REKODIFIKACE TRESTNÍHO PRÁVA PROCESNÍHO

Jedná se pouze o pracovní verzi paragrafového znění, které je aktuální ke dni 1. 1. 2020.

ČÁST PRVNÍ OBECNÁ ČÁST

HLAVA I Obecná ustanovení o trestním řízení

Díl 1

Obecné zásady

§ 1

Zásada zákonnosti

Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestněprocesní zákon.

§ 2

Presumpce neviny

(1) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

(2) Ten, proti němuž se řízení vede, není povinen dokazovat svoji nevinu.

(3) Jsou-li po provedení a zhodnocení všech důkazů pochybnosti o jakékoli důležité skutečnosti z hlediska viny, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.

§ 3

Zásada přiměřenosti a zdrženlivosti

(1) Trestní věci se projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona, v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení a s ohledem na povahu a závažnost činu, osobu, vůči níž úkon směřuje, jakož i závažnost zásahu do těchto práv.

(2) Lze-li účelu sledovaného úkonem dosáhnout způsobem, který pro dotčenou osobu znamená méně závažný zásah do těchto práv, je třeba takový způsob použít přednostně.

§ 4

Zásada materiální pravdy

Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestněprocesním zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

§ 5

Rychlé projednání věci

Trestní věci musí být projednávány urychleně v době přiměřené konkrétním okolnostem případu, zejména složitosti věci, požadavkům na provádění dokazování, jednání obviněného v průběhu řízení a povaze a závažnosti zajišťovacích úkonů směřujících vůči obviněnému.

§ 6

Zásada oficiality

Jestliže trestněprocesní zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.                             

§ 7

Zásada vyhledávací

(1) V přípravném řízení státní zástupce a policejní orgán objasňují způsobem uvedeným v trestněprocesním zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.

(2) Soud je povinen doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

§ 8

Kontradiktornost řízení

(1) Obviněný má právo být způsobem a za podmínek uvedených v trestněprocesním zákoně seznámen s tím, co je mu kladeno za vinu a jaký trestný čin je v tom spatřován, a s  důkazy, které orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení opatřily, a to jak v jeho prospěch, tak i v neprospěch, a vyjádřit se k nim.

(2) Strany mají právo pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést, klást vyslýchaným osobám otázky a vyjádřit se k provedeným důkazním prostředkům a k důkazům z nich vyplývajícím.

§ 9

Zákaz opakovaného trestního stíhání

Trestní stíhání téže osoby za týž skutek, o kterém již soud nebo jiný orgán veřejné moci pravomocně rozhodl, je vyloučeno, s výjimkou případů výslovně stanovených v zákoně.

Díl 2

Společná ustanovení

§ 9a

Zákaz zneužití práva

(1) Ustanovení trestněprocesního zákona musí být vykládána a používána ve shodě s ústavním pořádkem, zejména s Listinou základních práv a svobod, jakož i s jeho účelem a smyslem tak, aby nedocházelo k jeho zneužívání.

(2) Postup osob zúčastněných na trestním řízení, který je v rozporu s účelem a smyslem ustanovení, kterého se dovolávají, nebo postup, který se příčí obecným právním principům a zásadám trestního řízení, je zneužitím práva a nelze jej považovat za oprávněný.

§ 10

Výkladové ustanovení[TLM1] 

(1) Trestněprocesním zákonem se rozumí tento zákon a podle povahy věci i zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

(2) Trestním řízením se rozumí řízení podle trestněprocesního zákona, s výjimkou postupu před zahájením přípravného řízení.

(3) Trestním stíháním se rozumí úsek trestního řízení od sdělení obvinění až do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.

 (4) Skutkem podle trestněprocesního zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak. Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

(5) Orgánem činným v trestním řízení se rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

(6) Soudem se pro účely trestněprocesního zákona rozumí podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud.

(7) Soudcem pro přípravné řízení se rozumí soudce okresního soudu, který je rozvrhem práce soudu pověřen v přípravném řízení v případech stanovených trestněprocesním zákonem rozhodovat o závažných zásazích do základních práv a svobod, rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce nebo policejního orgánu nebo činit jiné úkony.

(8) Nadřízeným soudem se rozumí soud nejblíže vyššího stupně, v jehož obvodu má sídlo soud, vůči kterému je nadřízený. Nadřízeným státním zastupitelstvím se rozumí státní zastupitelství nejblíže vyššího stupně, v jehož obvodu má sídlo státní zastupitelství, vůči kterému je nadřízené.

(9) Nevyplývá-li z povahy věci nebo trestněprocesního zákona něco jiného, obžalobou se rozumí i návrh na schválení dohody o vině a trestu a návrh na uložení ochranného opatření.

§ 11

Jednací jazyk, tlumočení a překlady

(1) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují své písemnosti v českém jazyce.

(2) Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak.

(3) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně
a dlouhodobě žije na území České republiky, který prohlásí, že chce používat jazyk své národnostní menšiny, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady, nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak.

(4) Orgán, který vede řízení, přibere tlumočníka na náklady státu, pokud

a) je třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu, nebo

b) zadržený podezřelý anebo obviněný využije právo uvedené v odstavci 2;

v případě osoby, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, orgán přibere tlumočníka ovládajícího příslušný komunikační systém.

(5) Neuvede-li zadržený podezřelý nebo obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li jazyk anebo dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu soudních tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li zadržený podezřelý nebo obviněný právo uvedené v odstavci 2, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů[TLM2]  a v přímé souvislosti s nimi.

(6) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba obviněnému na náklady státu písemně přeložit záznam o sdělení obvinění, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, návrh na schválení dohody o vině a trestu, dohodu o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání, rozhodnutí
o schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se taková písemnost více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních částí. Pořízení překladu písemnosti a její doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, o jehož rozhodnutí nebo jinou písemnost se jedná.

(7) Jestliže je s doručením písemnosti uvedené v odstavci 6 spojen počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takové písemnosti, považuje se za doručenou až doručením jejího písemného překladu.

(8) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba zadrženému podezřelému nebo obviněnému na náklady státu písemně přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 6, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k jeho seznámení se skutečnostmi, jež jsou mu kladeny za vinu. Není-li odůvodněnému návrhu zadrženého podezřelého nebo obviněného, který využil právo uvedené v odstavci 2, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Namísto písemného překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Pořízení překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který vede řízení.

(9) Za podmínek uvedených v odstavci 4 písm. b) je třeba osobě, která je zadržena nebo zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit poučení o jejích právech.

Díl 3

Účast veřejnosti na trestním řízení a zveřejňování a poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných

§ 12

Neveřejnost přípravného řízení

(1) Přípravné řízení je neveřejné.

(2) Osoby účastnící se úkonu konaného v přípravném řízení nesmějí pořizovat obrazový přenos, ani obrazový záznam o průběhu úkonu. Zvukový přenos nebo záznam o průběhu takového úkonu mohou pořizovat s vědomím orgánu činného v trestním řízení v případě, že jej nepořizuje orgán činný v trestním řízení nebo jeho pořizování nezakáže z důvodu, že by jeho pořizováním byla ohrožena mravnost, bezpečnost anebo jiný důležitý zájem osob zúčastněných na trestním řízení. O tom musí být osoby účastnící se úkonu poučeny a upozorněny na následky porušení tohoto zákazu (§ 66 starého tr.ř./§ d91).

(3) Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v souvislosti se součinností požadovanou orgány činnými v trestním řízení podle § 8 starého tr.ř.; povinností mlčenlivosti není vázán v rozsahu nezbytném pro ochranu svých práv nebo pro výkon svých povinností. O této povinnosti a o následcích spojených s jejím porušením musí být poučen[TLM3] .

§ 13

Veřejnost řízení před soudem

(1) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se každý mohl projednávání zúčastnit a jednání sledovat. V líčení a ve veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v trestněprocesním zákoně. Rozsudek v líčení a rozhodnutí ve věci ve veřejném zasedání musí být vyhlášeny vždy veřejně, i když byla veřejnost vyloučena.

(2) S vědomím předsedy senátu lze pořizovat zvukové záznamy. Pořizování obrazových nebo zvukových přenosů a pořizování obrazových záznamů v průběhu soudního jednání je možné jen na základě předchozího povolení předsedy senátu. Předseda senátu zakáže pořizování zvukových záznamů nebo nepovolí pořizování obrazových nebo zvukových přenosů a pořizování obrazových záznamů zejména v případě, že umožnění jejich pořizování by ohrozilo dosažení účelu trestního řízení, mravnost, nerušený průběh jednání, bezpečnost anebo jiný důležitý zájem osob zúčastněných na trestním řízení[TLM4] , zejména jde-li o děti nebo zvlášť zranitelné oběti.

§ 14

Zveřejňování informací orgány činnými v trestním řízení

(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu presumpce neviny. V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti podezřelého, obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a vyslýchaných osob.

(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí dětí a zvlášť zranitelných obětí.

(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.

§ 15

Zákaz dalšího poskytování informací

Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musejí být tyto osoby poučeny.

§ 16

Zákaz zveřejňování informací o poškozeném

(1) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je dítětem nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý
z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193b trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte
a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).

(2) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových přenosů a záznamů nebo jiných informací o průběhu líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 1, je zakázáno.

(3) Nikdo nesmí zveřejnit pravomocný rozsudek ve veřejných sdělovacích prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného v odstavci 1. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového poškozeného.

§ 17

Další omezení zveřejňování informací

Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 starého tr.ř. nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a starého tr. ř., nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3 starého tr. ř., umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.

§ 18

Výjimky ze zákazu zveřejnění

(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to trestněprocesní zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů dětí a zvlášť zranitelných obětí.

(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče; v případě dítěte nebo osoby s omezenou svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě, jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, nebo která byla obviněna ze spáchání takového trestného činu.

(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 14 až 17, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.


 [TLM1]Zde jsou vysvětleny pojmy společné pro celé řízení, dále u jednotlivých částí či dílů jsou vyloženy některé další pojmy. Konečná koncepce umístnění pojmů bude rozhodnuta při závěrečné finalizaci textu podle jejich počtu a obsahu.

  1.  [TLM2]Bude upraveno dle finální podoby tisku 74

 [TLM3]Následkem je přestupek.

