generální inspekce bezpečnostních sborů, je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství i ve věcech, v nichž by byl jinak příslušný státní zástupce nižšího státního zastupitelství v obvodu jeho působnosti, není-li trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak. Tento státní zástupce je rovněž příslušný k zastupování obžaloby v řízení před soudem v těchto věcech, ledaže věc předal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný, a k rozhodování ve sporu o příslušnost ke konání úkonů před zahájením trestního stíhání mezi Generální inspekcí bezpečnostních sborů a jiným policejním orgánem.

§ 35 (c15b)

Zvláštní příslušnost k výkonu dozoru u vybraných trestných činů

(přesun z § 15 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) Státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné, je příslušný k výkonu dozoru ve věcech úmyslných trestných činů[TLM1] 

a) spáchaných při činnosti banky, investiční společnosti nebo investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pojišťovny, zdravotní pojišťovny, penzijního fondu, stavební spořitelny anebo spořitelního a úvěrního družstva, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

b) fyzických nebo právnických osob spáchaných v souvislosti s neoprávněným výkonem činnosti subjektů uvedených v písmenu a), byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

c) jimiž byla způsobena na majetku nebo majetkovém podílu státu škoda nejméně 150 mil. Kč,

d) podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku, jestliže byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a dále trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo trestné činy přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství podle § 331 až 333 trestního zákoníku, pokud byly spáchány v souvislosti s odhalováním, prověřováním nebo trestním stíháním pro trestné činy podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku,

e) jimiž byly dotčeny finanční nebo ekonomické zájmy Evropské unie, pokud jimi byla způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

f) spáchaných proti jednotné evropské měně ve prospěch organizované zločinecké skupiny, členem organizované skupiny, ve značném nebo velkém rozsahu nebo koná-li řízení o trestných činech namířených proti jednotné evropské měně policejní orgán, který plní úkoly zvláštní ústředny podle článku 12 mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví,

g) spáchaných v souvislosti s insolvenčním řízením, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

h) podle hlavy sedmé dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku a trestných činů styků ohrožujících mír podle § 409 trestního zákoníku a porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku,

i)  pokud je znakem skutkové podstaty úmysl umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině podle § 312a trestního zákoníku, financování terorismu podle § 312d trestního zákoníku, podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 trestního zákoníku nebo vyhrožování teroristickým trestným činem podle § 312f trestního zákoníku,

j) účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku, spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny anebo spáchaných členy teroristické skupiny, ve spojení s teroristickou skupinou nebo ve prospěch teroristické skupiny, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činem podle písmene h) nebo i).

(2) K výkonu dozoru ve věcech trestných činů podle hlavy deváté dílů 1 a 2 zvláštní části trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné.

(3) K výkonu dozoru ve věcech trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné, jestliže zdrojovým trestným činem je některý z trestných činů uvedených v odstavcích 1 a 2.

(4) Vrchní státní zastupitelství je příslušné ve věci některého z trestných činů uvedených v odstavcích 1 až 3 i k výkonu dozoru ve věcech dalších trestných činů, ohledně nichž je konáno společné řízení, nebude-li věc vyloučena ze společného řízení. Dojde-li k vyloučení věci ze společného řízení a u takové věci dále není příslušnost vrchního státního zastupitelství dána podle odstavce 1, 2 nebo 3, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru i v této věci, jinak je povinno věc neprodleně postoupit věcně a místně příslušnému státnímu zastupitelství.

(5) Vrchní státní zastupitelství může po předchozím souhlasu nejvyššího státního zástupce rozhodnout, že k výkonu dozoru ve věcech trestných činů uvedených v odstavcích 1 až 4 je příslušné nižší státní zastupitelství; jeho příslušnost se určí podle zásad uvedených v § 34 a 36/c15a a § c15d.

