Rekodifikace trestního práva procesního

ČÁST 1 OBECNÁ ČÁST

HLAVA I Obecná ustanovení o trestním řízení

Díl 1 Účel zákona
§ a0

Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

Odůvodnění
2 komentáře
  1. Domnívám se, že účel je vymezen příliš úzce a v důsledku toho zde hrozí riziko, že cokoli, co nebude zapadat do množiny zjišťování TČ a jejich pachatelů, resp. jejich trestání, může být vnímáno jako nadbytečné, právě proto, že tím není sledován zákonem vymezený účel. Takové vnímání účelu TrŘ může svádět k nežádoucímu alibismu, proč orgány činné v trestním řízení nemají některé úkony činit, nebo nebude-li zbytí, pak jen „minimalistické“ podobě. Jinými slovy štít pro ty, kteří budou hlásat, proč to či ono nejde, namísto očekávaného hodnotového posunu.

Napsat komentář

Díl 2 Základní zásady
Odůvodnění sekce
§ a1 Zásada zákonnosti

Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon stanoví.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a2 Zásada presumpce neviny

Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a3 Zásada přiměřenosti a zdrženlivosti

Trestní věci se projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona, v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení a s ohledem na povahu a závažnost činu, osobu, vůči níž úkon směřuje, jakož i závažnost zásahu do těchto práv.
Lze-li účelu sledovaného úkonem dosáhnout způsobem, který pro dotčenou osobu znamená méně závažný zásah do těchto práv, je třeba takový způsob použít přednostně.

Odůvodnění
1 komentáře

Napsat komentář

§ a4 Zásada materiální pravdy

 Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti v rozsahu vyžadovaném zákonem zjistit další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a5 Zásada projednání věci v přiměřené době

Trestní věci musí být projednávány bez zbytečných průtahů v době přiměřené konkrétním okolnostem, s přihlédnutím ke složitosti věci, požadavkům na provádění dokazování a k jednání obviněného a orgánů činných v trestním řízení v průběhu řízení.

Odůvodnění
1 komentáře

Napsat komentář

§ a6 Zásada používání mateřského jazyka

Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že jej ovládá.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a7 Zásada zajištění práva na obhajobu

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit tomu, proti němuž se trestní řízení vede, plné uplatnění jeho práv, včetně práva zvolit si obhájce. O těchto právech musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen s přihlédnutím k povaze prováděného úkonu.

Odůvodnění
1 komentáře

Napsat komentář

§ a8 Zásada zajištění práv poškozeného

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, včetně práva dát se zastupovat zmocněncem. O těchto právech je třeba ho vhodným a srozumitelným způsobem poučit. Řízení musí orgány činné v trestním řízení vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a9 Zásada legality

Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

Odůvodnění
1 komentáře
  1. Jestliže budeme chápat trestní právo jako jeden celek, tj. bez ohledu na specifickou existenci zákona č. 418/2011 Sb., pak je třeba konstatovat, že zásada legality dodržována není. Kdyby tomu tak bylo, nepochybně by již byly stíhány mnohé územní samosprávné celky pro četnou přičitatelnou trestnou činnost, páchanou zejména jejich zastupiteli. V této souvislosti si koneckonců můžeme připomenou také nestíhání Oblastní nemocnice Kladno (viz Kott, Pancová …).
    Dále je možné nastolit otázku, zda je skutečně účelné trestní stíhání především zjevně ekonomicky neaktivních a zadlužených obchodních korporací jakož i těch, které jsou již v konkursu anebo v likvidaci, které nemají žádné faktické sídlo, nemají žádné zaměstnance, apod. Uložení jakýchkoliv trestů těmto a jim podobným subjektům tak zjevně nemůže mít žádný faktický význam ani z hlediska prevence generální, ani individuální. Jejich obligatorní trestní stíhání i v této situaci si přesto vyžaduje zbytečně vynaložené úsilí, čas a finance.
    Impulsem pro zavedení zásady oportunity v trestním řízení by měl být také zákon
    č. 183/2016 Sb. Tato novela zákona č. 418/2011 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. prosince 2016, mj. velmi zásadním způsobem rozšířila spektrum trestných činů, za které může být právnická osoba stíhána a odsouzena. Z hlediska úvahy o zavedení zásady oportunity je třeba považovat za podstatné zejména to, že nyní mohou být právnické osoby stíhány prakticky pro veškeré trestné činy proti životu a zdraví.
    Tato situace v praxi znamená zásadní rozšíření trestních rizik pro všechny subjekty, jejichž činnost v praxi může taková konkrétní rizika ve zvýšené míře přinášet. Těmito subjekty jsou zejména veškerá zdravotní a sociální zařízení (tj. všechny nemocnice ale vlastně i všechny ordinace, dále léčebny dlouhodobě nemocných, ústavy sociální péče, domovy mládeže, rehabilitační ústavy, domovy důchodců, kojenecké ústavy, hospice, atd.). Kromě toho lze v této souvislosti vyjmenovat veškerá vzdělávací zařízení, kde může docházet k úrazům žáků a studentů při nejrůznějších aktivitách, takže se uvedený problém fakticky týká také škol
    i učňovských zařízení všech druhů a stupňů.
    To v praxi znamená množinu patrně několika tisíc subjektů, které mohou být již nyní trestně stíhány a trestány proto, že v rámci jejich činnosti zde u někoho došlo k ublížení na zdraví z nedbalosti, ke způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti, anebo dokonce k usmrcení z nedbalosti. Takové případy se přitom bohužel průběžně dějí.
    Jejich trestní stíhání by bylo zcela kontraproduktivní vzhledem k tomu, že jakýkoliv uložený trest by fakticky nějakým způsobem postihl zejména ty fyzické osoby, v jejichž zájmu tyto právnické osoby existují a pro které tyto své činnosti vykonávají.
    Vhodné legislativní řešení uvedených dilemat mezi teorií a praxí by proto patrně bylo namístě.