 [TLM4]Návazně upravit § 6 odst. 3 zákona o soudech a soudcích

Žádný komentář
HLAVA II Subjekty a strany

Díl 1

Výkladové ustanovení

§ 19 (c1)

Strana

 Stranou se rozumí osoba oprávněná vlastním jménem v řízení před soudem uplatňovat nebo podporovat obžalobu anebo sebe nebo jiného proti obžalobě hájit. V přípravném řízení má postavení strany osoba, pokud soud rozhoduje o jejích právech nebo povinnostech nebo o jí podaném návrhu, žádosti anebo opravném prostředku, a státní zástupce, pokud soud rozhoduje o jeho návrhu nebo opravném prostředku.

Díl 2

Soud

§ 20 (c2)

Výkon trestního soudnictví

Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud.

§ 21 (c3)

Obsazení soudu

(1) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu rozhoduje sám jen tam, kde to trestněprocesní zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce pro přípravné řízení.

(2) Řízení v prvním stupni koná u okresního a krajského soudu senát, jde-li o řízení o

a) zvlášť závažných zločinech, s výjimkou zvlášť závažných zločinů uvedených v části druhé hlavách V a VI trestního zákoníku, a

b) trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 3 trestního zákoníku a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3, 4 nebo 5 trestního zákoníku.

(3) V jiných případech než uvedených v odstavci 2 koná řízení v prvním stupni u okresního a krajského soudu samosoudce.

(4) Pokud má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem, rozhoduje soud v senátu, byť by jinak byl příslušný k rozhodnutí samosoudce; to neplatí, pokud je rozhodováno trestním příkazem.

§ 22 (c4)

Věcná příslušnost okresního soudu

Pokud trestněprocesní zákon nestanoví jinak, řízení v prvním stupni koná okresní soud.

§ 23 (c5)

Věcná příslušnost krajského soudu

(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně 5 let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest;  je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší, koná krajský soud řízení v prvním stupni o trestných činech

a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem a obchodování s lidmi,

b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,

c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků, a

d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje a plenění v prostoru válečných operací.

(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.

(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některým z trestných činů uvedených v odstavcích 1 nebo 2.

§ 24 (c6)

Místní příslušnost

(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.

(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.

(3) Nelze-li místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, zjistit, nebo je-li takové místo mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

§ 25 (c7)

Příslušnost několika soudů

Je-li podle ustanovení tohoto zákona dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo návrh, nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.

§ 26 (c8)

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

(1) K provádění úkonů v přípravném řízení, v němž je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti (dále jen „dozor“) příslušný státní zástupce okresního státního zastupitelství, je příslušný okresní soud, jehož místní příslušnost se určí podle obecných pravidel.

(2) K provádění úkonů v přípravném řízení, v němž je k výkonu dozoru příslušný státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je příslušný okresní soud v sídle krajského soudu nebo jeho pobočky, jejichž místní příslušnost se určí podle obecných pravidel; v případě Městského soudu v Praze je příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, v případě Krajského soudu v Praze je příslušný Okresní soud Praha-východ, v případě Krajského soudu v Plzni je příslušný Okresní soud Plzeň-město a v případě Krajského soudu v Brně je příslušný Městský soud v Brně.

(3) Je-li dána místní příslušnost několika soudů, je příslušný ten z nich, u kterého státní zástupce podal návrh na provedení úkonu.

(4) Případná pochybnost o příslušnosti nezbavuje soud, u něhož státní zástupce podal návrh na provedení úkonu, povinnosti rozhodnout o takovém návrhu v zákonné lhůtě a provést i další potřebné úkony, jež nesnesou odkladu, a to až do doby, než bude určen jiný příslušný soud.

(5) Soud určený podle odstavců 1 až 3 se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení; tím není dotčen § 30 a 31/c12 a § c13

§ 27 (c9)

Společné řízení

Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisejí, a o všech útocích pokračujícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.

§ 28 (c10)

Obsazení soudu a jeho příslušnost pro společné řízení

(1) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.

(2) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.

(3) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

§ 29 (c11)

Vyloučení a spojení věci

(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.

(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.

(3) Jsou-li dány podmínky pro konání společného řízení, může soud spojit ke společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby nebo návrhy.

§ 30 (c12)

Rozhodnutí o příslušnosti soudu

(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba nebo návrh nebo jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Při rozhodování o příslušnosti je soud vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 22 až 29/c4 až § c11). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.

(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 31/c13.

§ 31 (c13)

Odnětí a přikázání věci

(1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Za důležitý důvod se považuje zejména

a) vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování, zejména působí-li u soudu soudce nebo osoba jemu blízká, která je stranou řízení,

b) potřeba zajištění konání společného řízení v případě, že byly podány obžaloby nebo návrhy u různých soudů a jsou splněny podmínky pro konání společného řízení, a

c) hospodárnost a rychlost řízení, zejména v případě, že převážná většina z velkého počtu svědků bydlí v obvodu jiného vzdáleného soudu.

(2) V přípravném řízení může být věc z důležitých důvodů, zejména z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně ještě před podáním návrhu státního zástupce příslušnému soudu na provedení úkonu; návrh na přikázání věci podává státní zástupce nejbližšímu společně nadřízenému soudu.

Díl 3

Státní zástupce

§ 32 (c14)

Obecné ustanovení

(1) Státní zástupce působí v trestním řízení jako orgán veřejné žaloby, orgán dozoru nad dodržováním právních předpisů v přípravném řízení a plní další úkoly stanovené trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem.

(2) Státní zástupce může při zastupování obžaloby v řízení před soudem využít pomoc jiného státního zástupce, právního čekatele nebo asistenta.

§ 33 (c15)

Příslušnost k výkonu dozoru

(přesun z § 12 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) K výkonu dozoru je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci řízení v prvním stupni, pokud trestněprocesní zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. Nemůže-li úkon v rámci postupu před zahájením trestního stíhání pro jeho neodkladnost provést příslušný státní zástupce, provede jej státní zástupce nepříslušný, který v takovém případě příslušného státního zástupce o provedení úkonu bez zbytečného odkladu vyrozumí a věc mu předá.

(2) Nelze-li pro neúplnost skutkových zjištění určit příslušnost státního zástupce k výkonu dozoru v době, kdy policejní orgán zahájil trestní řízení, policejní orgán doručí informaci o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci státnímu zástupci státního zastupitelství odpovídajícího stupně v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky. Policejní orgán s působností pro území celé České republiky doručí informaci o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci krajskému státnímu zastupitelství v sídle policejního orgánu nebo jeho organizační složky, u něhož je činná osoba, která tento úkon učinila.

(3) Není-li trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak, státní zástupce, jemuž byla doručena informace o prvním úkonu trestního řízení v trestní věci a který se nepovažuje za místně nebo věcně příslušného, učiní veškeré úkony, které nesnesou odkladu, včetně vydání rozhodnutí, jež činí státní zástupce podle trestněprocesního zákona při použití operativně pátracích prostředků, která náleží do působnosti státního zastupitelství a ke kterým je oprávněn, tak, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení. Po vykonání těchto úkonů postoupí věc k dalšímu řízení státnímu zastupitelství místně a věcně příslušnému.

§ 34 (c15a)

Zvláštní příslušnost k výkonu dozoru

(přesun z § 10 odst. 1, § 13 jednacího řádu státního zastupitelství, § 175 odst. 2 trestního řádu)

K výkonu dozoru v řízení konaném Generální inspekcí bezpečnostních sborů a k vyřizování věcí, v nichž zkrácené přípravné řízení konala Generální inspekce bezpečnostních sborů, je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství i ve věcech, v nichž by byl jinak příslušný státní zástupce nižšího státního zastupitelství v obvodu jeho působnosti, není-li trestněprocesním zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak. Tento státní zástupce je rovněž příslušný k zastupování obžaloby v řízení před soudem v těchto věcech, ledaže věc předal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný, a k rozhodování ve sporu o příslušnost ke konání úkonů před zahájením trestního stíhání mezi Generální inspekcí bezpečnostních sborů a jiným policejním orgánem.

§ 35 (c15b)

Zvláštní příslušnost k výkonu dozoru u vybraných trestných činů

(přesun z § 15 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) Státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné, je příslušný k výkonu dozoru ve věcech úmyslných trestných činů[TLM1] 

a) spáchaných při činnosti banky, investiční společnosti nebo investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pojišťovny, zdravotní pojišťovny, penzijního fondu, stavební spořitelny anebo spořitelního a úvěrního družstva, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

b) fyzických nebo právnických osob spáchaných v souvislosti s neoprávněným výkonem činnosti subjektů uvedených v písmenu a), byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

c) jimiž byla způsobena na majetku nebo majetkovém podílu státu škoda nejméně 150 mil. Kč,

d) podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku, jestliže byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a dále trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo trestné činy přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství podle § 331 až 333 trestního zákoníku, pokud byly spáchány v souvislosti s odhalováním, prověřováním nebo trestním stíháním pro trestné činy podle hlavy páté nebo šesté zvláštní části trestního zákoníku,

e) jimiž byly dotčeny finanční nebo ekonomické zájmy Evropské unie, pokud jimi byla způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

f) spáchaných proti jednotné evropské měně ve prospěch organizované zločinecké skupiny, členem organizované skupiny, ve značném nebo velkém rozsahu nebo koná-li řízení o trestných činech namířených proti jednotné evropské měně policejní orgán, který plní úkoly zvláštní ústředny podle článku 12 mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví,

g) spáchaných v souvislosti s insolvenčním řízením, byla-li jimi způsobena škoda nejméně 150 mil. Kč,

h) podle hlavy sedmé dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku a trestných činů styků ohrožujících mír podle § 409 trestního zákoníku a porušení mezinárodních sankcí podle § 410 trestního zákoníku,

i)  pokud je znakem skutkové podstaty úmysl umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině podle § 312a trestního zákoníku, financování terorismu podle § 312d trestního zákoníku, podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 trestního zákoníku nebo vyhrožování teroristickým trestným činem podle § 312f trestního zákoníku,

j) účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku, spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny anebo spáchaných členy teroristické skupiny, ve spojení s teroristickou skupinou nebo ve prospěch teroristické skupiny, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činem podle písmene h) nebo i).

(2) K výkonu dozoru ve věcech trestných činů podle hlavy deváté dílů 1 a 2 zvláštní části trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné.

(3) K výkonu dozoru ve věcech trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 trestního zákoníku je příslušný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu je nižší státní zastupitelství, které by bylo jinak ve věci příslušné, jestliže zdrojovým trestným činem je některý z trestných činů uvedených v odstavcích 1 a 2.