(6) Vyžaduje-li to závažnost, skutková či právní složitost věci, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru ve věcech

a) uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), e) a g), i když jimi byla způsobena škoda nižší než 150 mil. Kč,

b) pokud na majetku jiného subjektu vznikne škoda alespoň 150 mil. Kč, nebo

c) trestných činů neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 trestního zákoníku, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 trestního zákoníku, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podle § 232 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 trestního zákoníku, nedovoleného ozbrojování podle § 279 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle § 280 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky podle § 281 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu podle § 282 trestního zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činem uvedeným v odstavci 1 písm. h) nebo i) nebo v odstavci 2.

§ 36 (c15d)

Společné ustanovení k příslušnosti k výkonu dozoru

(přesun z § 16 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) Je-li dána příslušnost k výkonu dozoru několika státních zástupců, vykonává dozor ten, který je příslušný k výkonu dozoru nad vyšetřováním vedeným proti pachateli trestného činu nebo ohledně nejzávažnějšího trestného činu; jinak ten, který začal vykonávat dozor nejdříve.

(2) K došetření věci vrácené státnímu zástupci soudem, jemuž byla postoupena nebo přikázána, je příslušný státní zástupce, který vykonává dozor.

§ 37 (c15e)

Příslušnost k vyšetřování konanému státním zástupcem

(přesun z § 10 odst. 2 jednacího řádu státního zastupitelství)

K vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství, příslušníky Vojenské policie a zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů a ke zkrácenému přípravnému řízení o těchto trestných činech je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství, jehož příslušnost se určí obdobně podle § 33 a 36/c15 a § c15d.

§ 38 (c15f)

Zvláštní příslušnost v řízení před soudem

(přesun z § 179 odst. 1 a § 10 odst. 2 věta polední a odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud ve věci vykonával dozor a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.

(2) Státní zástupce vrchního státního zastupitelství je ve věcech uvedených
v § 37/c15e příslušný k zastupování obžaloby i v řízení před jiným soudem, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.

(3) Státní zástupce uvedený v § 37/c15e je příslušný k zastupování obžaloby, kterou v těchto věcech podal, i v řízení před jiným soudem, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.

§ 38a

Rozhodnutí o příslušnosti státního zástupce

Spory o příslušnost mezi státními zástupci různých státních zastupitelství rozhoduje státní zástupce státního zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nadřízené.

§ 38b

Odnětí a přikázání věci

(1) Státní zástupce nadřízeného zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci státnímu zástupci nižšího státního zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce příslušného nižšího státního zastupitelství je vyloučen z projednávání věci; je-li vyloučen nejvyšší státní zástupce, tento postup se nepoužije.

(2) Je-li z rozhodování vyloučen vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které ve věci rozhoduje o opravných prostředcích, postupuje se podle odstavce 1 obdobně; pokud jde o nejvyššího státního zástupce, tento postup se nepoužije.

(3) Jsou-li důvodné pochybnosti o nepodjatosti projednání věci u příslušného státního zastupitelství nebo jsou-li dány jiné důležité důvody, může být věc příslušnému státnímu zástupci odňata a přikázána státnímu zástupci jiného státního zastupitelství téhož druhu
a stupně. O odnětí a přikázání rozhodne státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství.

§ 39 (c15g)

Provedení úkonu místně nepříslušným státním zástupcem

Úkon státního zástupce nelze považovat za neúčinný pouze z toho důvodu, že byl proveden místně nepříslušným státním zástupcem, nejde-li o zjevně nedůvodný postup.

Díl 4

Policejní orgán

§ 40 (c16)

Výkladové ustanovení

Policejním orgánem se rozumějí:

a) útvary Policie České republiky,

b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech

1. příslušníků Policie České republiky,

2. příslušníků Vězeňské služby České republiky,

3. celníků,      

4. zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České republiky, nebo

5. zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,

c) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů,

d) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,

e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany,

f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,

g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,

h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech příslušníků Vojenského zpravodajství a

i) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením

1. celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,

2. právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,

3. daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty,

4. daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů.