Napsat komentář

§ a10 Zásada oficiality

Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a11 Zásada vyhledávací

Orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a12 Zásada volného hodnocení důkazů

Orgány činné v trestním řízení v každé fázi řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu tak, aby dospěly k věcně správnému a spravedlivému rozhodnutí.

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a13 Zásada obžalovací

Trestní stíhání před soudem je možné na základě veřejné žaloby, kterou podává státní zástupce a kterou zastupuje v řízení před soudem.

Odůvodnění
1 komentáře

Napsat komentář

§ a14 Zásada veřejnosti

Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se každý mohl projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v zákoně

Odůvodnění
Žádný komentář

Napsat komentář

§ a15 Zásada ústnosti a bezprostřednosti

Jednání před soudem je ústní. Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání, smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.

Odůvodnění
1 komentáře

Napsat komentář

§ a16 Zásada rovnosti stran

Strany trestního řízení mají v řízení před soudem rovné postavení.

Odůvodnění
2 komentáře

Napsat komentář

HLAVA …Dokazování

Díl 1 Obecná ustanovení
§ e1 Dokazování a důkaz

(1) Dokazování je postup orgánů činných v trestním řízení za zákonem vymezené součinnosti stran, jehož účelem je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Těžiště dokazování je v hlavním líčení před soudem, kde je třeba objasnit všechny skutečnosti, které mají význam pro posouzení skutku a rozsahu viny obviněného.

(2) Důkazem může být vše, co může přispět k objasnění věci, není-li to vyloučeno pro nezákonnost nebo nepřípustnost důkazu. Důkazem je zejména výpověď obviněného a svědka, konfrontace a rekognice, znalecký posudek, věc důležitá pro trestní řízení, včetně listiny, ohledání, vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka na místě.

Odůvodnění
7 komentářů
      1. Dle mého názoru by v trestním řádu mělo být jasně specifikováno (vyjmenováno), co je a co není zákonný důkaz. Aby se předešlo různým spekulacím a dohadům. Ohledně možného zneužívání, uvádím, že máme dostatečnou oporu v Občanském i trestním zákoně ( § 180 – Neoprávněné nakládání s osobními údaji, § 184 – Pomluva a jiné.)

      1. Z vlastní zkušenosti je mi známo, že v současné době tato terminologie není rozeznávána a nevěřím, že by do budoucna byla.. spíš bych si představil procesní kodex koncipován odlišně a moderně, když text čtu, tak nevidím žádnou podstatnou inovaci…

Napsat komentář

§ e2 Rozsah dokazování a použitelnost důkazu

(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:

a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,

b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,

c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,

d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,

e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činem a rozsahu bezdůvodného obohacení,

f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.

(2) Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí nebo odmítnutí jeho provedení.

(3) Jako důkaz v trestním řízení nemůže být použit poznatek získaný procesním dokazováním, pokud při jeho obstarávání nebo provádění došlo k porušení právního předpisu, které mělo povahu podstatné vady řízení. Takový důkaz je třeba považovat za absolutně neúčinný, což znamená, že k němu nelze přihlížet a musí být vyloučen z hodnocení při zjišťování skutkového stavu věci.

(4) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být v trestním řízení použit, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.

Odůvodnění
2 komentáře
  1. K písm. f) – mají se dokazovat „okolnosti, které vedly k trestné činnosti“ (např. otevřené okno) nebo se mají dokazovat „okolnosti, které pachatele vedly k trestné činnosti“ (např. vzájemně nepřátelský vztah mezi sousedy).

    Je vůbec potřeba to dokazovat? Nebo se dá vystačit s tím, co k tomu řekl pachatel?

    Rozhodně stojí za to, podrobit širší diskuzi, nakolik dostatečný je prostor, který je v trestním řízení běžně věnován poznávání osoby pachatele. Pochopitelně nikoliv jen z hlediska jeho předchozí trestné činnosti, ale z mnohem širšího hlediska, jehož komplexní poznání teprve umožňuje aplikovat právní následek „na míru“. Kdy netrestat, odklonit, nezakazovat činnost, zvolit práci namísto podmíněného trestu, jaká omezení či opatření připojit atd. Má-li trest (či cokoli s jeho účinky) vychovávat, pak místo nepoměrně jednoduší formální rovnosti je třeba vynaložit čas (leckdy i námahu) na poznání pachatele a v individuální rovině toho „what works“.
    Anebo ještě jinak. Zamyslet se právně-politicky, jak lépe obviněného motivovat k aktivitě. Poměrně dobře se to daří u spolupracujícího obviněného, kde jsou motivováni jak spolupracující obviněný (příznivým trestem) tak OČTŘ (skrze vidinu dobrého výsledku či jeho vyšší pravděpodobnosti, menší pracnosti apod.) Ovšem nakolik nemotivovaný OČTŘ sám může obviněného motivovat? I soudce, st. zástupce či policista bude své chování podrobovat běžným aspektům, jako jsou minimalizace stresu či dostatek volného času. Tvůrce trestního řádu by neměl utíkat před (de)motivací jednotlivých OČTŘ. Je na čase opustit onu všeobjímající víru ve schopnosti a dobré úmysly profesionálů.
    Zde již překračujeme dopad komentovaného ustanovení a čelíme úvaze, zda v tomto ohledu předložená koncepce nového trestního řádu naplňuje očekávání nebo se spíše nikoliv. Jestliže platí druhá možnost, pak podstatné bude, zda tvůrci projeví skutečnou vůli (pokusit se) nepromarnit příležitost.