(4) Vrchní státní zastupitelství je příslušné ve věci některého z trestných činů uvedených v odstavcích 1 až 3 i k výkonu dozoru ve věcech dalších trestných činů, ohledně nichž je konáno společné řízení, nebude-li věc vyloučena ze společného řízení. Dojde-li k vyloučení věci ze společného řízení a u takové věci dále není příslušnost vrchního státního zastupitelství dána podle odstavce 1, 2 nebo 3, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru i v této věci, jinak je povinno věc neprodleně postoupit věcně a místně příslušnému státnímu zastupitelství.

(5) Vrchní státní zastupitelství může po předchozím souhlasu nejvyššího státního zástupce rozhodnout, že k výkonu dozoru ve věcech trestných činů uvedených v odstavcích 1 až 4 je příslušné nižší státní zastupitelství; jeho příslušnost se určí podle zásad uvedených v § 34 a 36/c15a a § c15d.

(6) Vyžaduje-li to závažnost, skutková či právní složitost věci, může vrchní státní zastupitelství s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru ve věcech

a) uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), e) a g), i když jimi byla způsobena škoda nižší než 150 mil. Kč,

b) pokud na majetku jiného subjektu vznikne škoda alespoň 150 mil. Kč, nebo

c) trestných činů neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 trestního zákoníku, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 trestního zákoníku, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podle § 232 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 trestního zákoníku, nedovoleného ozbrojování podle § 279 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků podle § 280 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky podle § 281 trestního zákoníku, nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu podle § 282 trestního zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 trestního zákoníku, pokud z okolností případu vyplývá souvislost s některým trestným činem uvedeným v odstavci 1 písm. h) nebo i) nebo v odstavci 2.

§ 36 (c15d)

Společné ustanovení k příslušnosti k výkonu dozoru

(přesun z § 16 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) Je-li dána příslušnost k výkonu dozoru několika státních zástupců, vykonává dozor ten, který je příslušný k výkonu dozoru nad vyšetřováním vedeným proti pachateli trestného činu nebo ohledně nejzávažnějšího trestného činu; jinak ten, který začal vykonávat dozor nejdříve.

(2) K došetření věci vrácené státnímu zástupci soudem, jemuž byla postoupena nebo přikázána, je příslušný státní zástupce, který vykonává dozor.

§ 37 (c15e)

Příslušnost k vyšetřování konanému státním zástupcem

(přesun z § 10 odst. 2 jednacího řádu státního zastupitelství)

K vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství, příslušníky Vojenské policie a zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů a ke zkrácenému přípravnému řízení o těchto trestných činech je příslušný státní zástupce krajského státního zastupitelství, jehož příslušnost se určí obdobně podle § 33 a 36/c15 a § c15d.

§ 38 (c15f)

Zvláštní příslušnost v řízení před soudem

(přesun z § 179 odst. 1 a § 10 odst. 2 věta polední a odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství)

(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud ve věci vykonával dozor a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.

(2) Státní zástupce vrchního státního zastupitelství je ve věcech uvedených
v § 37/c15e příslušný k zastupování obžaloby i v řízení před jiným soudem, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.

(3) Státní zástupce uvedený v § 37/c15e je příslušný k zastupování obžaloby, kterou v těchto věcech podal, i v řízení před jiným soudem, než u kterého působí, pokud věc nepředal státnímu zástupci, který by jinak byl příslušný.

§ 38a

Rozhodnutí o příslušnosti státního zástupce

Spory o příslušnost mezi státními zástupci různých státních zastupitelství rozhoduje státní zástupce státního zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nadřízené.

§ 38b

Odnětí a přikázání věci

(1) Státní zástupce nadřízeného zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci státnímu zástupci nižšího státního zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce příslušného nižšího státního zastupitelství je vyloučen z projednávání věci; je-li vyloučen nejvyšší státní zástupce, tento postup se nepoužije.

(2) Je-li z rozhodování vyloučen vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které ve věci rozhoduje o opravných prostředcích, postupuje se podle odstavce 1 obdobně; pokud jde o nejvyššího státního zástupce, tento postup se nepoužije.

(3) Jsou-li důvodné pochybnosti o nepodjatosti projednání věci u příslušného státního zastupitelství nebo jsou-li dány jiné důležité důvody, může být věc příslušnému státnímu zástupci odňata a přikázána státnímu zástupci jiného státního zastupitelství téhož druhu
a stupně. O odnětí a přikázání rozhodne státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství.

§ 39 (c15g)

Provedení úkonu místně nepříslušným státním zástupcem

Úkon státního zástupce nelze považovat za neúčinný pouze z toho důvodu, že byl proveden místně nepříslušným státním zástupcem, nejde-li o zjevně nedůvodný postup.

Díl 4

Policejní orgán

§ 40 (c16)

Výkladové ustanovení

Policejním orgánem se rozumějí:

a) útvary Policie České republiky,

b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech

1. příslušníků Policie České republiky,

2. příslušníků Vězeňské služby České republiky,

3. celníků,      

4. zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České republiky, nebo

5. zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,

c) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů,

d) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,

e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany,

f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,

g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,

h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech příslušníků Vojenského zpravodajství a

i) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením

1. celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,

2. právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,

3. daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty,

4. daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů.

§ 41 (c17)

Pravomoc a příslušnost policejního orgánu

(přesun z § 161 odst. 2 až 8 a upraveno)

(1) Nestanoví-li trestněprocesní zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České republiky.

(2) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky nebo o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.

(3) Při splnění podmínek uvedených v § 27/c9 koná Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 2 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky. Ustanovení § 29/c11 tím není dotčeno.

(4) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.

(5) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.

(6) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 40.

Díl 5

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení

§ 42 (c18)

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, přísedící, státní zástupce, policejní orgán a osoba v něm služebně činná, u nichž lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohou nestranně rozhodovat. Úkon, který byl učiněn vyloučenou osobou, nemůže být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. V řízení před soudem je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu, vydal příkaz ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu, uložil zákaz vycestování, rozhodl o předběžném opatření, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba[TLM1] .

(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je vyloučen také soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu provozu, příkazu k vydání údajů o provozu a povolení sledování osob a věcí je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu provozu, příkazu k vydání údajů o provozu a povolení sledování osob a věcí, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.

§ 43 (c19)

(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 42/§ c18  rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 věty první a druhé je přípustná stížnost. O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal; o stížnosti proti usnesení policejního orgánu rozhodne státní zástupce.  

§ 44 (c20)

Ustanovení § 42 a 43/§ c18 a § c19 se obdobně použijí i na asistenta soudce; rozhodnutí o vyloučení v takovém případě činí předseda senátu.

Díl 6

Pomocné osoby

§ 44a

Výkladové ustanovení

Pomocnými osobami orgánů činných v trestním řízení jsou zejména zapisovatel, protokolující úředník, vyšší soudní úředník, vyšší úředník státního zastupitelství, asistent soudce, asistent státního zástupce, justiční čekatel[TLM2] , právní čekatel, úředník Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“), pokud koná úkony na základě pověření orgánu činného v trestním řízení pro Probační a mediační službu, tlumočník a odborný konzultant.

§ 45 (c21)

Zapisovatel

K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.

§ 45a

Protokolující úředník

Protokolující úředník samostatně pořizuje podle zvukového záznamu protokol o hlavním líčení nebo za podmínek stanovených trestněprocesním zákonem stručný záznam o průběhu líčení nebo veřejného zasedání, není-li prováděním těchto úkonů pověřen předsedou senátu vyšší soudní úředník.

§ 46 (c22)

Vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství

Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní úředník a vyšší úředník státního zastupitelství v souladu se zákonem o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství.

§ 47 (c23)

Asistent soudce a asistent státního zástupce

(1) Asistent soudce zpravidla vydává a vykonává jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, provádí administrativní úkony spojené s řízením a činí jednotlivé úkony trestního řízení v souladu se zákonem o soudech a soudcích.

(2) Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.

(3) Asistent státního zástupce zpravidla vydává a vykonává jednoduchá rozhodnutí, provádí administrativní úkony spojené s řízením a činí jednotlivé úkony trestního řízení v souladu se zákonem o státním zastupitelství. Není oprávněn zastupovat státního zástupce v řízení před soudem.

§ 47a

Justiční čekatel a právní čekatel[TLM3] 

(1) Justiční čekatel provádí v trestním řízení jednoduché úkony soudu prvního stupně v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem k zákonu o soudech a soudcích.

(2) Právní čekatel vykonává v trestním řízení jednoduché úkony z pověření vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v souladu s prováděcím předpisem k zákonu o státním zastupitelství.

§ 48 (c24)

Probační úředník

Probační úředník provádí v trestním řízení úkony probace a mediace, zjišťuje informace o osobě obviněného a jeho rodinných a sociálních poměrech a vytváří podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, a to na základě pověření vydaného orgánem činným v trestním řízení pro Probační a mediační službu anebo, stanoví-li tak trestněprocesní nebo jiný zákon, i bez takového pověření.

§ 49 (c25 a c26)

Tlumočník[TLM4] 

(1) Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů uvedených v zákoně o soudních tlumočnících a soudních překladatelích a z důvodů uvedených v § e11 a e12/§ 99 a 100 starého tr. ř. O vyloučení tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej k úkonu přibral. 

(2) Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízení, který jej k úkonu přibral, v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(4) Ustanovení trestněprocesního zákona o tlumočníkovi se přiměřeně použijí i na překladatele a na osobu vykonávající tlumočnickou a překladatelskou činnost jednorázově.

§ 50 (c26a)

Odborný konzultant

(1) Ve věcech vyžadujících zvláštní odbornou znalost mohou orgány činné v trestním řízení využít pomoci odborného konzultanta, který v trestním řízení nemá postavení znalce. O návrh určité osoby jako odborného konzultanta mohou též požádat jiný orgán veřejné moci nebo vědeckou anebo výzkumnou instituci.

(2) O přibrání odborného konzultanta se sepíše záznam. Se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení orgánu činného v trestním řízení, který koná řízení, může odborný konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se odborný konzultant dozvěděl v průběhu trestního řízení, je povinen zachovávat mlčenlivost. 

(3) Na vyloučení odborného konzultanta se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona a zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech o vyloučení znalce z podání znaleckého posudku.