§ 41 (c17)

Pravomoc a příslušnost policejního orgánu

(přesun z § 161 odst. 2 až 8 a upraveno)

(1) Nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České republiky.

(2) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky nebo o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.

(3) Při splnění podmínek uvedených v § 27/c9 koná Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 2 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky. Ustanovení § 29/c11 tím není dotčeno.

(4) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.

(5) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.

(6) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 40.

Díl 5

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

§ 42 (c18)

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, přísedící, státní zástupce, policejní orgán a osoba v něm služebně činná, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohou nestranně rozhodovat. Úkon, který byl učiněn vyloučenou osobou, nemůže být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. V řízení před soudem je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu, vydal příkaz ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, uložil zákaz vycestování, rozhodl o předběžném opatření, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba[TLM1] .

(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je vyloučen také soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu provozu, příkazu k vydání údajů o provozu a povolení sledování osob a věcí je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu provozu, příkazu k vydání údajů o provozu a povolení sledování osob a věcí, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.

§ 43 (c19)

(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 42/§ c18  rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 věty první a druhé je přípustná stížnost. O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal; o stížnosti proti usnesení policejního orgánu rozhodne státní zástupce.  

§ 44 (c20)

Ustanovení § 42 a 43/§ c18 a § c19 se obdobně použijí i na asistenta soudce; rozhodnutí o vyloučení v takovém případě činí předseda senátu.

Díl 6

Pomocné osoby

§ 44a

Výkladové ustanovení

Pomocnými osobami orgánů činných v trestním řízení jsou zejména zapisovatel, protokolující úředník, vyšší soudní úředník, vyšší úředník státního zastupitelství, asistent soudce, asistent státního zástupce, justiční čekatel[TLM2] , právní čekatel, úředník Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“), pokud koná úkony na základě pověření orgánu činného v trestním řízení pro Probační a mediační službu, tlumočník a odborný konzultant.

§ 45 (c21)

Zapisovatel

K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.

§ 45a

Protokolující úředník

Protokolující úředník samostatně pořizuje podle zvukového záznamu protokol o hlavním líčení nebo za podmínek stanovených trestněprocesním zákonem stručný záznam o průběhu líčení nebo veřejného zasedání, není-li prováděním těchto úkonů pověřen předsedou senátu vyšší soudní úředník.

§ 46 (c22)

Vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství

Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství v souladu se zákonem o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství.

§ 47 (c23)

Asistent soudce a asistent státního zástupce

(1) Asistent soudce zpravidla vydává a vykonává jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, provádí administrativní úkony spojené s řízením a činí jednotlivé úkony trestního řízení v souladu se zákonem o soudech a soudcích.

(2) Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.

(3) Asistent státního zástupce zpravidla vydává a vykonává jednoduchá rozhodnutí, provádí administrativní úkony spojené s řízením a činí jednotlivé úkony trestního řízení v souladu se zákonem o státním zastupitelství. Není oprávněn zastupovat státního zástupce v řízení před soudem.

§ 47a

Justiční čekatel a právní čekatel[TLM3] 

(1) Justiční čekatel provádí v trestním řízení jednoduché úkony soudu prvního stupně v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem k zákonu o soudech a soudcích.

(2) Právní čekatel vykonává v trestním řízení jednoduché úkony z pověření vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v souladu s prováděcím předpisem k zákonu o státním zastupitelství.

§ 48 (c24)

Probační úředník

Probační úředník provádí v trestním řízení úkony probace a mediace, zjišťuje informace o osobě obviněného a jeho rodinných a sociálních poměrech a vytváří podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, a to na základě pověření vydaného orgánem činným v trestním řízení pro Probační a mediační službu anebo, stanoví-li tak trestněprocesní nebo jiný zákon, i bez takového pověření.

§ 49 (c25 a c26)

Tlumočník[TLM4] 

(1) Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů uvedených v zákoně o soudních tlumočnících a soudních překladatelích a z důvodů uvedených v § e11 a e12/§ 99 a 100 starého tr. ř. O vyloučení tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej k úkonu přibral. 