Napsat komentář

Díl 2 Výslech, konfrontace a rekognice
Odůvodnění sekce
Oddíl 1 Obecná ustanovení o výslechu
§ e3 Provádění výslechu

(1) Výslech směřuje k získání informací o vyšetřované události prostřednictvím výpovědi vyslýchané osoby, která se písemně protokoluje. Výslech se může zaznamenat pomocí technických prostředků, zejména pořízením zvukového záznamu nebo zvukového a obrazového záznamu.

(2) V protokolu o výslechu je třeba kromě údajů uvedených v § 55 uvést i technické podmínky, za kterých byl výslech prováděn. Záznam výslechu se připojí k protokolu.

1 komentáře

Napsat komentář

Varianta I: zachovat stávající úpravu videokonferencí a nepřistupovat k rozšíření možnosti vyslýchat osobu prostřednictvím videotelefonu a telefonu – § e4:
Žádný komentář

Napsat komentář

§ e4 Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení

(1) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí prostřednictvím videokonferenčního zařízení výslech obviněného, vyrozumí jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného, svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v trestním řízení.

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí výslech osoby prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.

(3) Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost je utajována.

(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.

(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.

2 komentáře

Napsat komentář

Varianta II: Umožnit výslech prostřednictvím jakéhokoli technického zařízení umožňujícího přenos obrazu a zvuku nebo jen zvuku (telefon, videotelefon) a úpravu odformalizovat:

Do § e3 by byl doplněn odstavec 2 v tomto znění a úprava výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení by přebírána do nové úpravy nebyla:

„(2) Pokud je to zapotřebí z důvodu ochrany práv osoby, zejména s ohledem na její věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují-li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody, orgán činný v trestním řízení může provést výslech také pomocí technického zařízení umožňujícího přenos zvuku nebo přenos zvuku a obrazu, zejména videokonferenčního zařízení, videotelefonu a telefonu. Výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu lze provést jen tehdy, jestliže vyslýchaný s provedením takového výslechu souhlasí. Na to je třeba se jej výslovně dotázat. Vyjádření vyslýchaného o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu.“.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 2 Výslech obviněného
Odůvodnění sekce
§ e5 Počátek výslechu a poučení obviněného

(1) Před prvním výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost obviněného, poučí jej o jeho právech, dotáže se jej na jeho osobní a majetkové poměry a předchozí tresty a objasní mu podstatu sděleného obvinění. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové údaje, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.

(2) V rámci poučení orgán činný v trestním řízení upozorní obviněného, že jeho výpověď slouží k jeho obhajobě, ale může být použita i jako důkaz proti němu. V případech, kdy to přichází v úvahu, upozorní orgán činný v trestním řízení v rámci poučení obviněného také na skutečnost, že

a) může se státním zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud; přitom je třeba jej poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválí dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil, a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném majetkovém nároku poškozeného (§ 314r odst. 4), a

b) v řízení o zločinu může být označen za spolupracujícího obviněného; přitom je třeba jej poučit o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného.

(3) Obsah poučení se zaznamená v protokolu.

4 komentáře
  1. Mělo by se konečně doplnit to nejdůležitější:

    „poučí jej o jeho právech A UČINÍ DOTAZ, KTERÝCH PRÁV CHCE VÝSLOVNĚ VYUŽÍT,“

    V praxi s běžně stává, že orgán odrecituje seznam práv a rovnou začne s výslechem. Zejména u zranitelných skupin osob (starší, nemocní, děti, lidé bez vzdělání) nelze čekat, že budou schopni se sami ozvat „ale já chci využít svého práva na právní zastoupení“.

Napsat komentář

§ e6 Provedení výslechu obviněného

(1) Orgán činný v trestním řízení provádí výslech obviněného tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Obviněný při výpovědi není vázán státem uloženou nebo uznanou povinností mlčenlivosti a povinností zachovávat v tajnosti utajované informace.

(2) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.

(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.

(4) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než odpoví na otázku položenou při výslechu, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokolu poznamenána.

(5) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e7 Protokolace výpovědi obviněného

(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.

(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení, nebo není-li to možné anebo požádá-li o to, musí mu být přečten; obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného poučit.

(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané nezúčastněné osoby a výsledek projednání zaznamenat do protokolu.