(4) Odbornému konzultantovi náleží za poskytnutí odborné pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží odbornému konzultantovi, který poskytuje odbornou pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 1 větě druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je odborný konzultant povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(5) Výši a způsob určení odměny a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů odborného konzultanta a způsob jejich výplatystanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(6) Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je odborný konzultant povinen vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů určí orgán činný v trestním řízení, který odborného konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Díl 7

Obviněný

§ 51 (c27)

Výkladové ustanovení

(1) Osobu lze považovat za obviněného a použít proti ní prostředků upravených trestněprocesním zákonem teprve tehdy, bylo-li jí sděleno obvinění.

(2) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též odsouzený.   Odsouzeným je ten, proti němuž byl vynesen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci.

§ 52 (c28)

Práva obviněného

(1) Obviněný má zejména právo

a) vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich; není však povinen vypovídat,

b) uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě,

c) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

d) klást vyslýchaným osobám otázky,

e) vyjádřit se k jednotlivým důkazním prostředkům a k důkazům z nich vyplývajícím,

f) nahlížet do spisů,

g) být přítomen u líčení a při veřejném a vazebním zasedání,

h) činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.

(2) Obviněný má dále právo zvolit si obhájce nebo více obhájců; současně smí mít nejvýše 5 zvolených obhájců. S obhájcem se může radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Během zadržení, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody může obviněný s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

(3) Obviněný může uplatňovat svá práva sám nebo prostřednictvím svého obhájce.

(4) Práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.

(5) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit obviněnému plné uplatnění jeho práv, včetně práva zvolit si obhájce. O těchto právech musí být obviněný v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen s přihlédnutím k povaze prováděného úkonu.

§ 53 (c29)

Obhajoba bezplatná nebo za sníženou odměnu

(1) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby a je-li to třeba k ochraně práv obviněného, předseda senátu nebo na návrh státního zástupce soudce pro přípravné řízení může rozhodnout i bez návrhu obviněného o jeho nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.

(2) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 59 odst. 1/§ c35 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(3) Pokud byl pravomocným rozhodnutím obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, obhájce se mu neprodleně ustanoví. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 1, ustanovení zruší předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení. Ustanovení § 61 odst. 2, § 62 odst. 2, § 63 odst. 2 a 4, § 64 a § 65/§ c38 odst. 2, § c39 odst. 2 a 4, § c40 a § c41 (§ 38/2, 39/2, 40 a 40a starého tr.ř.) se použijí obdobně.

§ 54 (c30)

Opatrovník obviněného[TLM5] 

(1) Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle trestněprocesního zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.

(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

§ 54a

Podpůrce obviněného

(1) Úkonu prováděného za přítomnosti obviněného se může účastnit osoba, se kterou má obviněný podle občanského zákoníku sjednanou smlouvu o nápomoci schválenou soudem v občanskoprávním řízení (dále jen „podpůrce“); je-li takových osob více, zvolí si jednu z nich.

(2) Účast podpůrce u úkonu si zajišťuje obviněný, orgán činný v trestním řízení mu nedoručuje písemnosti, ani jej nevyrozumívá o úkonech trestního řízení.

(3) Podpůrce je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v průběhu trestního řízení.

(4) V trestním řízení nemůže být podpůrcem osoba, která v něm má postavení obviněného, zúčastněné osoby nebo poškozeného anebo v něm vypovídá, podává znalecký posudek nebo je činná jako tlumočník.

Díl 8

Obhájce

§ 55 (c31)

Výkladové ustanovení

(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát.  Pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem nebo Nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.

(2) Obhájcem v trestním řízení nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho má v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, postavení obviněného, a dále advokát, který má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby, poškozeného, vypovídá v něm, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.

Nutná obhajoba

§ 56 (c32)

(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,

a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu,

b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo

c) jde-li o řízení proti uprchlému.

(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(3) Koná-li se řízení o zločinu, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.

(4) Obviněný musí mít obhájce též

a) v řízení před soudem proti zadrženému obviněnému podle hlavy V části..(zvláštní způsoby řízení) od okamžiku jeho výslechu, nebo

b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

§ 57 (c33)

(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce,

a) je-li jeho svéprávnost omezena,

b) je-li ve vazbě, nebo

c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

(2) V řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,

a) jde-li o případy uvedené v § 56/§ c32 odst. 1,

b) jde-li o zločin,

c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, nebo

d) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

§ 58 (c34)

(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby uvedený v § 56 odst. 3 nebo § 57 odst. 2 písm. b)/ § c32 odst. 3 nebo § c33 odst. 2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby z důvodu uvedeného v § 56 odst. 4 písm. a)/ § c32 odst. 4 písm. a).

(2) Vzdání se obhájce může obviněný učinit pouze výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.

(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět. Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.

(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.

Zvolený obhájce

§ 59 (c35)

(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu jej ani jeho opatrovník, může mu jej zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.

(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven, zvolit obhájce jiného. Stejně tak si může místo nebo vedle obhájce, který mu byl zvolen osobou k tomu oprávněnou, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn ve lhůtě stanovené trestněprocesním zákonem, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.

§ 59a

(1) Jestliže má obviněný dva nebo více zvolených obhájců, je povinen orgánu činnému v trestním řízení oznámit, který z nich má postavení obhájce hlavního. Pokud tak neučiní ani na výzvu orgánu činného v trestním řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce určí jako hlavního obhájce toho z nich, který byl zvolen nejdříve, případně podle abecedního pořadí jejich příjmení; tuto skutečnost oznámí všem zvoleným obhájcům.

(2) Doručení písemností hlavnímu obhájci a jeho vyrozumívání o úkonech trestního řízení má stejné účinky i vůči ostatním zvoleným obhájcům.

(3) Hlavní obhájce koordinuje obhajobu a vystupuje za všechny zvolené obhájce vůči orgánům činným v trestním řízení. Ustanovení o výkonu práv obhájce musí být dodržena ve vztahu k hlavnímu obhájci. V případě vyloučení hlavního obhájce z obhajování se při určení nového hlavního obhájce postupuje obdobně podle  odstavce 1.

(4) Na změnu hlavního obhájce obviněným se přiměřeně použije § 59 odst. 2.

§ 60 (c37)

(1) Předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 nebo 3/c31 odst. 2 nebo 3, nebo jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.

(2) Předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.

(3) Před rozhodnutím podle odstavců 1 nebo 2 předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje obdobně podle § 61 odst. 1/c38 odst. 1.

(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Ustanovený obhájce

§ 61 (c38)

(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy jej musí mít, určí se mu přiměřená lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě není obhájce zvolen, obhájce se mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoví.

(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm z nich, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.

§ 62 (c39)

(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení.

(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátů (dále jen „pořadník“), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku nadřízeného soudu. Na žádost advokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje své služby[TLM6] .

(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát, u kterého tyto důvody dány nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce prohlášením a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž obhájce, je-li to možné. Pokud soud ustanovil advokáta za účelem účasti při neodkladném nebo neopakovatelném úkonu, ustanoví tohoto advokáta jako obhájce obviněnému v daném trestním řízení přednostně. 

(4) Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 12 odst. 2, se postupem podle odstavce 3 ustanoví přednostně advokát, který podle údajů v pořadníku poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, ve kterém má obviněný trvalý pobyt nebo který je státem jeho původu[TLM7] .

 (5) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu. Je-li jedním z obhájců advokát ustanovený postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců[TLM8] .

(6) Soud učiní do pořadníku záznam o ustanovení a o zrušení ustanovení advokáta, včetně spisové značky trestní věci, v níž byl ustanoven, a data záznamu; pořadník, včetně těchto údajů, se vede způsobem umožňujícím dálkový přístup advokátům.

§ 63 (c40)

Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít, z důležitých důvodů jej však může na jeho žádost nebo na žádost obviněného předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení zprostit povinnosti obhajování a místo něj ustanovit obhájce jiného.

§ 64 (c41)

(1) Jsou-li dány důvody uvedené v § 60 odst. 1 nebo 2/ § c37 odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Povinnosti a práva obhájce

§ 65 (c42)

(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů všech zákonných prostředků a způsobů obhajoby, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.

(2) Obhájce je oprávněn již v přípravném řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něj žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů, klást vyslýchaným osobám otázky a zúčastnit se podle ustanovení trestněprocesního zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je zadržen, je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, je oprávněn mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

(4) Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.

(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu a dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.

(6) Obhájce má právo si ve všech stadiích trestního řízení vyžádat kopii protokolu o každém úkonu trestního řízení; pořizuje-li se o úkonu zvukový záznam, kopii takového zvukového záznamu. Na odmítnutí takové žádosti se přiměřeně použije § 65 odst. 2 starého tr.ř. Odmítnout žádost mohou orgány činné v trestním řízení také tehdy, není-li to z technických důvodů možné; po odpadnutí překážky jsou povinny žádosti obhájce vyhovět. Náklady s tím spojené je obhájce povinen státu uhradit.

Díl 9

Zúčastněná osoba

§ 66 (c43)

(1) Ten, jehož věc nebo část majetku byla zajištěna a může podléhat zabrání, má být podle návrhu zabrána nebo byla zabrána(dále jen „zúčastněná osoba“), má zejména právo

a) nahlížet do spisů,

b) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

c) klást vyslýchaným osobám otázky,

d) zúčastnit se líčení a veřejného zasedání,

e) před skončením řízení se k věci vyjádřit,

f) v případech stanovených trestněprocesním zákonem podávat opravné prostředky.

(2) V případě věci nebo části majetku, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovémfondu, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.

(3) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.

§ 66a

Opatrovník zúčastněné osoby

(1) Nelze-li spolehlivě zjistit osobu, které má být věc nebo část majetku zabrána, nebo není-li její pobyt znám, ustanoví jí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce opatrovníka. Opatrovník má stejná práva jako zúčastněná osoba. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby.

(2) Všechny písemnosti určené zúčastněné osobě se doručují pouze opatrovníku[TLM9] .  

(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

Díl 10

Poškozený

§ 67 (c44)

Obecné ustanovení

(1) Poškozeným je ten, komu bylo nebo mělo být skutkem, pro který se řízení vede, ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo se měl obohatit[TLM10] . V řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku) se za majetkovou škodu, která byla poškozenému způsobena trestným činem, považuje i dlužné výživné.

(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.

(3) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v témže trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.

(4) Činit v řízení úkony za poškozeného, který je právnickou osobou, nemůže osoba, která je obviněným v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů. Není-li osoba určena ve stanovené lhůtě, nebo právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě právnické osobě nebo jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat písemnosti, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví poškozenému opatrovníka; přitom postupuje obdobně podle § 74 odst. 3/§ c51 odst. 3.