(2) Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízení, který jej k úkonu přibral, v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(4) Ustanovení trestněprocesního zákona o tlumočníkovi se přiměřeně použijí i na překladatele a na osobu vykonávající tlumočnickou a překladatelskou činnost jednorázově.

§ 50 (c26a)

Odborný konzultant

(1) Ve věcech vyžadujících zvláštní odbornou znalost mohou orgány činné v trestním řízení využít pomoci odborného konzultanta, který v trestním řízení nemá postavení znalce. O návrh určité osoby jako odborného konzultanta mohou též požádat jiný orgán veřejné moci nebo vědeckou anebo výzkumnou instituci.

(2) O přibrání odborného konzultanta se sepíše záznam. Se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení orgánu činného v trestním řízení, který koná řízení, může odborný konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se odborný konzultant dozvěděl v průběhu trestního řízení, je povinen zachovávat mlčenlivost. 

(3) Na vyloučení odborného konzultanta se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona a zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech o vyloučení znalce z podání znaleckého posudku.

(4) Odbornému konzultantovi náleží za poskytnutí odborné pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží odbornému konzultantovi, který poskytuje odbornou pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 1 větě druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je odborný konzultant povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(5) Výši a způsob určení odměny a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů odborného konzultanta a způsob jejich výplatystanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(6) Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je odborný konzultant povinen vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů určí orgán činný v trestním řízení, který odborného konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Díl 7

Obviněný

§ 51 (c27)

Výkladové ustanovení

(1) Osobu lze považovat za obviněného a použít proti ní prostředků upravených trestněprocesním zákonem teprve tehdy, bylo-li jí sděleno obvinění.

(2) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též odsouzený.   Odsouzeným je ten, proti němuž byl vynesen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci.

§ 52 (c28)

Práva obviněného

(1) Obviněný má zejména právo

a) vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich; není však povinen vypovídat,

b) uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě,

c) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

d) klást vyslýchaným osobám otázky,

e) vyjádřit se k jednotlivým důkazním prostředkům a k důkazům z nich vyplývajícím,

f) nahlížet do spisů,

g) být přítomen u líčení a při veřejném a vazebním zasedání,

h) činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.

(2) Obviněný má dále právo zvolit si obhájce nebo více obhájců; současně smí mít nejvýše 5 zvolených obhájců. S obhájcem se může radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Během zadržení, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody může obviněný s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

(3) Obviněný může uplatňovat svá práva sám nebo prostřednictvím svého obhájce.

(4) Práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.

(5) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit obviněnému plné uplatnění jeho práv, včetně práva zvolit si obhájce. O těchto právech musí být obviněný v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen s přihlédnutím k povaze prováděného úkonu.

§ 53 (c29)

Obhajoba bezplatná nebo za sníženou odměnu

(1) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby a je-li to třeba k ochraně práv obviněného, předseda senátu nebo na návrh státního zástupce soudce pro přípravné řízení může rozhodnout i bez návrhu obviněného o jeho nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.

(2) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 59 odst. 1/§ c35 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(3) Pokud byl pravomocným rozhodnutím obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, obhájce se mu neprodleně ustanoví. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 1, ustanovení zruší předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení. Ustanovení § 61 odst. 2, § 62 odst. 2, § 63 odst. 2 a 4, § 64 a § 65/§ c38 odst. 2, § c39 odst. 2 a 4, § c40 a § c41 (§ 38/2, 39/2, 40 a 40a starého tr.ř.) se použijí obdobně.

§ 54 (c30)

Opatrovník obviněného[TLM5] 

(1) Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle trestněprocesního zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

§ 54a

Podpůrce obviněného

(1) Úkonu prováděného za přítomnosti obviněného se může účastnit osoba, se kterou má obviněný podle občanského zákoníku sjednanou smlouvu o nápomoci schválenou soudem v občanskoprávním řízení (dále jen „podpůrce“); je-li takových osob více, zvolí si jednu z nich.