5 komentářů
  1. Odstavec tři mluví o zapisovateli, ale v trestním řádě není vysvětlen pojen, kdo je zapisovatel. Může být zapisovatelem např. policista? V praxi je problematické, aby při výslechu obviněného byla nezúčastněná osoba, kde je má policejní orgán brát a jak zajistit, aby byla u každého výslechu obviněného? Policie jako taková, žádné zapisovatele nemá, např. jako soud z tohoto důvodu by musela být nezúčastněná osoba při každém výslechu, což je v praxi neproveditelné. A jaká je logičnost tohoto ustanovení?

Napsat komentář

Oddíl 3 Výslech svědka
Odůvodnění sekce
§ e8 Povinnost svědčit

Každý je povinen dostavit se na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e9 Zákaz výslechu

(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zákonem o ochraně utajovaných informací, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila vážnou újmu zájmům České republiky.

(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činu, ohledně kterého má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných v zákoně o ochraně utajovaných informací stupněm utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e10 Právo odepřít výpověď

(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď ohledně jiných obviněných jen tehdy, nelze-li oddělit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.

(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku).

(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má ohledně trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.

1 komentáře
  1. V souvislosti s účinností zákona č. 418/2011 Sb., o trestním stíhání právnických osob a řízení proti nim by měla existovat zákonná možnost odmítnutí svědecké výpovědi také vůči právnické osobě jako osobě blízké. Zákon č. 418/2011 Sb. nemá ve vztahu k ustanovení § 100 odst. 2 trestního řádu žádný dopad, takže otázka charakteristiky právnické osoby jako možné další „osoby v poměru obdobném“ není v oboru trestního práva nikde explicitně řešena. Je třeba to ale chápat jako legislativní mezeru – specifická situace přece může existovat zvláště u dlouholetých vrcholných manažerů obchodních korporací – jedná se zde o vztah zvláštní kvality (finanční závislost, osobní úzká zainteresovanost na dlouhodobé prosperitě obchodní korporace, apod.). Budeme tyto osoby nutit pod hrozbou sankcí, aby vypovídali proti „své“ právnické osobě, které intenzivně věnovali třeba celý svůj profesní život ?

    Připomínám :

    § 125 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník :

    „Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo o b d o b n é m se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“

    § 100 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád :
    „Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo o b d o b n é m, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.“

    Zejména v oborech obchodního a finančního práva již existují rozhodnutí, která připouštějí osobu právnickou jako možnou osobu blízkou. Tento pojem by tedy podle mého názoru měl mít homogenní platnost v celém právním systému, tedy i v právu trestním.

    Vybraná judikatura :

    Rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1.8.2002.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 530/2001 ze dne 7.3.2002.
    Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 89/04 ze dne 2.2.2006.
    Rozsudek NSS čj. 1 Afs 58/2009 ze dne 31.3.2010.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4822/2008 ze dne 27.1.2010.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1212/2012 ze dne 26.11.2013.
    Rozsudek NS ČR sp. zn. 29 ICdo 80/2014 ze dne 16.4.2015.

    Na závěr je třeba konstatovat, že právo odepřít výpověď svědka je jeho právem z c e l a s u b j e k t i v n í m
    a tato jeho individuální kompetence nemůže být n a h r a z o v á n a žádnou odlišnou úvahou orgánu činného v trestním řízení. Dosavadní praxe ukazuje, že orgány činné v trestním řízení mají v tomto smyslu s právnickou „osobou blízkou“ problémy a bylo by proto vhodné situaci řešit explicitně legislativně.

Napsat komentář

§ e11 Provedení výslechu svědka

(1) Orgán činný v trestním řízení před výslechem svědka zjistí jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučí jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti požádat o utajení podle § e12, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále svědka poučí o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi. Je-li jako svědek vyslýcháno dítě, je třeba je poučit přiměřeně jeho věku.

(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné.

(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.

(4) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o poškozeného, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e12 Utajený svědek

(1) Nasvědčují-li zjištěné konkrétní skutečnosti tomu, že svědkovi nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku) v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu učiní bezodkladně v potřebném rozsahu všechna nezbytná opatření k utajení podoby, hlasu, totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka. Činí-li utajený svědek nebo osoba mu blízká osobně úkon v řízení, je třeba bezodkladně učinit potřebná opatření za účelem jejich ochrany nejen v průběhu úkonu, ale i před a po jeho ukončení; předseda senátu v nezbytných případech požádá o ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky.

(2) Je-li utajována totožnost nebo jiné osobní údaje svědka, osobní údaje svědka se v rozsahu, v jakém jsou utajovány, do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. V řízení s utajovaným svědkem je třeba dbát na to, aby písemnosti neobsahovaly údaje, ze kterých lze zjistit utajované údaje.

(3) Jsou-li dány důvody pro utajení totožnosti svědka a svědek takový postup neodmítne, podepíše protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden.

(4) Pominou-li důvody pro utajení totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení osobních údajů, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a totožnost svědka nebo jiné osobní údaje se nadále neutajují. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka, jeho podoba se nadále neutajuje.  Ustanovení věty první a druhé se nepoužijí, je-li utajována osoba uvedená v § e13.