(5) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které zřejmě tato práva nepříslušejí, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán takovou osobu vyrozumí, že v trestním řízení nemůže uplatňovat práva poškozeného; v řízení před soudem o tom soud rozhodne usnesením.

 (6) Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Změní-li poškozený adresu, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit orgánu činnému v trestním řízení, který vede řízení. Má-li poškozený zmocněnce nebo jde-li o poškozeného zastoupeného zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, doručuje se pouze zmocněnci, zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby něco vykonal osobně[TLM11] .

§ 68 (c45)

Práva poškozeného

(1) Poškozený má zejména právo

a) vyjádřit se, zda souhlasí s trestním stíháním,

b) nahlížet do spisů,

c) pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést,

d) klást vyslýchaným osobám otázky,

e) zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu,

f) zúčastnit se líčení a veřejného zasedání,

g) před skončením řízení se k věci vyjádřit,

h) uplatnit vůči obviněnému nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které obviněný na jeho úkor trestným činem získal (dále jen „majetkový nárok“),

i) v případech stanovených trestněprocesním zákonem podávat opravné prostředky.

(2) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů,  má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad na něj měl spáchaný trestný čin. Prohlášení lze učinit i písemně.

(3) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu trestněprocesní zákon jako poškozenému přiznává; v takovém případě se mu ani nedoručují písemnosti související s uplatněním těchto práv a nevyrozumívá se o úkonech, kterých má právo se účastnit. Vezme-li toto prohlášení zpět, může znovu uplatňovat práva poškozeného od doručení zpětvzetí soudu nebo orgánu činnému v trestním řízení, který v této době vede řízení.

(4) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, včetně práva dát se zastupovat zmocněncem. O těchto právech je třeba poškozeného vhodným a srozumitelným způsobem poučit. Řízení musí orgány činné v trestním řízení vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.      

§ 69 (c46)

Poškozený s majetkovým nárokem vůči obviněnému

(1) Poškozený, který má vůči obviněnému majetkový nárok, může již v přípravném řízení navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obviněný na jeho úkor trestným činem získal.

 (2) Majetkový nárok je třeba uplatnit nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování; je-li sjednána dohoda o vině a trestu, nejpozději při prvním jednání o takové dohodě. Z návrhu musí být zřejmé, z jakých důvodů a v jaké výši nebo rozsahu se majetkový nárok uplatňuje. Důvod a výši majetkového nároku je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Není-li pro učinění rozhodnutí
o majetkovém nároku dán dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.

(3) Za včasné uplatnění majetkového nároku poškozeného podle odstavce 2 se považuje i případ, kdy soud opomene před zahájením dokazování přečíst návrh poškozeného, aby obviněnému byla uložena povinnost k uspokojení jeho majetkového nároku a v jakém rozsahu, ale toto opomenutí napraví v průběhu hlavního líčení a umožní obviněnému, aby se k tomu vyjádřil a navrhl doplnění dokazování. 

(4) Majetkový nárok nelze uplatnit, bylo-li již o něm rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném řízení. V řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku) nemůže nárok na náhradu škody uplatnit poškozený, vůči němuž má pachatel pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu v řízení ve věcech občanskoprávních stanovenou výši vyživovací povinnosti.

(4) Nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení přechází i na právního nástupce poškozeného.

(5) Orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení upozorní poškozeného také na to, že může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit majetkový nárok nejpozději při prvním jednání o takové dohodě; to neplatí v řízení proti uprchlému. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, o němž lze rozhodnout trestním příkazem, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného zejména na to, že takto může být rozhodnuto ihned po podání obžaloby, aniž by ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Poškozeného je v takovém případě třeba poučit o možnosti rozhodnout trestním příkazem o jeho majetkovém nároku, bude-li předtím řádně a včas uplatněn.

Díl 11

 Zástupci a podpůrce zúčastněné osoby a poškozeného

§ 70 (c47)

Zmocněnec

(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem, kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.

(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba, nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena, nebo osoba, která v trestním řízení vypovídá, podává znalecký posudek nebo je činná jako tlumočník.

 § 71 (c48)

Práva zmocněnce

(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.

(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel trestního řízení nebo nelze-li provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v jeho průběhu.

(3) Oznámí-li zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná a dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.

(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu utajené osoby, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit její skutečnou totožnost, a proto sdělení o výslechu utajené osoby nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit její skutečnou totožnost.

§ 72 (c49)

Právní pomoc poskytnutá poškozenému bezplatně nebo za sníženou odměnu

(1) Předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, nebo soudce pro přípravné řízení rozhodne na návrh poškozeného, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, osvědčí-li poškozený, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a jde-li o poškozeného,

a) který je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných činů,

b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,

c) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena smrt, nebo

d) který má vůči obviněnému majetkový nárok, není-li vzhledem k povaze a výši nebo rozsahu uplatňovaného majetkového nároku zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.

(2) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.

(3) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení ustanoví jako zmocněnce za podmínek uvedených v odstavci 1 po jeho předchozím souhlasu advokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta; ustanovení § 62 odst. 2 a 3/ § c39 odst. 2 a 3 se použije obdobně. Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát.

(4) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení i bez návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.

(5) Proti usnesení podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

§ 73 (c50)

Společný zmocněnec mimořádně vysokého počtu poškozených

(1) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce. Jako společného zmocněnce ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce advokáta; ustanovení § 62 odst. 2 a 3/ § c39 odst. 2 a 3 se použije obdobně. Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát.

(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení státní zástupce poškozeným s majetkovým nárokem vůči obviněnému; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí orgán, který vede řízení, při prvním úkonu trestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Zároveň je třeba poškozené poučit o jejich právu zvolit si na své náklady jiného zmocněnce a o povinnosti tuto skutečnost neprodleně oznámit předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Jestliže celkový počet zvolených zmocněnců vzroste na více než 6 a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou ve lhůtě stanovené předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených předseda senátu nebo státní zástupce.

(3) Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje. Ve vztahu k poškozenému, který si zvolil jiného zmocněnce, vykonává tato práva do doby, než poškozený tuto skutečnost oznámí předsedovi senátu nebo v přípravném řízení státnímu zástupci.

§ 74 (c51)

Zákonný zástupce a opatrovník

(1) Není-li zúčastněná osoba nebo poškozený plně svéprávný nebo jsou-li omezeni ve svéprávnosti, vykonává jejich práva podle trestněprocesního zákona jejich zákonný zástupce nebo opatrovník.

(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit.

(3) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného nebo zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému nebo zúčastněné osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

§ 74a

Podpůrce

(1) Úkonu prováděného za přítomnosti zúčastněné osoby se může účastnit její podpůrce; je-li takových osob více, zvolí si jednu z nich. Ustanovení věty první se použije obdobně i na poškozeného.

(2) Ustanovení § 54a odst. 2 až 4 se použije obdobně.


 [TLM1]V případě, že nebude zvolena subsidiární žaloba, též soudce, který přezkoumal žádost poškozeného týkající se odložení věci nebo zastavení trestního stíhání.

 [TLM2]Bude aktualizováno v návaznosti na novelu zákona o soudech a soudcích

 [TLM3]Bude aktualizováno v návaznosti na novelu zákona o soudech a soudcích

 [TLM4]Upraveno v návaznosti na nový návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (tisk 74/1)

 [TLM5]V TOPO upravit, že obhájce nemůže být zároveň opatrovníkem PO

 [TLM6]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM7]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM8]Dopr. zákon k tlumočníkům

 [TLM9]Do doručování

 [TLM10]Doplnit do zákona o obětech

 [TLM11]Do doručování


 [TLM1]Aktualizováno dle vyhlášky 23/1994 ke dni 14. 2. 2018

Žádný komentář
HLAVA …Dokazování

                                                                        Díl 1

Obecná ustanovení

§ e0

Zásady dokazování

(1) Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti v rozsahu vyžadovaném zákonem zjistit všechny rozhodné skutečnosti.

(2) Orgány činné v trestním řízení v každé fázi řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu tak, aby dospěly k věcně správnému a spravedlivému rozhodnutí. Přitom hodnotí zejména jejich zákonnost, závažnost a věrohodnost.

§ e1[TLM1] 

Vymezení pojmů dokazování[TLM2] 

 (1) Pramenem důkazu je osoba nebo věc, která je nositelem nebo nosičem informace o skutečnosti, která má být dokazováním zjištěna.

(2) Důkazním prostředkem je procesní činnost orgánu činného v trestním řízení nebo k tomu oprávněné strany, která slouží k poznání skutečnosti, jež má být dokazováním zjištěna. Může jít zejména o výslech, rekognici, konfrontaci, ohledání, provedení vyšetřovacího pokusu, rekonstrukci, prověrku na místě, čtení znaleckého posudku nebo jiné listiny, přehrání obrazového a zvukového záznamu nebo provedení pachové zkoušky.

(3) Důkazem je přímý poznatek získaný z provedeného důkazního prostředku o předmětu dokazování. Může jít zejména o obsah výpovědi vyslýchané osoby, obsah znaleckého posudku a odpověď znalce na položené otázky, obsah jiné listiny, výsledek získaný rekognicí, konfrontací, ohledáním, vyšetřovacím pokusem, rekonstrukcí nebo prověrkou na místě.

§ e2

Přípustnost důkazu

(1) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k náležitému objasnění věci, není-li to vyloučeno pro nezákonnost nebo nepřípustnost důkazu.

(2) Jako důkaz nesmí být v trestním řízení použit poznatek získaný na základě pramene důkazu nebo důkazního prostředku, za účelem jehož opatření nebo při jehož provádění byla osoba, vůči které úkon směřoval, vystavena

  1. mučení nebo jinému nelidskému a krutému zacházení,
  2. nezákonnému použití násilí nebo vyhrožování, nebo
  3. jinému nedovolenému ovlivnění, zejména nedovoleným příslibům, uvádění klamavých a nepravdivých skutečností nebo použití omamných a psychotropních prostředků způsobilých ovlivnit schopnost jejího myšlení nebo její svobodnou vůli.

(3) Jako důkaz nesmí být v trestním řízení použit ani poznatek získaný na základě pramene důkazu nebo důkazního prostředku, za účelem jehož opatření nebo při jehož provádění byl porušen zákaz donucování k sebeobviňování osoby, vůči které úkon směřoval.