(2) Účast podpůrce u úkonu si zajišťuje obviněný, orgán činný v trestním řízení mu nedoručuje písemnosti, ani jej nevyrozumívá o úkonech trestního řízení.

(3) Podpůrce je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v průběhu trestního řízení.

(4) V trestním řízení nemůže být podpůrcem osoba, která v něm má postavení obviněného, zúčastněné osoby nebo poškozeného anebo v něm vypovídá, podává znalecký posudek nebo je činná jako tlumočník.

Díl 8

Obhájce

§ 55 (c31)

Výkladové ustanovení

(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát.  Pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem nebo Nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.

(2) Obhájcem v trestním řízení nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho má v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, postavení obviněného, a dále advokát, který má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby, poškozeného, vypovídá v něm, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.

Nutná obhajoba

§ 56 (c32)

(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,

a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu,

b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo

c) jde-li o řízení proti uprchlému.

(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(3) Koná-li se řízení o zločinu, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.

(4) Obviněný musí mít obhájce též

a) v řízení před soudem proti zadrženému obviněnému podle hlavy V části..(zvláštní způsoby řízení) od okamžiku jeho výslechu, nebo

b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

§ 57 (c33)

(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce,

a) je-li jeho svéprávnost omezena,

b) je-li ve vazbě, nebo

c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(2) V řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,

a) jde-li o případy uvedené v § 56/§ c32 odst. 1,

b) jde-li o zločin,

c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, nebo

d) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

§ 58 (c34)

(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby uvedený v § 56 odst. 3 nebo § 57 odst. 2 písm. b)/ § c32 odst. 3 nebo § c33 odst. 2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby z důvodu uvedeného v § 56 odst. 4 písm. a)/ § c32 odst. 4 písm. a).

(2) Vzdání se obhájce může obviněný učinit pouze výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.

(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět. Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.

(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.

Zvolený obhájce

§ 59 (c35)

(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu jej ani jeho opatrovník, může mu jej zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.

(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven, zvolit obhájce jiného. Stejně tak si může místo nebo vedle obhájce, který mu byl zvolen osobou k tomu oprávněnou, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn ve lhůtě stanovené trestněprocesním zákonem, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.

§ 59a

(1) Jestliže má obviněný dva nebo více zvolených obhájců, je povinen orgánu činnému v trestním řízení oznámit, který z nich má postavení obhájce hlavního. Pokud tak neučiní ani na výzvu orgánu činného v trestním řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce určí jako hlavního obhájce toho z nich, který byl zvolen nejdříve, případně podle abecedního pořadí jejich příjmení; tuto skutečnost oznámí všem zvoleným obhájcům.

(2) Doručení písemností hlavnímu obhájci a jeho vyrozumívání o úkonech trestního řízení má stejné účinky i vůči ostatním zvoleným obhájcům.

(3) Hlavní obhájce koordinuje obhajobu a vystupuje za všechny zvolené obhájce vůči orgánům činným v trestním řízení. Ustanovení o výkonu práv obhájce musí být dodržena ve vztahu k hlavnímu obhájci. V případě vyloučení hlavního obhájce z obhajování se při určení nového hlavního obhájce postupuje obdobně podle  odstavce 1.

(4) Na změnu hlavního obhájce obviněným se přiměřeně použije § 59 odst. 2.

§ 60 (c37)

(1) Předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 nebo 3/c31 odst. 2 nebo 3, nebo jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.

(2) Předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.

(3) Před rozhodnutím podle odstavců 1 nebo 2 předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje obdobně podle § 61 odst. 1/c38 odst. 1.

(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Ustanovený obhájce

§ 61 (c38)

(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy jej musí mít, určí se mu přiměřená lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě není obhájce zvolen, obhájce se mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoví.

(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm z nich, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

§ 62 (c39)

(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení.