(5) Neshledá-li policejní orgán důvod k utajení svědka, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce zachází se svědkem jako s utajovaným.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e13 Výslech agenta nebo jiného specializovaného policisty

(1) Jako utajovaný svědek, jehož podoba, totožnost a jiné osobní údaje jsou utajovány, je vyslýchána osoba, která je služebně činná v policejním orgánu nebo je policistou jiného státu a

a) byla použita v trestním řízení jako agent anebo prováděla předstíraný převod, nebo

b) bezprostředně se podílela na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu.

(2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti, podoby nebo jiných osobních údajů, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.

1 komentáře
  1. Odst. 2 porušuje rovnost stran. Proč má soud zpřístupnit osobní údaje svědka jen na návrh státního zástupce? Proč to nemůže soudu navrhnout i obhajoba?
    Znalost podoby či bližších údajů o svědkovi může být relevantní pro obhajobu, protože případě umožní zpochybnit věrohodnost svědkovy výpovědi.
    Z principu rovnosti stran vyplývá, že stejnou možnost navrhnout soudu odhalení svědka musejí mít obě strany.

Napsat komentář

§ e14 Výslech dítěte

(1) Je-li jako svědek vyslýcháno dítě o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou dětí, která by se zřetelem na předmět výslechu
a stupeň duševního vývoje vyslýchaného dítěte přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.

(2) V dalším řízení má být dítě vyslechnuto znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možné na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu (nebo zvukového záznamu) pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení (technického zařízení) i bez podmínek uvedených v § y42 až y43/§ 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchané dítě vypovídalo.

(3) Dítěti lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

3 komentáře
  1. Komentář k větě: „Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče.“
    Z občanského zákoníku vyplývá, že rodič má jako zákonný zástupce právo a povinnost zastupovat dítě, chránit ho a pečovat o jeho vývoj apod. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
    Podle Listiny základních práv a svobod mohou být práva rodičů omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
    V trestním řádu by mělo být výslovně zakotveno právo rodiče být přítomen u výslechu dítěte, aby mohla být zajištěna ochrana dítěte ze strany rodiče (např. před návodnými otázkami, nátlakem, příliš dlouhým výslechem apod.). Samozřejmě s výjimkou, kdy rodič je v konfliktu zájmů a je podezřelý z protiprávního jednání na dítěti. Jinak není důvod jakkoliv přítomnost rodiče a takové omezování v praxi neoprávněně zasahuje do rodičovské odpovědnosti, kterou může omezit jen soud. Orgán sociálně-právní ochrany dětí v praxi neposkytuje dostatečnou ochranu dítěti a není výjimkou, že sociální pracovnice nabádá dítě, aby se přiznalo, nebo nijak nezasáhne proti porušování práv dítěte ze strany policistů apod. Funkci ochrany dítěte tedy nejlépe zastane jeho rodič nebo jím zvolený advokát.
    Ze znění trestního řádu by mělo jednoznačně vyplývat, že orgán činný v trestním řízení nejenže může přibrat rodiče, může-li to přispět ke správnému provedení výslechu, ale též by v něm mělo být výslovně uvedeno, že rodiče se přiberou vždy, když o to požádají, pokud tomu nebrání závažné důvody spočívající v podezření z protiprávního jednání rodičů na dítěti.
    Ze systematického výkladu všech právních předpisů to ostatně vyplývá již teď. Tedy to, že možnost přibrat rodiče k výslechu dítěte v trestním řádu nijak neomezuje jejich právo na své přítomnosti trvat na základě výkonu rodičovských práv, které může omezit jen soud, nikoliv orgán činný v trestním řízení. Vzhledem k nedostatečnému právnímu povědomí řady příslušníků policie ohledně rodičovských práv je ale na místě, aby to bylo výslovně uvedeno i v trestním řádu.
    Navrhuji tedy změnu ustanovení takto:
    „Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Rodiče musí být přibráni, pokud o to požádají; o této možnosti musí být informováni. Pokud přítomnosti rodiče není v zájmu dítěte, zejména z důvodu podezření, že se rodič dopustil na dítěti protiprávního jednání, a rodič na své přítomnosti trvá, rozhodne o výslechu bez přítomnosti tohoto rodiče soud.“

Napsat komentář

§ e15 Odkazovací ustanovení

Ustanovení § e6 odst. 4 a 5 a § e7 o výslechu obviněného se použijí přiměřeně i na výslech svědka.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e16 Právo ohroženého svědka na informace

(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informaci o

a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,

b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,

c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,

e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,

g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

h) vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí obviněného nebo odsouzeného.

(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně použijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e17 Svědečné

(1) Svědek má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku. Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do 3 dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.

(2) Nárok na svědečné podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.

Varianta I:  

(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu. Proti výši svědčeného lze vznést námitky, které příslušný orgán činný v trestním řízení posoudí bez zbytečného odkladu. Pokud shledá, že jsou důvodné, výši svědčeného opraví. Orgán činný v trestním řízení i bez návrhu opraví zřejmé nesprávnosti týkající se výše určeného svědečného.

Varianta II:

(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li příslušný orgán činný v trestním řízení s výši vyúčtovaného svědečného, rozhodne o výši svědečného usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Varianta III: Lze též zvážit, že by v prvním stupni určoval výši svědečného (stejně jako znalečného a tlumočného) ředitel správy (vedoucí ekonomického úseku) a v druhém stupni by o námitkách rozhodoval příslušný policista/státní zástupce/samosoudce-předseda senátu.