(4) Důkaz získaný způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 nesmí být v trestním řízení použit, s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takový nedovolený způsob k získání důkazu použila, nebo pokud z něj vyplývají poznatky svědčící o nevině obviněného a vada nemá vliv na pravdivost a věrohodnost důkazu.

§ e3

Předmět a rozsah dokazování

(1) V trestním řízení je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:

a) zda se stal skutek, pro který se trestní řízení vede,

b) zda je skutek, pro který se trestní řízení vede, trestným činem,

c) zda tento skutek spáchal obviněný a zda je obviněný za něj trestně odpovědný,

d) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu, včetně okolností, které vedly ke spáchání činu nebo umožnily jeho spáchání,          

e) podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného a další okolnosti významné pro ukládání trestních sankcí obviněnému nebo zúčastněné osobě, a

f) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody nebo jiné újmy způsobené činem a rozsahu bezdůvodného obohacení.

§ e4

Důkazní oprávnění stran

 Každá ze stran může pramen důkazu nebo důkazní prostředek vyhledat, předložit, navrhnout jeho provedení nebo jej v souladu se zákonem provést. Skutečnost, že pramen důkazu nebo důkazní prostředek nevyhledal, neopatřil nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí nebo odmítnutí jeho provedení.

Díl 2

Výslech

Oddíl 1

Obecná ustanovení o výslechu

§ e4a

Provádění výslechu

(1) Výslech se provádí tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz
o skutečnostech důležitých pro trestní řízení.

(2) Je-li vyslýchaných osob více, vyslýchají se odděleně.

(3) Pokud lze předpokládat, že výslech svědka nebo jiné osoby nebude v řízení před soudem možné provést za účasti obviněného nebo jeho obhájce, nebo jeho opakování není vhodné s ohledem na nízký věk nebo zvláštní zranitelnost vyslýchané osoby, orgán činný v trestním řízení umožní obviněnému nebo jeho obhájci, aby byl přítomen při výslechu takové osoby, ledaže provedení výslechu nelze odložit a jejich vyrozumění zajistit.

(4) Osoby k tomu oprávněné podle trestněprocesního zákona mohou klást otázky vyslýchané osobě teprve tehdy, až jim vyslýchající orgán k tomu udělí slovo. Námitky proti způsobu provádění výslechu mohou vznášet kdykoli v jeho průběhu.

§ e5

Osobní výslech[TLM3] 

Pokud je to možné a podle § 52a stávajícího tr. ř. nebo § e7 nejsou dány důvody pro provedení výslechu jiným způsobem, který trestněprocesní zákon připouští, provede se výslech ústně za osobní přítomnosti vyslýchané osoby.

§ e6

Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení[TLM4] 

(1) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí prostřednictvím videokonferenčního zařízení výslech obviněného, vyrozumí jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu jiné osoby než obviněného tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v trestním řízení.

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení provádí výslech osoby prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.

(3) Totožnost vyslýchané osoby, jejíž totožnost je utajována a jejíž výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací určený
k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází osoba, jejíž totožnost je utajována.

(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.

(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.

§ e7

Výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu

Nesnese-li věc odkladu nebo jsou-li dány jiné vážné důvody, pro které nelze výslech provést způsobem uvedeným v § e5 nebo e6, orgán činný v trestním řízení může provést výslech také pomocí videotelefonu nebo telefonu anebo jiného technického zařízení umožňujícího přenos zvuku nebo přenos zvuku a obrazu. Výslech tímto způsobem lze provést jen tehdy, jestliže vyslýchaná osoba s provedením takového výslechu souhlasí. Na to je třeba se jí výslovně dotázat[TLM5] .

Oddíl 2

Výslech obviněného

§ e7a

Obecné ustanovení

(1) Obviněný není povinen vypovídat. K výpovědi nebo doznání nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2).

(2) Obviněný při výpovědi není vázán státem uloženou nebo uznanou povinností mlčenlivosti a povinností zachovávat v tajnosti utajované informace, je však povinen upozornit na to, že se jedná o takové informace.

§ e8

Počátek výslechu a poučení obviněného

(1) Před prvním výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost obviněného, objasní mu podstatu sděleného obvinění a poučí jej o jeho právech a o trestních následcích křivého obvinění a pomluvy. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové údaje, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.

(2) V rámci poučení orgán činný v trestním řízení upozorní obviněného, že jeho výpověď slouží k jeho obhajobě, ale může být použita i jako důkaz proti němu. V případech, kdy to přichází v úvahu, upozorní orgán činný v trestním řízení v rámci poučení obviněného také na skutečnost, že

a) může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud; přitom je třeba jej poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválí dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil, a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném majetkovém nároku poškozeného, a

b) v řízení o zločinu může být označen za spolupracujícího obviněného; přitom je třeba jej poučit o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo
v řízení před soudem poruší své závazky, nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného[TLM6] .

§ e9

Provedení výslechu obviněného

(1) Při výslechu je třeba se podrobně dotázat obviněného na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny všechny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestní sankce a její výměry nebo rozsahu. Dále je třeba se dotázat obviněného na předchozí odsouzení a uložené tresty a správní tresty, jakož i na další trestní stíhání.

(2) Obviněnému poté musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazní prostředky.

(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplností, nejasností a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.  

(4) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než odpoví na otázku položenou při výslechu, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokolu poznamenána[TLM7] [K8] .

(5) Obviněný se nesmí s obhájcem radit o tom, jak má odpovědět na položenou otázku.

Oddíl 3

Výslech svědka

§ e10

Povinnost svědčit

Každý je povinen dostavit se na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

§ e11

Zákaz výslechu

(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech týkajících se utajovaných informací klasifikovaných zákonem o ochraně utajovaných informací stupněm utajení „Tajné“ nebo „Přísně tajné“, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila vážnou újmu nebo mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky.

(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Zákaz výslechu z tohoto důvodu se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činu, ohledně kterého má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona.

§ e12

Právo odepřít výpověď

(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď ohledně jiných obviněných jen tehdy, nelze-li oddělit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.

(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku[TLM9] ). Na výzvu orgánu činného v trestním řízení je povinen tento důvod věrohodně doložit.

(3) Odepřít výpověď jako svědek podle odstavců 1 a 2 však nemůže ten, kdo má ohledně trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.

(4) Je-li jako svědek vyslýchán poslanec, senátor nebo soudce Ústavního soudu, je oprávněn odepřít vypovídat v rozsahu uvedeném v Ústavě České republiky.

§ e13

Provedení výslechu svědka

(1) Před výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost svědka a jeho poměr k obviněnému. Nelze-li totožnost svědka ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové údaje, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.

(2) Orgán činný v trestním řízení svědka dále poučí o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti požádat o utajení podle § e18, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále svědka poučí o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýcháno dítě, je třeba je poučit přiměřeně jeho věku.

(3) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho věrohodnosti, zejména jde-li o utajeného svědka. Svědkovi poté musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné.

(4) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplností, nejasností a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností a nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.  

(5) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného svědka lze klást jen, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech ohledně těchto skutečností opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka.

(6) Svědkovi může být dovoleno, aby dříve než odpoví na otázku položenou při výslechu, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokolu poznamenána[TLM10] .

(7) Svědek má právo se v průběhu výslechu poradit se svým právním zástupcem, nesmí se však radit o tom, jak má odpovědět na položenou otázku.

§ e14

Výslech dítěte

(1) Je-li jako svědek vyslýcháno dítě o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou dětí, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchaného dítěte přispěla k správnému vedení výslechu. Může -li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.

(2) V dalším řízení má být dítě vyslechnuto znovu jen v nutných případech.

(3) Dítěti lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.

§ e15[TLM11] 

Svědečné

(1) Svědek má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku. Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do 3 dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.

(2) Nárok na svědečné podle odstavce 1 má svědek též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.

(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výši vyúčtovaného svědečného, rozhodne o výši svědečného usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Oddíl 4

Zvláštní ustanovení o výslechu poškozeného a zúčastněné osoby

§ e16

Výslech poškozeného

Poškozený se vyslýchá v postavení svědka; před prvním výslechem se poučí také o právech, která má v trestním řízení jako poškozený, pokud o nich dosud nebyl poučen.

§ e17

Výslech zúčastněné osoby

Zúčastněná osoba se vyslýchá v postavení svědka; před prvním výslechem se poučí také o právech, která má v trestním řízení jako zúčastněná osoba, pokud o nich dosud nebyla poučena.

Oddíl 5

Opatření na ochranu vyslýchané osoby

§ e18

Utajený svědek[TLM12] 

(1) Nasvědčují-li zjištěné konkrétní skutečnosti tomu, že svědkovi nebo osobě jemu blízké (§ 125 trestního zákoníku) v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu učiní bezodkladně všechna potřebná opatření k utajení podoby, hlasu, totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka. Svědek se utajuje vždy pouze v  rozsahu zcela nezbytném k zajištění jeho ochrany a takovým způsobem, aby práva obhajoby byla co nejméně omezena.

(2) Činí-li utajený svědek nebo osoba mu blízká osobně úkon v řízení, je třeba bezodkladně učinit potřebná opatření za účelem jejich ochrany nejen v průběhu úkonu, ale i před takovým úkonem a po jeho ukončení; státní zástupce nebo předseda senátu v nezbytných případech požádá o ochranu uvedených osob zpravidla Policii České republiky. Orgán činný v trestním řízení, před kterým utajený svědek činí úkon, učiní všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti.

(3) Je-li utajována totožnost nebo jiné osobní údaje svědka, osobní údaje svědka se v rozsahu, v jakém jsou utajovány, do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. V řízení s utajovaným svědkem je třeba dbát na to, aby písemnosti neobsahovaly údaje, ze kterých lze zjistit utajované údaje.

 (4) Jsou-li dány důvody pro utajení totožnosti svědka a svědek takový postup neodmítne, podepíše protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li utajena totožnost poškozeného, kterému soud přiznal zcela nebo zčásti jeho majetkový nárok pod smyšleným jménem a příjmením nebo jej s tímto nárokem anebo jeho částí odkázal na občanskoprávní řízení, soud vydá poškozenému na jeho žádost potvrzení, že je osobou vedenou pod tímto smyšleným jménem a příjmením.

(5) Pominou-li důvody pro utajení totožnosti nebo jiných osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení osobních údajů, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a totožnost svědka nebo jiné osobní údaje se nadále neutajují. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka, jeho podoba se nadále neutajuje.  
Ustanovení věty první a druhé se nepoužijí, je-li utajována osoba uvedená v § e19.