(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátů (dále jen „pořadník“), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku nadřízeného soudu. Na žádost advokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje své služby[TLM6] .

(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát, u kterého tyto důvody dány nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce prohlášením a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž obhájce, je-li to možné. Pokud soud ustanovil advokáta za účelem účasti při neodkladném nebo neopakovatelném úkonu, ustanoví tohoto advokáta jako obhájce obviněnému v daném trestním řízení přednostně. 

(4) Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 12 odst. 2, se postupem podle odstavce 3 ustanoví přednostně advokát, který podle údajů v pořadníku poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, ve kterém má obviněný trvalý pobyt nebo který je státem jeho původu[TLM7] .

 (5) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu. Je-li jedním z obhájců advokát ustanovený postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců[TLM8] .

(6) Soud učiní do pořadníku záznam o ustanovení a o zrušení ustanovení advokáta, včetně spisové značky trestní věci, v níž byl ustanoven, a data záznamu; pořadník, včetně těchto údajů, se vede způsobem umožňujícím dálkový přístup advokátům.

§ 63 (c40)

Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít, z důležitých důvodů jej však může na jeho žádost nebo na žádost obviněného předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení zprostit povinnosti obhajování a místo něj ustanovit obhájce jiného.

§ 64 (c41)

(1) Jsou-li dány důvody uvedené v § 60 odst. 1 nebo 2/ § c37 odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Povinnosti a práva obhájce

§ 65 (c42)

(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.

(2) Obhájce je oprávněn již v přípravném řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něj žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů, klást vyslýchaným osobám otázky a zúčastnit se podle ustanovení trestněprocesního zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je zadržen, je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, je oprávněn mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

(4) Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.

(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu a dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

(6) Obhájce má právo si ve všech stadiích trestního řízení vyžádat kopii protokolu o každém úkonu trestního řízení; pořizuje-li se o úkonu zvukový záznam, kopii takového zvukového záznamu. Na odmítnutí takové žádosti se přiměřeně použije § 65 odst. 2 starého tr.ř. Odmítnout žádost mohou orgány činné v trestním řízení také tehdy, není-li to z technických důvodů možné; po odpadnutí překážky jsou povinny žádosti obhájce vyhovět. Náklady s tím spojené je obhájce povinen státu uhradit.

Díl 9

Zúčastněná osoba

§ 66 (c43)

(1) Ten, jehož věc nebo část majetku byla zajištěna a může podléhat zabrání, má být podle návrhu zabrána nebo byla zabrána(dále jen „zúčastněná osoba“), má zejména právo

a) nahlížet do spisů,

b) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

c) klást vyslýchaným osobám otázky,

d) zúčastnit se líčení a veřejného zasedání,

e) před skončením řízení se k věci vyjádřit,

f) v případech stanovených trestněprocesním zákonem podávat opravné prostředky.

(2) V případě věci nebo části majetku, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovémfondu, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.

(3) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.

§ 66a

Opatrovník zúčastněné osoby

(1) Nelze-li spolehlivě zjistit osobu, které má být věc nebo část majetku zabrána, nebo není-li její pobyt znám, ustanoví jí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce opatrovníka. Opatrovník má stejná práva jako zúčastněná osoba. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby.

(2) Všechny písemnosti určené zúčastněné osobě se doručují pouze opatrovníku[TLM9] .  

(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

Díl 10

Poškozený

§ 67 (c44)

Obecné ustanovení

(1) Poškozeným je ten, komu bylo nebo mělo být skutkem, pro který se řízení vede, ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo se měl obohatit[TLM10] . V řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku) se za majetkovou škodu, která byla poškozenému způsobena trestným činem, považuje i dlužné výživné.

(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.

(3) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v témže trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.

(4) Činit v řízení úkony za poškozeného, který je právnickou osobou, nemůže osoba, která je obviněným v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů. Není-li osoba určena ve stanovené lhůtě, nebo právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě právnické osobě nebo jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat písemnosti, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví poškozenému opatrovníka; přitom postupuje obdobně podle § 74 odst. 3/§ c51 odst. 3.