 

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 4 Výslech poškozeného a zúčastněné osoby
Odůvodnění sekce

Varianta I: Poškozeného a zúčastněnou osobu i nadále vyslýchat jako svědka

Varianta II: Samostatně upravit výslech poškozeného a zúčastněné osoby: viz oddíl 4

(uvedená varianta je spojená s tím, že by ustanovení trestního řádu a jiných zákonů o svědcích musela být doplněna i o další vyslýchané osoby, nebo by se muselo doplnit ustanovení odkazující na obdobné užití těchto ustanovení i na jiné osoby)

3 komentáře

Napsat komentář

§ e18 Výslech poškozeného

(1) Orgán činný v trestním řízení před výslechem poškozeného zjistí jeho totožnost a jeho poměr k obviněnému.

(2) Orgán činný v trestním řízení poučí poškozeného o jeho právech, včetně jeho práva odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti požádat o utajení, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále poškozeného poučí o významu jeho výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestně právních důsledcích s tím spojených. Je-li jako poškozený vyslýcháno dítě, je třeba je poučit přiměřeně jeho věku.

(3) Jinak se na výslech poškozeného přiměřeně použijí ustanovení o výslechu svědka, včetně ustanovení o svědečném.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e19 Výslech zúčastněné osoby

(1) Orgán činný v trestním řízení před výslechem zúčastněné osoby zjistí její totožnost a její poměr k obviněnému.

(2) Orgán činný v trestním řízení poučí zúčastněnou osobu o jejích právech, včetně jejího práva odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti požádat o utajení, jakož i o tom, že je povinna vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále zúčastněnou osobu poučí o významu její výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestně právních důsledcích s tím spojených. Je-li jako zúčastněná osoba vyslýcháno dítě, je třeba je poučit přiměřeně jeho věku.

(3) Jinak se na výslech zúčastněné osoby přiměřeně použijí ustanovení o výslechu svědka, včetně ustanovení o svědečném.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 4/5 Konfrontace
Odůvodnění sekce
§ e20 Provedení konfrontace

(1) Jestliže výpověď osoby v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí jiné osoby, mohou být tyto osoby postaveny tváří v tvář.

(2) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci orgán činný v trestním řízení vyslýchanou osobu vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář si mohou klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.

(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výslechu obviněného a o výslechu svědka.

(5) Dítě lze postavit tváří v tvář jen zcela výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se použije přiměřeně § e14. Tváří v tvář nelze postavit též poškozeného, který je dítětem, s obviněným v případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Tváří v tvář nelze postavit osobu, jejíž podoba se utajuje.

(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně.

(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním veřejné žaloby lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e21 Zvláštnosti protokolace

V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; dále se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 5/6 Rekognice
Odůvodnění sekce
§ e22

(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna nezúčastněná osoba.

(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.

(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se poznávající osobě mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.

(4) Není-li možné ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle její fotografie nebo jiného zobrazení, které se předloží poznávající osobě s obdobnými fotografiemi nebo jinými zobrazeními nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.

(5) Má-li být poznána věc, ukáže se poznávajícím osobě ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.

(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výslechu obviněného a svědka.

(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti dítěte, použije se přiměřeně § e14. Rekognici za přítomnosti osoby, jejíž podoba se utajuje, lze za podmínek utajení její podoby provést, pokud je utajená osoba poznávající osobou.

(8) Po provedení rekognice se poznávající osoba vyslechne znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e23 Zvláštnosti protokolace

V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány poznávající osobě, doba a podmínky jejího pozorování a její vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazový záznam.

Žádný komentář

Napsat komentář

Díl 3 Zjištění pravosti rukopisu a ztotožnění hlasu
Odůvodnění sekce
§ e24 Zjištění pravosti rukopisu a ztotožnění hlasu obviněného

(1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu obviněného s hlasem na zvukových záznamech, může být obviněný vyzván, aby pronesl potřebný počet slov za účelem jejich záznamu; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován. Pro účel uvedený ve větě první však může být bez souhlasu obviněného použit záznam jeho dřívější výpovědi, pokud byl poučen, že je o jeho výpovědi pořizován zvukový záznam.

(3) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu obviněného.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e25 Zjištění pravosti rukopisu a ztotožnění hlasu svědka

(1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu svědka s hlasem na zvukových záznamech, může být svědkovi přikázáno, aby pronesl potřebný počet slov
za účelem jejich záznamu.

(3) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu svědka.

3 komentáře

Napsat komentář

Díl 4 Odborné vyjádření
Odůvodnění sekce
§ e26 Vyžádání odborného vyjádření

(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření; toho, od něhož vyžaduje odborné vyjádření, poučí o následcích podání vědomě nepravdivého odborného vyjádření.

(2) O odborné vyjádření lze požádat státní orgán, vysokou školu, specializovaný ústav nebo fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady, jež je třeba vhodným způsobem ověřit. Odborné vyjádření může podat i osoba, která je podle zákona o znalcích zapsána v seznamu znalců.

(3) Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, není podjatá s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci.

(4) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné vyjádření podané na žádost orgánu činného v trestním řízení. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.

(5) Státní orgán, vysoká škola, specializovaný ústav a právnická osoba uvede v odborném vyjádření osobu, která odborné vyjádření zpracovala.