(6) Neshledá-li policejní orgán důvod k utajení svědka, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce zachází se svědkem jako s utajovaným.

§ e19

Výslech agenta nebo jiného specializovaného policisty

(1) Jako utajovaný svědek, jehož podoba, totožnost a jiné osobní údaje jsou utajovány, je vyslýchána osoba, která je služebně činná v specializovaném útvaru policie pověřeném policejním prezidentem podle § 158b starého tr.ř. nebo je služebně činná v Generální inspekci bezpečnostních sborů anebo je policistou jiného státu a v trestním řízení

a) byla použita jako agent anebo prováděla předstíraný převod, nebo

b) bezprostředně se podílela na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu.

(2) Podoba, totožnost a jiné osobní údaje osoby uvedené v odstavci 1 jsou utajovány způsobem, který co nejméně zasahuje do práv obhajoby.

(3) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti, podoby nebo jiných osobních údajů, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.

§ e20

Právo ohroženého svědka na informace

(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného na svobodě, může požádat o informaci o

a) jeho propuštění nebo uprchnutí z vazby,

b) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu trestu odnětí svobody,

c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

d) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu ústavního ochranného léčení,

e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

f) jeho propuštění nebo uprchnutí z výkonu zabezpečovací detence,

g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

h) jeho vydání do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí obviněného.

(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně použijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.

Díl 3

Zvláštní způsoby výslechu

Oddíl 1

Konfrontace

§ e20a

Vymezení konfrontace a podmínky jejího provedení

(1) Jestliže výpověď osoby v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí jiné osoby, mohou být tyto osoby postaveny tváří v tvář.

(2) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním obžaloby lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.

§ e21

Provedení konfrontace

(1) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci orgán činný v trestním řízení vyslýchanou osobu vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář si mohou klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.

(2) Dítě lze postavit tváří v tvář jen zcela výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se použije přiměřeně § e14. Tváří v tvář nelze postavit poškozeného, který je dítětem, s obviněným v případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Tváří v tvář nelze postavit osobu, jejíž podoba se utajuje.

(3) Na provedení konfrontace se jinak obdobně použijí ustanovení o výslechu obviněného a o výslechu svědka. Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně[K13] .

Oddíl 2

Rekognice

§ e21a

Důvody pro provedení rekognice

Rekognice se provede, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost.

§ e22

Výslech před rekognicí

Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Od výslechu před provedením rekognice může orgán činný v trestním řízení upustit, pokud poznávající osoba již byla k  okolnostem uvedeným ve větě první vyslechnuta v rámci jiného výslechu v daném trestním řízení a souhlasí s tím, aby byl protokol o takovém výslechu použit i pro účely rekognice. Součástí protokolu o rekognici je v takovém případě i opis příslušné části protokolu o předchozím výslechu[TLM14]  poznávající osoby. Do protokolu se dále zaznamená souhlas poznávající osoby s použitím protokolu o přechozím výslechu pro účely rekognice.

§ e23

Provedení rekognice

 (1) Osoba nebo věc, která má být poznána, nesmí být poznávající osobě před provedením rekognice ukázána. Před provedením rekognice se poznávající osoba poučí o tom, že poznávaná osoba nebo věc nemusí být mezi osobami nebo věcmi, které jí budou ukázány.

(2) K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna nezúčastněná osoba, pokud není o úkonu pořizován zvukový a obrazový záznam.

(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se poznávající osobě mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují ani v obecných, ani ve zvláštních vlastnostech, na jejichž základě mají být poznány. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila
v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.

(4) Není-li možné ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle její fotografie nebo jiného zobrazení, které se předloží poznávající osobě s obdobnými fotografiemi nebo jinými zobrazeními nejméně tří dalších osob. Jestliže má být osoba poznána podle hlasu, lze rekognici provést na základě hlasové nahrávky stejných slov, která se předloží poznávající osobě s hlasovými nahrávkami nejméně tří dalších osob s podobnými hlasovými vlastnostmi. Pokud byla rekognice provedena podle věty první nebo druhé, je možné ji následně opakovat způsobem uvedeným v odstavci 3; rekognice založená na poznání podoby osoby však nesmí být prováděna bezprostředně nebo v krátké době po provedení rekognice podle fotografie nebo jiného zobrazení a rekognice založená na poznání hlasu bezprostředně nebo v krátké době po provedení rekognice podle hlasové nahrávky.

(5) Má-li být poznána věc, ukáže se poznávající osobě ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.

(6) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti dítěte, použije se přiměřeně § e14. Rekognici za přítomnosti osoby, jejíž podoba se utajuje, lze za podmínek utajení její podoby provést, pokud je utajená osoba poznávající osobou.

(7) Jsou-li vážné pochybnosti o věrohodnosti poznávající osoby, je možné jí za účelem prověření její věrohodnosti nejdříve ukázat osoby nebo věci, mezi které poznávaná osoba nebo věc není zařazena. Pokud poznávající osoba některou z takových osob nebo věcí pozná, nelze s ní v daném trestním řízení provést další rekognici vůči osobě nebo věci, která má být znovupoznána.

(8) Pokud má být rekognice provedena v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a z její povahy vyplývá, že ji nelze provést jinde, a ten, u koho se má rekognice provést, k ní nedal souhlas, postupuje se přiměřeně podle …./§ 83, 83a, 85 a 85a starého tr. ř. Má-li být rekognice provedena v obydlí nebo jiné prostoře, v nichž advokát vykonává advokacii, provádí se za účasti zástupce České advokátní komory.

(9) Je-li to možné, o průběhu rekognice se pořídí zvukový a obrazový záznam[TLM15] .

§ e24

Výslech po provedení rekognice

Po provedení rekognice se poznávající osoba vyslechne znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi její výpovědí a výsledky rekognice; ustanovení o výslechu obviněného a svědka se použijí obdobně.

Díl 4

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků

§ e25

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků podezřelého a obviněného

            (1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2). Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu obviněného s hlasem na zvukových záznamech, může být obviněný vyzván, aby pronesl potřebný počet slov za účelem jejich záznamu; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován (§ e2). Pro účel uvedený ve větě první však může být bez souhlasu obviněného použit záznam jeho dřívějšího hlasového projevu, pokud byl poučen, že je o jeho projevu pořizován zvukový záznam, nebo pokud byl takový záznam pořízen při úkonu provedeném zákonným způsobem podle trestněprocesního zákona.

(3) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu obviněného.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně použijí na podezřelého.

§ e26

Zjištění pravosti rukopisu a shody jiných charakteristických znaků svědka

(1) Pokud je to zapotřebí ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.

(2) Pokud je to zapotřebí k ztotožnění hlasu svědka s hlasem na zvukových záznamech, může být svědkovi přikázáno, aby pronesl potřebný počet slov za účelem jejich záznamu.

(3) Svědek má právo odmítnout poskytnutí součinnosti z důvodů uvedených v § e12; o tomto právu a o důsledcích neuposlechnutí příkazu v jiných případech je třeba jej poučit.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 se přiměřeně použijí i na jiné obdobné způsoby zjištění shody znaků charakteristických pro osobu svědka.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně použijí i na jinou osobu, která byla nebo má být vyslechnuta, nejde-li o podezřelého.

Díl 5

Odborné vyjádření

§ e27

Vyžádání odborného vyjádření

(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření; toho, od něhož vyžaduje odborné vyjádření, upozorní na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti uvedené v odstavci 3, které mu brání podat v dané věci odborné vyjádření, a poučí jej o trestních následcích křivé výpovědi a nepravdivého odborného vyjádření[TLM16] . 

(2) O odborné vyjádření lze požádat státní orgán, vysokou školu, specializovaný ústav nebo fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Odborné vyjádření může podat i ten, kdo je podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechzapsán v seznamu znalců.

(3) Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení posoudí, zda ten, od něhož vyžaduje odborné vyjádření, není podjatý s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci a pokud shledá takové skutečnosti, vyžádá si odborné vyjádření od jiného orgánu nebo osoby. Ten, kdo má podat odborné vyjádření, je povinen bezodkladně orgánu činnému v trestním řízení takové skutečnosti sdělit.

(4) Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny[TLM17]  za odborné vyjádření podané na žádost orgánu činného v trestním řízení. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.

(5) Státní orgán, vysoká škola, specializovaný ústav a právnická osoba uvede v odborném vyjádření osobu, která odborné vyjádření zpracovala.

(6) Osoba, která odborné vyjádření zpracovala, může být v případě potřeby vyslechnuta; při jejím výslechu se postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících výslech znalce. Tato osoba má nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce a na náhradu prokázaného ušlého výdělku; ustanovení § e15 se použije obdobně.

§ e28

Vady odborného vyjádření

Je-li pochybnost o správnosti odborného vyjádření, je nutno požádat zpracovatele o písemné vysvětlení. Nepodaří-li se pochybnosti odstranit, a to ani případným výslechem zpracovatele, je třeba vyžádat nové odborné vyjádření nebo znalecký posudek.

Díl 6

Znalecké zkoumání

Oddíl 1

Přibrání znalce, zpracování znaleckého posudku a výslech znalce

§ e29

Přibrání znalce

(1) Jestliže pro složitost posuzované otázky není vyžádání odborného vyjádření postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, který považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li
k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.

(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které je podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechznalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavecha také z důvodů uvedených v § e11 a e12. O vyloučení znalce rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu.

(3) Znalec musí být již v opatření o přibrání upozorněn na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalci musí být též připomenut význam znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a trestní následky křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

(4) Vyžaduje-li to obtížnost znaleckého posouzení nebo jsou dány jiné obdobné důvody, může orgán činný v trestním řízení přibrat dva znalce. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly.

            (5) Orgán činný v trestním řízení může v případech uvedených v zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavechpřibrat k zpracování znaleckého posudku i osobu vykonávající jednorázově znaleckou činnost; v takovém případě se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona o znalcích.

§ e30

Námitky

Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.

§ e31

Zpracování znaleckého posudku

(1) Znalci, který je pověřen úkonem, orgán činný v trestním řízení poskytne potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, orgán činný v trestním řízení dovolí znalci nahlédnout do spisů nebo mu spisy zapůjčí. Může mu též dovolit, aby byl přítomen při výslechu osob a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech orgán činný v trestním řízení znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly napřed opatřeny prameny důkazu a důkazní prostředky, které objasňují okolnosti potřebné k podání znaleckého posudku.