(5) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které zřejmě tato práva nepříslušejí, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán takovou osobu vyrozumí, že v trestním řízení nemůže uplatňovat práva poškozeného; v řízení před soudem o tom soud rozhodne usnesením.

 (6) Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Změní-li poškozený adresu, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit orgánu činnému v trestním řízení, který vede řízení. Má-li poškozený zmocněnce nebo jde-li o poškozeného zastoupeného zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, doručuje se pouze zmocněnci, zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby něco vykonal osobně[TLM11] .

§ 68 (c45)

Práva poškozeného

(1) Poškozený má zejména právo

a) vyjádřit se, zda souhlasí s trestním stíháním,

b) nahlížet do spisů,

c) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

d) klást vyslýchaným osobám otázky,

e) zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu,

f) zúčastnit se líčení a veřejného zasedání,

g) před skončením řízení se k věci vyjádřit,

h) uplatnit vůči obviněnému nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které obviněný na jeho úkor trestným činem získal (dále jen „majetkový nárok“),

i) v případech stanovených trestněprocesním zákonem podávat opravné prostředky.

(2) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů,  má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad na něj měl spáchaný trestný čin. Prohlášení lze učinit i písemně.

(3) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu trestněprocesní zákon jako poškozenému přiznává; v takovém případě se mu ani nedoručují písemnosti související s uplatněním těchto práv a nevyrozumívá se o úkonech, kterých má právo se účastnit. Vezme-li toto prohlášení zpět, může znovu uplatňovat práva poškozeného od doručení zpětvzetí soudu nebo orgánu činnému v trestním řízení, který v této době vede řízení.

(4) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, včetně práva dát se zastupovat zmocněncem. O těchto právech je třeba poškozeného vhodným a srozumitelným způsobem poučit. Řízení musí orgány činné v trestním řízení vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.      

§ 69 (c46)

Poškozený s majetkovým nárokem vůči obviněnému

(1) Poškozený, který má vůči obviněnému majetkový nárok, může již v přípravném řízení navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obviněný na jeho úkor trestným činem získal.

 (2) Majetkový nárok je třeba uplatnit nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování; je-li sjednána dohoda o vině a trestu, nejpozději při prvním jednání o takové dohodě. Z návrhu musí být zřejmé, z jakých důvodů a v jaké výši nebo rozsahu se majetkový nárok uplatňuje. Důvod a výši majetkového nároku je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Není-li pro učinění rozhodnutí
o majetkovém nároku dán dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.

(3) Za včasné uplatnění majetkového nároku poškozeného podle odstavce 2 se považuje i případ, kdy soud opomene před zahájením dokazování přečíst návrh poškozeného, aby obviněnému byla uložena povinnost k uspokojení jeho majetkového nároku a v jakém rozsahu, ale toto opomenutí napraví v průběhu hlavního líčení a umožní obviněnému, aby se k tomu vyjádřil a navrhl doplnění dokazování. 

(4) Majetkový nárok nelze uplatnit, bylo-li již o něm rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném řízení. V řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku) nemůže nárok na náhradu škody uplatnit poškozený, vůči němuž má pachatel pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu v řízení ve věcech občanskoprávních stanovenou výši vyživovací povinnosti.

(4) Nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení přechází i na právního nástupce poškozeného.

(5) Orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení upozorní poškozeného také na to, že může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit majetkový nárok nejpozději při prvním jednání o takové dohodě; to neplatí v řízení proti uprchlému. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, o němž lze rozhodnout trestním příkazem, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného zejména na to, že takto může být rozhodnuto ihned po podání obžaloby, aniž by ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Poškozeného je v takovém případě třeba poučit o možnosti rozhodnout trestním příkazem o jeho majetkovém nároku, bude-li předtím řádně a včas uplatněn.