(6) Osoba, která odborné vyjádření zpracovala, může být v případě potřeby vyslechnuta; při jejím výslechu se postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících výslech znalce. Tato osoba má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku; ustanovení § e17 se použije obdobně.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e27 Vady odborného vyjádření

Je-li pochybnost o správnosti odborného vyjádření, je nutno požádat zpracovatele o písemné vysvětlení. Nepodaří-li se pochybnosti odstranit, a to ani případným výslechem zpracovatele, je třeba vyžádat nové odborné vyjádření.

Žádný komentář

Napsat komentář

Díl 5 Znalecký posudek
Odůvodnění sekce
Oddíl 1 Přibrání znalce, zpracování znaleckého posudku a výslech znalce
§ e28 Přibrání znalce

(1) Jestliže pro složitost posuzované otázky není vyžádání odborného vyjádření postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, který považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.

(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které je podle zákona o znalcích znalec z podání znaleckého posudku vyloučen.

(3) Znalec musí být již v opatření o přibrání upozorněn na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalci musí být též připomenut význam znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a trestní následky křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku.

(4) Vyžaduje-li to obtížnost znaleckého posouzení nebo jsou dány jiné obdobné důvody, může orgán činný v trestním řízení přibrat dva znalce.

(5) Orgán činný v trestním řízení může v případech uvedených v zákoně o znalcích a tlumočnících přibrat k zpracování znaleckého posudku i osobu, která není zapsána v seznamu znalců; v takovém případě se přiměřeně použijí ustanovení o znalcích.

1 komentáře
  1. Měl by se doplnit nový paragraf o hodnocení znaleckého posudku, protože v praxi jsou stále zásadní problémy.
    Něco ve smyslu: „Znalecké posudky podléhají zásadě volného hodnocení důkazů jako ostatní důkazní prostředky. V případě rozporu mezi znaleckými posudky nemá znalecký posudek znaleckého ústavu automaticky vyšší důkazní váhu oproti jinému znaleckým posudkem.“
    Rozhodovat má přesvědčivost argumentace, ne zdali je podepsaný ten nebo onen.

Napsat komentář

§ e30 Zpracování znaleckého posudku

(1) Znalci, který je pověřen úkonem, orgán činný v trestním řízení poskytne potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, orgán činný v trestním řízení dovolí znalci nahlédnout do spisů nebo mu spisy zapůjčí. Může mu též dovolit, aby byl přítomen při výslechu osob a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech orgán činný v trestním řízení znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání znaleckého posudku.

(2) Znalec, který zpracovává znalecký posudek o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených jiným zákonem.

(3) Orgán činný v trestním řízení znalci zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Znalecký posudek se doručuje též dotčeným stranám a obhájci, a to na náklady obhajoby.

3 komentáře

Napsat komentář

§ e31 Výslech znalce

(1) Pokud znalec vypracoval znalecký posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li znalecký posudek vypracován písemně anebo se znalec od něj odchyluje nebo jej doplňuje, může mu orgán činný v trestním řízení uložit, aby znalecký posudek nebo jeho doplněk nadiktoval při výslechu do protokolu nebo jej sám napsal.

(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným závěrům, podá za všechny znalecký posudek ten z nich, kterého k tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.

(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e32 Vady posudku

Je-li pochybnost o správnosti znaleckého posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, orgán činný v trestním řízení požádá znalce o vysvětlení. Nepovažuje-li orgán činný v trestním řízení podané vysvětlení za dostatečné, přibere jiného znalce.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 2 Znalecký posudek znaleckého ústavu a znalecký posudek vyžádaný stranou
§ e33 Znalecký posudek znaleckého ústavu

(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem.

(2) Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty; pokud je třeba přibrat znalce dva, uvede nejméně dvě takové osoby.

(3) Při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba přihlížet k důvodům, pro které je znalec podle zákona o znalcích a tlumočnících z podání znaleckého posudku vyloučen.

(4) Ustanovení § e28 až e32 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e34 Znalecký posudek vyžádaný stranou

(1) Znalecký posudek může být vyžádán a předložen v řízení před soudem kteroukoli stranou. V přípravném řízení může znalecký posudek vyžádat a předložit obviněný, poškozený a zúčastněná osoba.

(2) Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu, nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Jinak postupuje přiměřeně podle § e30 odst. 1.

(3) Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ustanovení § e28 odst. 3
se použije přiměřeně.

(4) V případě vad posudku postupuje orgán činný v trestním řízení přiměřeně podle § e32.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 3 Prohlídka a pitva mrtvoly a vyšetření duševního stavu
§ e35 Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace

(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.

(2) Prohlídku ani pitvu mrtvoly nesmí jako znalec provádět ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.

(3) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e36 Vyšetření duševního stavu obviněného

(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.

(2) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, uvede zároveň, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný a zda navrhuje uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e37 Pozorování obviněného

(1) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován v zařízení poskytovatele zdravotní péče, nebo je-li ve vazbě, též ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(2) Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než 2 měsíce; do té doby je třeba podat znalecký posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nejdéle však o 1 měsíc. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.

Varianta: Návrh zkrátit základní lhůtu pro pozorování duševního stavu na 1 měsíc, prodloužení na žádost umožnit až o 2 měsíce. 