 (2) Znalec, který zpracovává znalecký posudek o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby, je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených jiným zákonem.

(3) Orgán činný v trestním řízení znalci zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Znalecký posudek se doručuje též dotčeným stranám a obhájci.

§ e32

Výslech znalce

(1) Před výslechem orgán činný v trestním řízení zjistí totožnost znalce a poučí jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále jej poučí o významu znalecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

(2) Na počátku výslechu musí být znalec dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho věrohodnosti.

(3) Pokud znalec vypracoval znalecký posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li znalecký posudek vypracován písemně anebo se znalec od něj odchyluje nebo jej doplňuje, může mu orgán činný v trestním řízení uložit, aby znalecký posudek nebo jeho doplněk nadiktoval při výslechu do protokolu nebo jej sám napsal.

(4) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným závěrům, podá za všechny znalecký posudek ten z nich, kterého k tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.

(5) Jinak se na výslech znalce přiměřeně použijí ustanovení o výslechu svědka.

(6) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti.

§ e33

Vady posudku

(1) Je-li pochybnost o správnosti znaleckého posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, orgán činný v trestním řízení požádá znalce o vysvětlení. Nepovažuje-li orgán činný v trestním řízení podané vysvětlení za dostatečné, přibere jiného znalce.

(2) Pokud znalecký posudek trpí formálními vadami, zejména neobsahuje-li znaleckou doložku, orgán činný v trestním řízení vyzve znalce, aby znalecký posudek v jím stanovené lhůtě opravil nebo doplnil stanovené náležitosti posudku.

Oddíl 2

Znalecká kancelář, znalecký ústav a osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost

§ e34

Znalecká kancelář

 (1) K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízení přibrat také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého posudku, podá posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva, může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký posudek musí vypracovat dva znalci.

(2) Ustanovení § e29 až e33 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.

§ e35

Znalecký ústav

(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem.

(2) Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty. Takovou osobou nesmí být ten, kdo podal posudek, který je přezkoumáván znaleckým ústavem.Je-li třeba přibrat znalce dva, může znalecký posudek podat jeden znalecký ústav, ale posudek musejí vypracovat dvě osoby.

  (3) Ustanovení § e29 až e33 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy
a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.

§ e36

Osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost

Ustanovení § e29 až e35 se přiměřeně použijí i v případě, že orgán činný v trestním řízení přibere k podání znaleckého posudku osobu jednorázově vykonávající znaleckou činnost.

Oddíl 3

Znalecký posudek vyžádaný stranou

§ e37

(1) Znalecký posudek může být vyžádán a předložen v řízení před soudem kteroukoli stranou. V přípravném řízení může znalecký posudek vyžádat a předložit obviněný, poškozený a zúčastněná osoba.

(2) Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala
o znalecký posudek, nahlédnout do spisu, nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Jinak postupuje přiměřeně podle § e31 odst. 1 a 2 a § e35.

 (3) Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ustanovení § e29 odst. 3 se použije přiměřeně.

(4) V případě vad posudku postupuje orgán činný v trestním řízení přiměřeně podle § e33.

Oddíl 4

Vyšetření duševního stavu

§ e38

Vyšetření duševního stavu obviněného

(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.

(2) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, uvede zároveň, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný a zda navrhuje uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence anebo jiné vhodné opatření.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně použijí na vyšetření duševního stavu podezřelého.

§ e39

Pozorování obviněného

(1) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován v zařízení poskytovatele zdravotní péče, nebo je-li ve vazbě, též ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

(2) Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než 2 měsíce. Znalecký posudek je třeba podat do 1 měsíce po skončení pozorování. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce lhůtu uvedenou v odstavci 1 nebo 2 prodloužit, nejdéle však o 1 měsíc. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.

§ e40

Vyšetření duševního stavu jiné osoby

Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u osoby, jejíž výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možné vyšetřit znalecky duševní stav takové osoby. Pozorování duševního stavu takové osoby však není přípustné.

Oddíl 5

Znalečné

§ e41

Určení výše znalečného

(1) Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne o výši znalečného usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek[TLM18] .

 (2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně použije i na určení výše odměny a náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času osoby vykonávající znaleckou činnost jednorázově.

Díl 7

Věc, listina a data a ohledání

§ e42

Vymezení pojmů

(1) Věcí se pro účely dokazování rozumí předmět, kterým nebo na kterém byl trestný čin spáchán, nebo jiný předmět, který prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost a může být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.

(2) Ustanovení o věcech se vztahují i na data uchovávaná v elektronické podobě, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestněprocesního zákona něco jiného.  

(3) Listinou se pro účely dokazování rozumí listina, která svým obsahem prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.

§ e43

Ohledání

(1) Ohledání se provede, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání lze přibrat znalce[K19] .

(2) Má-li být ohledání provedeno v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a nejsou dány důvody pro vstup do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek podle § 83c starého trestního řádu a ani ten, u koho se má ohledání provést, nedal ke vstupu do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek za tímto účelem souhlas, provede se po předchozím souhlasu státního zástupce a v případě, že jde o obydlí nebo o prostoru, která není veřejně přístupná a ve které může dojít k zásahu do soukromí ve srovnatelné míře jako u obydlí, po předchozím souhlasu soudce.

§ e44

Prohlídka těla a jiné podobné úkony

(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba stejného pohlaví.

(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.

(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.

(5) Orgán činný v trestním řízení poučí osobu, o kterou jde, o povinnosti strpět úkony podle odstavců 1 až 4 a upozorní ji na následky nevyhovění (§ 66-§ d91), podezřelého nebo obviněného poučí také o možnosti postupovat podle odstavce 4.

§ e45

Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace

(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.

(2) Prohlídku ani pitvu mrtvoly nesmí jako znalec provádět ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.

(3) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu nebo soudce pro přípravné řízení na návrh státního zástupce.

Díl 8

Vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka na místě

§ e46

Vyšetřovací pokus

(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.

(2) K provedení vyšetřovacího pokusu orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě, se kterou má být proveden vyšetřovací pokus, nevhodné, anebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.

(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný nebo svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu dítě, použije se přiměřeně § e14.

 (4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni (§ e2).

§ e47

Rekonstrukce

(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď osoby, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.

 (2) K provedení rekonstrukce orgán činný v trestním řízení nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě toho, kdo učinil výpověď, nemožné nebo nevhodné, anebo lze-li účelu rekonstrukce dosáhnout jinak.

(3) K rekonstrukci, která je prováděna v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna nezúčastněná osoba, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, orgán činný v trestním řízení přibere k rekonstrukci znalce, popřípadě podezřelého, obviněného nebo svědka. Jejich účast při rekonstrukci se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se rekonstrukce dítě, použije se přiměřeně § e14.

(4) K úkonům, které souvisejí s rekonstrukcí, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo osoba, která má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucováni
(§ e2).

§ e48

Prověrka na místě

(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.

(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně použijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu[K20] .

§ e49

Společné ustanovení

Pokud má být vyšetřovací pokus, rekonstrukce nebo prověrka na místě provedena v obydlí, jiných prostorách nebo na pozemku a z jejich povahy vyplývá, že je nelze provést jinde, a ten, u koho se má takový úkon provést, k němu nedal souhlas, postupuje se obdobně podle …./§ 83, 83a, 85 a 85a starého tr. ř.  Mají-li být tyto úkony provedeny v obydlí nebo jiné prostoře, v nichž advokát vykonává advokacii, provádějí se za účasti zástupce České advokátní komory.


 [TLM1]V návaznosti na výsledek projednávání novely trestních předpisů bude případně na vhodné místo doplněna použitelnost zpravodajských informací jako důkazu

 [TLM2]Je třeba upravit trestný čin maření spravedlnosti

 [TLM3]Do protokolace a k úkonům:

Výslech se může zaznamenat
s pomocí technických prostředků, zejména pořízením zvukového záznamu nebo zvukového a obrazového záznamu.

V protokolu o výslechu je třeba kromě údajů uvedených v § 55 uvést i skutečnost, že byl výslech zaznamenán s pomocí technických prostředků. Záznam výslechu se připojí k protokolu.

 [TLM4]Pozn:Je třeba upřesnit definici videokonferenčního zařízení (nyní v § 52a tr.ř.):

§ 52a

                Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízení využívat technické zařízení pro přenos a záznam obrazu a zvuku, které umožňuje vzájemnou komunikaci více osob prostřednictvím obousměrných video a audio přenosů (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a je-li to technicky možné.

 [TLM5]Do protokolace:

Vyjádření vyslýchané osoby o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu.

K protokolu o výslechu se připojí i zvukový záznam o průběhu hovoru (musí být vždy zaznamenáno).

 [TLM6]Do protokolace:

Obsah poučení se zaznamená v protokolu.

 [TLM7]Do protokolace

 [K8]V obecných ustanoveních o protokolaci: Protokolace výpovědi obviněného

            (1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.

            (2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení, nebo není-li to možné anebo požádá-li o to, musí mu být přečten; obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby
v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného poučit.

            (3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané nezúčastněné osoby a výsledek projednání zaznamenat do protokolu.

 [TLM9]Vymezení osoby blízké v § 125 TZ bude po vzoru zahraničních úprav změněno následovně:

Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel, partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství a druh, pokud žije ve společné domácnosti.

Co pěstoun? V zahraničí jsou to dost i ty sešvagřené osoby a příbuzní v nepřímé linii do třetího stupně, min. tety a strýcové, neteře a synovci, bratranci a sestřenice.

 [TLM10]Do protokolace

 [TLM11]Řešit utajeného svědka

 [TLM12]v protokolu je třeba uvést důvod, pro který je svědek utajen.

 [K13]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; dále se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité.

 [TLM14]Do protokolace

 [TLM15]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány poznávající osobě, doba a podmínky jejího pozorování a její vyjádření.

K protokolu o rekognici se připojí i obrazový a zvukový záznam o provedení rekognice.

 [TLM16]Pozn. je třeba doplnit trestný čin podle § 346 TZ také o odborné vyjádření.

 [TLM17]Zvážit zvýšení odměny

  •  [TLM18]Do zákona o znalcích doplnit, že pokud se až následně ukáže, že byl znalecký posudek vadný, je znalec povinen znalečné vrátit.

 [K19]do protokolace:

Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání;
je proto třeba k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.

 [K20]do obecných ustanovení o protokolaci:

V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazních prostředků výslovně v zákoně neupravených.

Žádný komentář