Díl 11

 Zástupci a podpůrce zúčastněné osoby a poškozeného

§ 70 (c47)

Zmocněnec

(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem, kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.

(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba, nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena, nebo osoba, která v trestním řízení vypovídá, podává znalecký posudek nebo je činná jako tlumočník.

 § 71 (c48)

Práva zmocněnce

(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.

(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel trestního řízení nebo nelze-li provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v jeho průběhu.

(3) Oznámí-li zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná a dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.

(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu utajené osoby, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit její skutečnou totožnost, a proto sdělení o výslechu utajené osoby nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit její skutečnou totožnost.

§ 72 (c49)

Právní pomoc poskytnutá poškozenému bezplatně nebo za sníženou odměnu

(1) Předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne na návrh poškozeného, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, osvědčí-li poškozený, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a jde-li o poškozeného,

a) který je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných činů,

b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,

c) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena smrt, nebo

d) který má vůči obviněnému majetkový nárok, není-li vzhledem k povaze a výši nebo rozsahu uplatňovaného majetkového nároku zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.

(2) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.

(3) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení ustanoví jako zmocněnce za podmínek uvedených v odstavci 1 po jeho předchozím souhlasu advokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta; ustanovení § 62 odst. 2 a 3/ § c39 odst. 2 a 3 se použije obdobně. Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát.

(4) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení i bez návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.

(5) Proti usnesení podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 73 (c50)

Společný zmocněnec mimořádně vysokého počtu poškozených

(1) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce. Jako společného zmocněnce ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce advokáta; ustanovení § 62 odst. 2 a 3/ § c39 odst. 2 a 3 se použije obdobně. Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát.

(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení státní zástupce poškozeným s majetkovým nárokem vůči obviněnému; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí orgán, který vede řízení, při prvním úkonu trestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Zároveň je třeba poškozené poučit o jejich právu zvolit si na své náklady jiného zmocněnce a o povinnosti tuto skutečnost neprodleně oznámit předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Jestliže celkový počet zvolených zmocněnců vzroste na více než 6 a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou ve lhůtě stanovené předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených předseda senátu nebo státní zástupce.

(3) Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje. Ve vztahu k poškozenému, který si zvolil jiného zmocněnce, vykonává tato práva do doby, než poškozený tuto skutečnost oznámí předsedovi senátu nebo v přípravném řízení státnímu zástupci.

§ 74 (c51)

Zákonný zástupce a opatrovník

(1) Není-li zúčastněná osoba nebo poškozený plně svéprávný nebo jsou-li omezeni ve svéprávnosti, vykonává jejich práva podle trestněprocesního zákona jejich zákonný zástupce nebo opatrovník.

(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit.

(3) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného nebo zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému nebo zúčastněné osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

§ 74a

Podpůrce

(1) Úkonu prováděného za přítomnosti zúčastněné osoby se může účastnit její podpůrce; je-li takových osob více, zvolí si jednu z nich. Ustanovení věty první se použije obdobně i na poškozeného.

(2) Ustanovení § 54a odst. 2 až 4 se použije obdobně.


 [TLM1]V případě, že nebude zvolena subsidiární žaloba, též soudce, který přezkoumal žádost poškozeného týkající se odložení věci nebo zastavení trestního stíhání.

 [TLM2]Bude aktualizováno v návaznosti na novelu zákona o soudech a soudcích

 [TLM3]Bude aktualizováno v návaznosti na novelu zákona o soudech a soudcích

 [TLM4]Upraveno v návaznosti na nový návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (tisk 74/1)

 [TLM5]V TOPO upravit, že obhájce nemůže být zároveň opatrovníkem PO

 [TLM6]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM7]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM8]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM9]Do doručování

 [TLM10]Doplnit do zákona o obětech

 [TLM11]Do doručování


 [TLM1]Aktualizováno dle vyhlášky 23/1994 ke dni 14. 2. 2018

Žádný komentář