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e38 Vyšetření duševního stavu jiné osoby

Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u osoby, jejíž výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možné vyšetřit znalecky i duševní stav takové osoby. Pozorování duševního stavu takové osoby však není přípustné.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 4 Znalečné
§ e39 Určení výše znalečného a splatnost

(1) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu, nejpozději do od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral, s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

2) Znalečné je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jeho přiznání, nejpozději do 30 dnů.

Varianta: Lze též zvážit, že by v prvním stupni určoval výši znalečného ředitel správy (vedoucí ekonomického úseku) a v druhém stupni by o námitkách rozhodoval příslušný policista/státní zástupce/samosoudce-předseda senátu.

Žádný komentář

Napsat komentář

Díl 6 Věcný a listinný důkaz
Odůvodnění sekce
§ e40 Věcný důkaz

Věcným důkazem je předmět, kterým nebo na kterém byl trestný čin spáchán, nebo jiný předmět, který prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost a může být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e41 Listinný důkaz

(1) Listinným důkazem je listina, která svým obsahem prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému. Listinným důkazem je i odborné vyjádření.

(2) Za listinný důkaz se považují i datové, zvukové a obrazové záznamy.

Žádný komentář

Napsat komentář

Díl 7 Ohledání, rekonstrukce, vyšetřovací pokus a prověrka na místě
Odůvodnění sekce
Oddíl 1 Ohledání
§ e42 Účel ohledání a protokol o něm

(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.

(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání; je proto třeba k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.

4 komentáře
  1. Z praxe vyvstávají při aplikaci současného § 113 trestního řádu značné komplikace. Nyní se vychází z kriminalistiky zejména co se týče pojmu ohledání a zpsůobu provedení. Bylo by za vhodné nejméně bez konkrétního ohraničení uvést základní podmínky při ohledání v obydlí či jiném prostoru, krom veřejného prostranství, a to hlavně co se týče způsobu udělení souhlasu oprávněného uživatele takového prostoru s dotčeným úkonem či postup v případě jeho nesouhlasu, kdy je nezbytné ošetřit i vstup do takových prostor v případě, že se např. jedná o obydlí zesnulé osoby bez právního nástupce a jiného uživatele, apod. Nejlepší by byla obecnější specifikace, tak aby v praxi zahrnula většinu takovýchto úkonů, které nelze všechny explicitně pojmout. Již je možné dohledat rozhodnutí soudů, kdy zajištěné důkazy nebyly v rámci ohledání uznány pro nesouhlas uživatele s dotčeným úkonem. Také by bylo vhodné v případě zajištění stop určit o jaký vztah se jedná (vydání/odnětí věci, faktický úkon, nový pojem), je zřejmé, že vydání věci by se vztahovalo na věc hmotnou, tzv. věcnou stopu, která by nebyla mikrostopou, apod. a o jejímž usnesení by se zpravidla rozhodovalo usnesením či opatřením své povahy.

  2. Tato je převzatá pouze koncepce současného trestního řádu, která činní složité výklady a oprávnění policejního orgánu. V současné době je až absurdní, že pokud mrtvola leží v bytě, že můžete jen pozorovat a zapisovat co vidíte, ale pokud chcete například najít vražebnou zbraň v tom samém bytě, tak již musíte mít soudní povolení. Taktéž je to třeba u vozidel, která měla dopravní nehodu, pokud chcete prohledávat vnitřek auta, musíte již mít souhlas soudu s prohlídkou jiných prostor. Zasloužilo by si to lépe zpracovat a vzít v úvahu dnešní judikáty. Tato koncepce je nesmyslná a praxi problematická.

Napsat komentář

§ e43 Prohlídka těla a jiné podobné úkony

(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba stejného pohlaví.

(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.

(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.

(5) Orgán činný v trestním řízení poučí osobu, o kterou jde, o povinnosti strpět úkony podle odstavců 1 až 4 a upozorní ji na následky nevyhovění (§ 66-§ d91), podezřelého nebo obviněného poučí také o možnosti postupovat podle odstavce 4.

Žádný komentář

Napsat komentář

Oddíl 2 Rekonstrukce, vyšetřovací pokus a prověrka na místě
§ e44 Rekonstrukce

(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď osoby, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.

(2) K provedení rekonstrukce orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě toho, kdo učinil výpověď, nemožné nebo nevhodné, anebo lze-li účelu rekonstrukce dosáhnout jinak.

(3) K rekonstrukci, která je prováděna v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, orgán činný v trestním řízení přibere k rekonstrukci znalce, popřípadě podezřelého, obviněného nebo svědka. Jejich účast při rekonstrukci se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se rekonstrukce dítě, použije se přiměřeně § e14.

(4) K úkonům, které souvisejí s rekonstrukcí, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e45 Vyšetřovací pokus

(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.

(2) K provedení vyšetřovacího pokusu orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě, se kterou má být proveden vyšetřovací pokus, nevhodné, anebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.

(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný nebo svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu dítě, použije se přiměřeně § e14.

(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni.

Žádný komentář

Napsat komentář

§ e46 Prověrka na místě

(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.

(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně použijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.

1 komentáře

Napsat komentář

§ e47 Zvláštnosti protokolace

V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.

Žádný komentář

Napsat komentář